Čeština v Kanadě žije. Učí tu děti, teenagery i seniory. On-line si vyzkoušeli i vanilkové rohlíčky

V Ottawě funguje česká škola, kde se každou sobotu učí češtinu žáci od čtyř do 92 let. Pod vedením ředitelky Michelle Havel, která v Kanadě žije už 38 let, tu vzniká místo, kde se udržují jazyk, tradice i spojení s českými kořeny.

"Žiji v Ottawě v Ontariu a vedu tam českou školu jako ředitelka. Máme 92 dětí, ale nenazývala bych naše žáky jenom dětmi, protože jim je od čtyř do 92 let. Máme ty nejmenší, pak starší, střední školu a pak seniory, většina z nich se v Kanadě narodila a chtějí znovu obnovit znalost českého jazyka. V Kanadě je sedm českých škol, je Česká škola Ottawa, to jsme my, pak Montreal, Toronto. Kitchener, Vancouver, Calgary a Edmonton. Takže jsme skoro všude."

Michelle Havel|Foto: Zdeňka Kuchyňová, Radio Prague International

Máte přehled o tom, kolik je dohromady v těch školách dětí?

"Myslím si, že je to okolo 500 až 600 dětí."

Poprvé tu budou mít učebnice pro děti v cizině

Jaké učebnice využívate?

"My jsme si připravili svůj vlastní materiál, protože učebnice, které se dají zakoupit tady v ČR, nebyly pro nás to nejlepší. Jsou pro děti, které se učí tady český jazyk, ale ne v zahraničí. Teď budeme mít nové učebnice, které udělala Česká škola Londýn. Je to pro děti žijící v cizině, takže poprvé budeme používat učebnice, které jsou vytvořeny jenom pro nás, jinak jsme si vytvořili svůj vlastní materiál. Pomáháme si jako všechny české školy po celém světě tvořit materiály a rozdávat si je navzájem."

Kolik máte na děti učitelů?

V Americe mají hodně učitelů a méně žáků. U nás je to jinak, protože škola v Ottawě je placena školním řádem. Samozřejmě ty peníze nejsou tak veliké, takže hodně lidí si říká, nemůžu pracovat pět dní a potom ještě pro Českou školu v sobotu. Takže u nás je spíš problém, že máme méně učitelů. Teď v české škole v Ottawě na 92 dětí máme 4 učitele."

Čím dětem zpestřujete učení?

"Já jako ředitelka školy se snažím, aby to nebylo jenom o jazyku, ale aby děti věděly, jaké jsou tradice, aby věděly, kde Česká republika je, jaké má hlavní město. Baví je geografie a historie. Já jsem Montessori učitelka, takže toho využívám, a snažím se učitele povzbudit v tom, aby to opravdu byla škola hrou. Děti chodí rády, ale v září je to vždycky těžké, protože nám říkají, že jsou tam proto, že to chtějí rodiče, ale potom vidí, že je to sranda, že je to hezké, a že se něco naučí. A v dnešní době, když přijedou zpátky do ČR a mohou mluvit s babičkou a dědou, se strýci a tetami, tak jsou na to pyšné, a těší se, že se naučí víc."

Vlastní olympiáda z češtiny

Probíhají olympiády z českého jazyka. Přece jen Kanada je daleko. Zúčastňují se i vaši žáci olympiád?

"My jsme si udělali vlastní olympiádu v Ottawě, je to dva, tři roky, a překladatelskou soutěž. Nebylo to jednoduché, protože Kanada není jenom anglická, ale i francouzská, tak jsme to museli udělat jak angličtině, tak ve francouzštině. Ale podařilo se, měli jsme výherce, a byli jsme podpořeni ambasádou."

Měli jste ve třídě děti, které nevěděly, kde je ČR, jaké je její hlavní město a podobně?

"Bohužel byly i tyto případy. Dívali jsme se mapu Evropy, a pokud věděly, kde je ČR, tak nevěděly, jaké jsou státy okolo ČR, a že jsme ve střední Evropě. Snažíme se učit vlajky, jak vypadá česká vlajka, kde se dává ta červená, bílá, modrá, aby potom šly do toho světa s více informacemi."

Máte tam děti lidí, kteří odjeli po revoluci do Kanady, nebo jsou tam děti z druhé, či třetí generace, a už tu češtinu vlastně zapomínají?

