Čeští cestovatelé hledají české stopy v Jižní Americe

Kamila Simková y Vladimír Simek
0:00
/
0:00

České stopy v Jižní Americe se v těchto dnech znovu vydali hledat cestovatelé Kamila a Vladimír Šimkovi. V příštích třech měsících projedou Ekvádor, Paraguay, Brazílii, Mexiko a se speciálním měřicím přístrojem se vypraví i za památkami Inků do And. Více už Milena Štráfeldová:

Trutnovský rodák Samuel Fritz, jezuita, který jako první zmapoval Amazonku, botanici Tadeáš Haenke, Alberto Vojtěch Frič nebo nejvýznamnější současný kaktusář v Jižní Americe Karel Kníže - o těch všech už v minulých letech natočili manželé Kamila a Vladimír Šimkovi v Latinské Americe televizní dokumenty.

"Šli jsme po stopách Samuela Fritze, misionáře, který celý život působil v Amazonii a byl autorem první přesné mapy Amazonky. Poté tu mapu v roce 1707 v ekvádorském Quitu dokonce vydal tiskem, a tím se zapsal do historie poznávání jihoamerického kontinentu. U nás byl ale takřka neznámý,"

upřesnil fotograf a kameraman Vladimír Šimek první díl svého projektu o českých stopách v Jižní Americe. Se svou ženou, novinářkou a geografkou Kamilou Šimkovou, se na jihoamerický kontinent vypravil v roce 1999. Zorganizovali tehdy expedici Hatun Mayu k pramenům Amazonky. Dokonce sem donesli i dlažební kostku z trutnovského náměstí:

"A na oplátku na náměstí v Trutnově je pamětní deska, na které je kamínek z osady Cheveros z povodí říčky Aypena, kde Fritz zemřel."

V Jižní Americe později manželé Šimkovi sledovali i pětici botaniků, kteří pocházeli z Čech.

"Byl to Tadeáš Haenke, Benedikt Roezl, orchideje, Alberto Vojtěch Frič, který nebyl jenom cestovatel a přítel Indiánů, ale také kaktusář. Byl to Padre Soukup, což byl původem Čech, salesián, který působil v Andách a vytvořil první a velice rozsáhlý, dodnes používaný slovník andské květeny, kde použil lidové názvy jak v kečua, tak v jazyce aymara, ale k tomu i latinské a španělské názvy. Dodnes se s tím slovníkem pracuje, bez něj není možné tam studovat. A poslední stopa je ještě horká, je to Karel Kníže, který dosud žije nedaleko Limy. Je to velký kaktusář a možná dnes jeden z největších odborníků na kaktusy. Má také snad největší sbírku těchto rostlin na světě."

Další cesta však manžele Šimkovy zavedla na opačný konec světa - české stopy hledali na březích sibiřského Bajkalu. Zanechali je tu například čeští legionáři v letech 1. světové války nebo později českoslovenští sportovci. A nejen oni:

"Působili tam například cestovatelé Hanzelka a Zikmund těsně před tím, než měli utrum poté, když se stali nepříjemnými režimu. Ale především jsme tam našli stopy člověka, který se jmenoval Zenon Svatoš. Byl to zoolog, lovec a preparátor, ještě za carského režimu pracoval pro carskou Akademii v Petěrburku. Byl vyslán s expedicí, která měla zjistit, proč klesají stavy černého sobola, který byl používán jako platidlo, tzv. měkké zlato. Ty kožešiny stály obrovské peníze. A když zjistili, že je takřka vyhuben a že je nezbytné založit nějakou ochranu tohoto zvířátka, tak Zenon Svatoš stál vlastně u zrodu první přírodní rezervace na Sibiři. Tím se myslím také významně zapsal do historie vztahu člověka k přírodě."

Jižní Amerika ale Kamilu a Vladimíra Šimkovi láká dál. Tento týden se za českými stopami na jihoamerickém kontinentu vypravili znovu. Během příštích tří měsíců zde budou sbírat filmový a fotografický materiál pro další tři televizní snímky. Nejprve se vypraví do rovníkového Ekvádoru. Podle honorárního konzula České republiku v Quitu Vasilije Kamenetzkého i v této vzdálené zemi žije hodně Čechů:

"Podle mých osobních zkušeností je jich tam moc, a nejsou to jenom ti, kteří se kdysi přistěhovali do Ekvádoru, ale jezdí tam i dnes. Z Moravského zemského muzea tam jezdí skupina pod vedením doktora Šebely, který studuje sladkovodní rybičky deštného pralesa. Přijel před třemi týdny a byl z toho zase nadšen, přijel už potřetí nebo počtvrté. Je autorem několika knih o Galapágách."

