Čeština se učí i na univerzitě v indickém Dillí. Vyučuje ji tu Nora Saha
V současné době na různých univerzitách a vysokých školách ve světě působí na pět desítek učitelů češtiny. V rámci vládního programu podpory českého kulturního dědictví v zahraničí vyučují češtinu například v Itálii, Rakousku, Německu, Polsku Rusku, Španělsku nebo Francii. Jsou ale i v několika mimoevropských zemích, v Číně, Egyptě, Izraeli a Spojených státech. Na univerzitě v Novém Dillí v Indii učí český jazyk Nora Saha, která při posledním setkání zahraničních učitelů češtiny v Praze představila i dva své studenty.
"Já jsem studovala indologii, sanskrt a hindštinu. A potom jsem se dozvěděla, že je vypsané toto místo, tak jsem se přihlásila."
Jaké máte žáky a jak tam výuka probíhá?
"Mám jednak tři certifikované kurzy a potom mám ještě výběrové kurzy pro magisterské studenty ruštiny. Celkem asi čtyřiadvacet hodin týdně."
Kolik máte studentů?
"Deset až patnáct v tomto roce, ale doufám, že ten počet se bude jenom zvyšovat."
Kde se v Indech bere zájem o češtinu?"Mám tam tlumočníky, kteří se chtějí naučit další jazyk. Potom tam mám lidi, co pracují pro armádu, lidi, kteří se učí jenom ze zájmu, je to koníček. Potom tam mám mladé lidi, kteří by chtěli do Evropy na nějaké stipendium. Může se to hodit, v některých firmách požadují cizí jazyk a češtinu tam můžou uplatnit."
Jaká je úroveň znalosti češtiny u těchto lidí?
"Ti, co mají certifikované kurzy třikrát týdně hodinu a půl, po dva semestry, jsou dohromady asi šest měsíců. Ta výuka zas není tak intenzívní. Třeba ti dobří studenti se už po roce domluví. Hrozně záleží na tom, jak jsou nadaní a jak se učí."
Ti nejlepší studenti z Indie mohou pokračovat ve studiu v České republice. Dva z nich Noru Saha doprovodili na setkání zahraničních učitelů, které v Senátu zorganizoval Dům zahraničních služeb:
"To jsou ze dvou ročníků mí nejlepší studenti, kteří se sem dostali na vládní stipendium. Jeden teď studuje na Zemědělské univerzitě v Brně. Měli tu ještě rok češtiny v Mariánských Lázních a v Poděbradech."Co vůbec Indové vědí o České republice a o české historii?
"Myslím, že vědí občas něco o fotbale a pak to, že Češka byla Miss World. To je asi většinou všechno. Občas si to pletou s Jugoslávií. Většinou toho moc nevědí, pokud tady nebyli nebo pokud nemají nějaké konexe z dřívějška."
Daří se vám kromě výuky češtiny taky trochu šířit v Indii povědomí o České republice? Máte možnost tam třeba pořádat nějaké akce?
"Pořádáme akce ve spolupráci s ambasádou. Pořádáme filmový festival a různé výstavy. Snažím se, jak můžu."
Vyzpovídala jsem i samotné studenty. Zpočátku se trochu ostýchali, čeština jim ale žádné velké problémy nedělala:
"Jmenuji se Charan Preet, jsem z Indie, z Nového Dillí. - A já jsem Deepak Joshi, taky z New Delhi, Indie."
Co vás vůbec vedlo k tomu, abyste se pustili do studia tak těžkého jazyka, jako je čeština?
/Joshi/ "Je to trochu těžké, ale už jsem tady dva roky. Rozumím dost, ale ještě je trochu problém mluvit."Kdy jste začal s češtinou?
"V r. 2008. Byl jsem tu v Poděbradech. Studoval jsem tam roční kurz češtiny. Teď jsem tu v Praze a studuji zemědělské inženýrství."
Čili vy tu zůstanete ještě několik let, než dokončíte studia?
"Ano, myslím ještě dva roky."
Je těžké studovat v češtině?
"Já jsem cizinec, takže je to trochu těžké. Jazyk je trochu těžký."
Jak se tu s lidmi domlouváte? Hlavně česky nebo občas anglicky?
"Mluvím jenom anglicky, česky ne. Nemám moc českých kamarádek, tak jenom anglicky. Nikdy česky."
Jak vy jste se dostala k češtině?
/Preet/ "Jsem taky stipendistka, studovala jsem rok v Indii a přijela jsem sem. Teď budu na univerzitě."
Ale proč jste si vybrala češtinu?
"To je těžká otázka. Můj tatínek taky studoval váš jazyk, byl tady v České republice, a proto jsem měla zájem o studium."
Já už jsem se ptala vaší lektorky. Co vlastně vědí Indové o Česku?"Vědí jen, že to je malý stát v Evropě. Většinou to ale Indové neznají."
Co se vám v Česku líbí a co se vám tu naopak nelíbí?
"Nelíbí se mi tu jídlo. Musím vařit skoro každý den. Lidé jsou dobří, pomáhají, mají dobré srdce."
Co vaši spolužáci? Pomůžou vám?
/Joshi/ "Ano, pomůžou mi. Velmi hezky a sympaticky."
Dávají vám opisovat?
"Ne. /smích/ Ne, ale říkám, že jsou moc hodní."
Co učitelé? Jak ti s vámi spolupracují?
"Učitelé jsou velmi sympatičtí. Pomáhají mi, když nerozumím česky, překládají pro mne do angličtiny. Pak rozumím."
Předpokládám, že v Česku nechodíte jenom do školy. Jak se tu bavíte a jak se vám líbí život v Česku?"Líbí se mi tu moc. Každý víkend chodím do klubu na diskotéku. Mám to tu rád, Moc se mi tu líbí."
V čem je zdejší život odlišný od vašeho? Co je třeba jednodušší tady oproti Indii?
/Preet/ "Je velký rozdíl mezi životem v České republice a v Indii. V Indii máme rodinu. Taky jsou taky rodiny, ale neviděla jsem tu takový silný vztah v rodině a k rodičům. V naší zemi to patří ke kultuře, je to hodně staré. Když jsem ale přijela sem, viděla jsem, že je to tu taky. Velký rozdíl je v lidech a v tom, jak se chovají."
Kde vy vidíte velký rozdíl?
/Joshi/ "Víte, já jsem tu svobodný, mám svobodu. V Indii se rodiče každý den ptají, co dělám, proč to dělám, ale tady..."
Děláte si, co chcete?
"Ano, ale někdy mi chybí rodiče."
Jak často se dostanete do Indie?
"Už jsou to dva roky, myslím, že tam pojedu příští rok."Hodně se vám stýská?
"Ano, moc. Po mé mamince, moc."
/Preet/ "Ano, určitě, stýská se mi po rodině a rodičích, po všem."
Budete se vracet do Indie, nebo uvažujete o tom, že zůstanete v Evropě, na Západě?
"Jestli bude možnost tu zůstat, tak tu zůstanu. Nebo se vrátím do Indie, mám obě možnosti."
A vy?
/Joshi/ "Já ještě nevím. Já studuji v češtině a v Indii nemáme české firmy. Myslím, že /zůstanu/ v Evropě."
V současné době na českých vysokých školách studuje v rámci vládního programu rozvojové spolupráce na šest set zahraničních studentů. Český stát jim hradí nejen celé studium, ale i roční jazykový kurz, který studiu předchází.