"Já myslím, že u nás je to namixované. Já jsem sama odešla před 38 lety, a můj syn se naučil trošičku česky, protože tam ty české školy moc nepracovaly. A to je jeden z důvodů, proč jsem se do toho pustila, protože jsem viděla tu nutnost. Dneska tam máme spíše děti rodičů, kteří odešli, nebo se tam provdali či oženili, jsou to smíšené rodiny. Spíše ti starší se tam narodili, druhá, třetí generace. Někteří nemají žádné předky a chtějí se naučit češtinu. Za pandemie jsem měla případy, kdy rodiče přijeli z Japonska do Prahy, a líbilo se jim tady, a chtěli, aby se děti naučily ten jazyk."

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Česká škola Ottawa / Ottawa Czech School (@czech_school_ottawa)

Kde sídlíte? Máte vlastní budovu nebo jste v pronajaté budově?

"Jak už jsem říkala, my jsme pod školním řádem, takže máme výhodu, že nám pronajímají prostory normálních škol. Máme tam svoje třídy, svoje materiály, a nemusíme to dělat tak obtížnou cestou jako všechny ostatní školy. Ottawa je výjimka, protože nejen čeština se tam vyučuje každou sobotu, ale i dalších 42 jazyků."

Vy jste říkala, že jste škola pod školským systémem. Jak je to z hlediska českého práva?

"Je to podle kanadského zákona, protože jsme měli hodně studentů a splňovali jsme jejich požadavky, tak jsme se tam dostali jako česká škola. Smlouvu se školním řádem máme už pět let, a jsme placeni jako učitelé. To musíme splňovat i profesně, proto se také hledají obtížněji lektoři do českých škol u nás Ottawě."

Máte tam třeba děti, které by měly smluvní školy v Česku, chodily k nám?

"To nemáme, ale máme tam děti, které vyučujeme a oni do Česka jezdí v červnu na přezkoušky."

Slavíme úplně všechno

Kanada, to je obří země. Z jaké vzdálenosti děti jezdí?

"My máme ještě děti z Québecu, ty si to bohužel musí platit. Ale našli jsme fond, protože vím, jaké to je v sobotu ráno vstát, a odjet do Ottawy, takže jsme jim chtěli pomoci. Poprvé máme fond na to, abychom to proplatili i dětem z Québecu, někteří dojíždí hodinu až hodinu a půl."

Hurvínek a Žeryk potěšili nejen děti|Foto: Česká škola Ottawa

Když jste říkala, že je to škola hrou, dodržujete i české tradice?

"Spousta lidí mi říká, když přijdou k nám, a měli jsme tam stážistu z Ústí nad Labem, že slavíme v Kanadě i v Americe víc tradic, než tady v Čechách, protože my se snažíme slavit úplně všechno. Třeba pálení čarodějnic, samozřejmě ty velké svátky jako Vánoce. Vyráběli jsme vanilkové rohlíčky on-line, dělali jsme i bramborovou polévku."

Jaká je podpora rodičů vzhledem k dětem?

"Podpora je obrovská a roste, protože vidí, že to děti baví, vidí, že se děti potom dokážou domluvit. A samozřejmě je to v sobotu, takže si odpočinou."

Jak často se děti v Kanadě podívají do ČR?

"Myslím, že z osmé třídy už vyjeli skoro všichni, jsou teď tady a dokonce jsem se s některými setkala. Byli rádi, že se mohli domluvit s babičkou, s dědou. A toto potom člověka udělá šťastného na srdci, že ví, že ta práce nešla vniveč."

Žít v Ottawě je jako žít v parku

Vy jste říkala, že jste do Kanady odjela ještě za minulého režimu. To jste musela být hrozně malá.

Michelle Havel|Foto: Zdeňka Kuchyňová, Radio Prague International

Já jsem nebyla tak úplně malá. Měla jsem 15 let. S rodiči jsme jeli typicky přes Rakousko a potom do Kanady. Už je to 38 let."

Vybrali jste si už na začátku Ottawu, nebo jste byli v jiném městě?

"První byl Montreal a potom byla Ottawa. Je to hlavní město, ale není to jako Toronto nebo Montreal. Je to poměrně malé město, milion obyvatel, ale je to zelené město, takže je to jako žít v parku."