Během příštích tří měsíců se Šimkovi znovu vrátí i k Albertu Vojtěchu Fričovi. Frič, považovaný za velkého přítele Indiánů, mezi nimi pobýval celkem čtyřikrát, hlavně v oblastech Mato Grosso a Gran Chaco. Na rozdíl od mnoha jiných tehdejších cestovatelů pochopil mentalitu Indiánů a dokázal s nimi dobře komunikovat. Shromáždil bohatý etnografický materiál a světová muzea od něj získala tisíce předmětů. Zabýval se i indiánskou mytologií a domorodou medicínou.

"Chceme navštívit Indiány kmene Chamacoco, a pokud to bude možné, i Brazílii, kde také působil. Máme už nějaké záběry natočené z minulosti z Mexika, kde se věnoval kaktusům a botanice. Frič je ale postava zajímavá tím, že to nebyl jen botanik a přítel Indiánů, ale byl to i velký experimentátor a také spisovatel, napsal řadu knih pro děti. Psal i články a pletl se takřka do všeho. Možná proto si nadělal tolik nepřátel, že to trvalo tak dlouho, až vlastně do dneška, kdy konečně vzniká rozsáhlý dokument o jeho životě. Takový zatím ještě nikdo neudělal,"

Brazílie
dodává Vladimír Šimek. Osobností Alberta Vojtěcha Friče se dlouho zabývá i další český odborník v Jižní Americe Mnislav Zelený:

"Já se s ním také potýkám už čtyřicet let. Potýkám v dobrém, protože tím, jak byl zvláštní a jaký byl solitér, sám za sebe, tak byl vlastně nepříznivý pro jakýkoliv náš režim, počínaje c.k. Rakouskem přes první republiku, Němce až po bolševiky. Prakticky nezapadnul nikdy nikam,"

tvrdí etnograf a kulturní antropolog, který mezi Indiány do Jižní Ameriky jezdí už od konce 60. let.

"Já znám Latinskou Ameriku od Mexika až po Argentinu, jediné, co jsem vynechal, jsou myslím Guayany. Ale já se v poslední době nerozptyluji a jezdím pouze do Amazonky. Amazonie je zóna mého bádání posledních patnáct, dvacet let."

Co tam všechno sledujete?

"Život Indiánů, jejich kulturu a jejich soužití s přírodou."

To znamená, že tam asi pokaždé musíte strávit s nimi delší čas...

"Určitě. Já se nepovažuji za cestovatele. Já tam vždycky jedu a žiju tam s nimi. To je jediná šance, jak tomu porozumět, protože turistický náhled je velice povrchní. A člověk musí porozumět duchovnímu zázemí a to vždycky strašně dlouho trvá. Samozřejmě když umíte indiánské nářečí, jako já jsem se na začátku 70. let učil kečuánštinu, tak je to obrovská výhoda. Protože tím si otevřete dveře. Umíte dvě tři slova, už pro ně ale nejste nafoukaný běloch, ale jste člověk, který se umí sklonit před jejich kulturou a jejich jazykem, a to je obrovská výhoda."

I etnograf Mnislav Zelený při svých cestách po Jižní Americe narazil na mnoho českých stop.

"Češi jsou všude. Když jedete do Puya, do ekvádorské Amazonky, tak se najednou otevře hacienda, která jmenuje Moravia. Kdekoli, v jakékoli díře najdete Čecha."

Jsou mezi nimi bývalí baťovci i celé české komunity farmářů v Argentině. V Kolumbii zase žije mnoho českých hudebníků a během uplynulých desetiletí narazil Mnislav Zelený i na řadu cestovatelů a dobrodruhů.

Vraťme se ale ještě k plánům Kamily a Vladimíra Šimkových. Po stopách Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda se chtějí vydat i za Lovci lebek - proslulými Šuáry, které Hanzelka se Zikmundem navštívili před více než pětapadesáti lety. Vezou s sebou dokonce i film, který tam cestovatelská dvojice natočila, a právě s jeho pomocí chtějí manželé Šimkovi sledovat, jak se život Šuárů změnil. S pomocí domorodého průvodce chtějí dojít i na hranici, kde končí vliv civilizace a kde by mohly původní indiánské kmeny žít ještě stejně, jako tomu bylo v polovině minulého století. A do třetice je čeká unikátní projekt v Andách, kam se vypraví za kulturou Inků. S elektronickým teodolitem a pomocí speciálního softwaru chtějí prozkoumat jeden z rituálních objektů incké civilizace, chrám Slunce v údolí řeky Vilcanota. Odborníci soudí, že tento kámen měl úlohu jakéhosi kalendáře. Pro srovnání pak manželé Šimkovi proměří i daleko známější kámen, Intihuatanu na Machu Picchu, kde podle legendy Inkové přivazovali Slunce.