Co má společného Karel Gott a sebeironie?

Karel Gott je v české hudbě asi tolik jako Karlův most v architektuře. Všichni o něm máme povšechnou představu, poznáme jeho hlas po několika tónech, ale kdyby se cokoli na jeho zažitém image změnilo, asi by to dlouho přešlo bez povšimnutí. Karel Gott po třech letech vydal novou desku, a kritika upozorňuje, že mezi obvyklými songy se objevily i nové, negottovské tóny.

Co má společného Karel Gott a sebeironie?

Zpěvák se na nové desce Můj strážný anděl vrací s neočekávanou sebeironií k tomu, že byl před časem v médiích označen za zombieho. Píseň se jmenuje Už pohřbili mě stokrát.

Na telefonu je teď hudební kritik Vladimír Vlasák. Pane Vlasáku, je něco, čím vás nová Gottova deska překvapila?

"Překvapila mě určitě, a to alespoň dvěma písněmi. Velké překvapení mi připravila píseň Už pohřbili mě stokrát. To je vlastně takový sebeironický pohled sama na sebe a na tu aféru kolem označení zombie starou asi čtyři roky. Gott to využívá tak, že si s tím hraje, sám se za zombieho prohlašuje a s určitou dávkou humoru - tady samozřejmě zapracoval zručný textař Michal Horáček - strhává v jakousi sebeparodii, sebeshazovačný song, což je asi pro hvězdu jeho typu vždycky jenom dobře a asi mu to spíš přidá jen nějaké sympatie. Mě nejvíc překvapila píseň jiná Vázat se, stoupat. Je to píseň Oskara Petra. tady se Gott pustil do něčeho, co jsem si vždycky přál, aby dělal. Aby nebyl jenom monotónním gottovským krasohlasem. Tohle je v podstatě folkrocková bluesová píseň, kterou on zpracoval velmi pěkně, využil barev svého hlasu. A zároveň je to píseň civilní. A také má velmi pěkný surrealistický text. Ta se mi z celé desky líbí nejvíc."

Pokud tedy mluvíte o těchto dvou písních, přičemž ta jedna znamená jakýsi nový pohled na sebe sama, ta druhá změnu stylu, myslíte, že se Gott jako zpěvák i jako osobnost mění ve své sebereflexi?

"Myslím, že určitě. On už má v podstatě neotřesitelné postavení a může si s tím svým způsobem pohrávat, nebo se tou situací i bavit. Navíc získal spoustu zlušeností. I když ve výškách ten jeho hlas ztrácí a na koncertech už to dávno není to, co to bývalo, právě takovéhle desky mu umožňují, aby si s tou svojí situací víc vyhrál. A to je třeba případ té písničky Už pohřbili mě stokrát."

Kdybyste měl tu desku zhodnotit jedním slovem, označil byste ji spíš za dobrou nebo špatnou?

"Já bych ji označil spíš za průměrnou. Jsou tam písně, které se mi líbí, a pak písně, které jsou běžné. Tedy myslím, že to je spíš lepší průměr," řekl Radiu Praha hudební kritik Vladimír Vlasák.