Česko-Rakouské vztahy

Česká republika a Rakousko, dvě sousední země, obě členy EU. Vzájemné vztahy ale ukazují, že ani úzká historická a kulturní příbuznost ještě není dostatečnou zárukou, že se vztahy dvou zemí a jejich obyvatel budou rozvíjet harmonicky a konstruktivně. Byť nedávné období otevřeného nepřátelství je za námi, přesto nejsou vzájemné vztahy nikterak vřelé a s ostatními sousedy má ČR vztahy určitě lepší. Proč tomu tak je?

Vztahy mezi oběma zeměmi prošly v posledních letech dramatickým vývojem. V živé paměti jsou ještě desítky blokád silnic a hraničních přechodů na rakouské straně i silácké proklamace českých i rakouských politiků. To vše paradoxně po pádu železné opony. V dobách studené války se obě země více méně respektovaly, Rakousko navíc poskytovalo podporu českým disidentům a zázemí českým emigrantům. Pokračuje Přemysl Janýr, z Fora pro česko-rakouský dialog.

"Jak dlouho žiji ve Vídni, tak jsem bezprostředně po listopadu 1989 nemohl věřit vlastním očím, jak vřele byli první čeští turisté v Rakousku vítáni a Češi čekali, že Rakousko po pádu železné opony převezme v regionu vůdčí roli v regionu a bude Československu a dalším zemím zprostředkovávat ten návrat do Evropy. Rakousko ale už nemělo v čele osobnost typu Bruno Krajsky, samo bylo v izolaci kvůli Kurtu Waltheimovi, a samo se připravovalo na vstup do EU a nemělo už na to kapacitu. Tato jedinečná šance zůstala nevyužitá. Potom přišly spory kolem Temelína a oběma stranám se zdálo, že populistická politika přináší doma voliče. Postoj českých politiků, a´la "my se s vámi nebudeme bavit" vyvolalo v Rakousku zděšení a hysterii. Do roku 2000 se nestalo, že by jedna z těch zemí podnikla otevřeně nepřátelský krok vůči té druhé. Mám na mysli přistoupení ČR k protirakouským sankcím ze strany EU a hrozba rakouským vetem vůči členství ČR v EU. Od té doby obě strany zjistily, že takto to dál nejde, ale ke konstruktivním krokům je ještě dlouhá cesta. Je to hodně ztracených let."

Zkomplikovaly se i vztahy na té nejnižší úrovni, mezi lidmi. Vytvořila se řada předsudků a klišé. Hned po listopadu otevřelo Rakousko hranice českým turistům, které vítalo s otevřenou náručí. Záhy se ale v rakouských obchodech objevily dnes už legendární cedulky s nápisy: "Češi nekrást tady!" Češi v příhraničních oblastech si zase ztěžovali na doslova nájezdy koupěchtivých Rakušanů. Jak přispěly tyto předsudky k vytváření obrazu souseda? Více socioložka Jiřina Šiklová.

"Faktem je, že jsme byli a jsme chudší a že lidé v těch obchodních domech kradli. Že si děláme představu o tom druhém, na podkladě takovýchto drobností, je jisté na obou stranách. Vezměte třeba jak se u nás stále opakuje, jak jsou němci u nás hluční atd., to jsou ty stereotypy. Odbourají se jen tak, že o nich budeme mluvit."

Jiřina Šiklová

Vzájemné vztahy nezměnil ani vstup Česka do EU. Podle Fora pro česko-rakouský dialog by zlepšení vztahů pomohlo odbourání přechodných opatření, která brání rozvoji plnohodnotného partnerství: zrušení omezení vstupu na rakouský pracovní trh pro Čechy a naopak otevření českého trhu s nemovitostmi pro cizince. V neposlední řadě je to i vznik Česko-rakouského fond, po vzoru Českoněmeckého fondu budoucnosti, ze kterého by byly mj. podporovány i aktivity občanské společnosti, směřující k lepšímu porozumění obou národů. Jaké řešení vidí Jiřina Šiklová?

"Věřím, že vzdělání, kultura a informace jsou nakažlivé. Více informací a setkávání, to je metoda. Vím o kontaktech z Mikulova, vím, že např. v Linzi uspořádali tamní podnikatelé program pro dva autobusy českých podnikatelů zajímavé setkání a loni se opakovalo zase v Praze. Tyto věci mají význam. Odbourávají se tak předsudky. Stejně tak výměna studentů, ani zde nemáme s Rakouskem takové vztahy, jako s jinými zeměmi."

Sporným bodem zůstávají Benešovy dekrety a odsun německy mluvícího obyvatelstva z česko-rakouského pohraničí. K průlomu došlo relativně nedávno. Během červencové návštěvy Vídně zmínil premiér Jiří Paroubek úmysl symbolicky odškodnit sudetoněmecké antifašisty.

"Premiér Paroubek učinil vstřícný krok, když vyslovil politování nad faktem, že spolu se sudetskými Němci jsme vyhnali i lidi, kteří stáli na naší straně. To byl velmi odvážný a důležitý krok. Teď bych očekával, že další krok bude, že rakouská vláda, která váhala nad konečným "ano" pro česko-rakouský fond, by mohla zřízení fondu podpořit. To bych čekal jako další krok."

Říká Přemysl Janýr, z Fora pro česko-rakouský dialog.