Děti českých krajanů z Ukrajiny přijely i letos za zdravím na Jesenicko

Jmenují se Olexij, Marina, Maxim nebo Galja. Narodili se dávno po Černobylu, a přesto jsou jeho následky na nich znát. Bývají často nemocní, trpí poruchami štítné žlázy, věčnými angínami, chudokrevností. Stovky dětí českých krajanů z Ukrajiny ale jezdí každý rok do Česka, aby tu na čistém vzduchu nabraly zdraví. Za jednou takovou skupinou se do Račího údolí na Jesenicku vydala Milena Štráfeldová. Více uslyšíte v dnešní krajanské rubrice:

Anna Martínková, foto: autorka

/píseň Beskyde, beskyde, zpívá ukrajinská holčička Marika/

- zazpívala mi po dlouhém přemlouvání Marika. Mně cesta z Prahy do Račího údolí v Rychlebských horách trvala pět hodin, zato Marika sem jela dva dny. Přesto se i letos do zdejších lesů vypravily děti českých krajanů z celé Ukrajiny. Ozdravné a edukační pobyty tu pro ně pořádá Česko - ruská společnost a Anna Martínková z Karviné je jejich vedoucí už víc jak patnáct let:

Chata Račí údolí, foto: autorka

"V tomto středisku v Račím údolí se letos už vystřídalo osmdesát dva dětí. Jde už o druhý turnus. První byl edukační z oblasti Krymu, Melitopolu, Čechohradu, Simferopolu. a teď jsou tu děti z Malinovky a z okolí, tedy z Žitomyrské oblasti."

Jaký je mezi nimi rozdíl?

"Rozdíl je především v tom, že ty čechohradské a krymské uměly dobře česky. Byly vedeny k tomu, aby uměly zazpívat, zatančit. Byly prostě odvážnější a to češství měly myslím v krvi."

A děti z Malinovky a z Korosteně už česky nemluví?

Foto: autorka

"Bohužel ty letošní jsou dost malé a ukrajinština tam ve škole i v rodinách převažuje nad ruštinou, takže se i s ruštinou někdy dorozumíme hůř, nežli to bývalo dřív."

V jakém stavu sem děti přijíždějí?

Foto: autorka

"Obě letošní skupiny přijely zdravé, ani únava z daleké cesty je nějak nepoznamenala. Naše lékařka, která děti prohlížela, konstatovala, že kromě drobných žaludečních problémů jim nebylo celkem nic."

Děti z Malinovky a této části Ukrajiny bývají ještě postižené Černobylem. Zaznamenáváte to i vy tady?

"Myslím, že právě v letošním roce paní doktorka při vstupní kontrole zjistila u dvou dětí zvýšenou činnost štítné žlázy a některé taky mají chronický zánět na mandlích, nějaké změny."

Jsou ty tři týdny dostatečné, aby to vůbec bylo znát?

"Já myslím, že ano. Těch jednadvacet dnů už je dostatečných, děti si zvyknou na prostředí, na ten vzduch. A tady je krásný, čistý vzduch, bez jakýchkoliv škodlivin. Je tu koupaliště přímo v areálu, děti se sluní, opalují, budeme se také koupat v Lázních Jeseník, přímo v lázeňském domě Priessnitz."

Některé děti sem jezdí třikrát, čtyřikrát. Zaznamenáte nějak zpevnění jejich zdraví?

"My to tu za tři týdny asi nepoznáme, je ale vidět, že se tu těší, že jsou plné radosti a to zdraví je na nich nakonec vidět na první pohled."

O děti se tu během jejich pobytu starala i studentka Eliška Krasulová z Vítkova u Opavy. Jako vychovatelka tu byla poprvé:

"Pracovalo se mi s nimi dobře. Nevěřila jsem, že to bude s nimi tak lehké. Myslela jsem si, že jazykové bariéry budou větší. Když ale chtějí, tak se domluví a i sami komunikují, snaží se domluvit. Co jsme potřebovali, v tom jsme se dorozuměli."

Jak se dají srovnat s českými dětmi?

"Přijde mi, že tyto děti mají větší zápal do her, jsou z nich nadšené, i z různých výletů. Jinak ale mají různé vrtochy stejně jako naše děti, třeba mobily, pořád vyhrávají muziku. To mají stejné."

A do třetice: na to, aby dětem z Ukrajiny v Česku nechyběl ani domácí bořšč, tu už jedenáct let dohlíží šéfka kuchyně Dagmar Beťáková:

"Co se týče stravy, tak se dá říct, že snědí všechno. S chutí si dali i naše knedle, když jsem jim ale uvařila jejich bořšč, tak byli nadšení o to víc."

A jak děti českých krajanů z Malinovky nebo Čechohradu vidí ona?

"Jsou úžasné. Jsou klidné, jsou úplně jiné než naše děti. Možná je to v tom, že ta mentalita u nich je jiná. U nich se žije trošku jinak, ty děti jsou jinak vychovávané a tady se chovají lépe než naše děti."

Děti se sem vracejí i několik let. Řadu z nich proto Dagmar Beťáková už dobře zná:

"Mne většinou zaujmou ty malinké děti, ty nejmenší. Stojí u toho okýnka, oči vykulené, mají z toho strach, obavy, nevědí, bojí se. Tak ty si většinou člověk víc zapamatuje."

Někdy se ovšem pobyt dětí neobejde bez slz. Naštěstí prý až při loučení:

"Když odjíždějí, těch je! To je slzavé údolí."

S dětmi z Ukrajiny sem jako vychovatelka pravidelně jezdí i bývalá učitelka v mateřské školce v Malinovce:

"Jmenuji se Sedláček Inna Viktorovna a jsem z Kyjeva."

Sedláček je hezké české jméno. Řekněte mi něco o Vaší rodině...

"Můj manžel je Čech."

Čili nikoliv vaše rodina, ale rodina vašeho manžela je česká?

"Taky moje prababička, maminka mého otce, je Češka."

A vy jste vyrostla v Malinovce?

"Ano, jsem z Malinovky."

Malinovka je původně česká obec. Udržuje se tam čeština? Mluví se tam ještě česky?

Aljoša Čermák, foto: autorka

"Ano, ještě mluví česky, ale více než polovina /lidí/ se už přestěhovala do Česka,"říká Inna Sedláčková. Ostatní tam ale dosud žijí. Do Račího údolí přijel i Aljoša Čermák z Malinovky. V jeho rodině se dosud mluví pouze česky. - Aljoša hrál právě s ostatními kluky na plácku fotbal:

"V Čechách jsem už potřetí a moc se mi tu líbí. Rád bych sem jel znovu."

Řekni mi něco o Malíně. Jak velké je to město? Kolik tam žije lidí?

"Město není moc velké. Je tam jednatřicet tisíc lidí. My žijeme v Malinovce vedle Malína."

Tam žije hodně Čechů, že?

"Ano, to je česká obec."

A řekni mi něco o své rodině, o Čermákových...

"Babička mojí babičky přišla z Česka na Ukrajinu."

A u vás doma se ještě mluví česky?

"Jo. Babička, táta, teta."

A co ve škole? Tam se taky učíš česky?

"Ne, tam nic není."

Ani třeba odpoledne nemáte nějaké kurzy češtiny?

"Ne, Dřív byly, v první třídě."

Do které chodíš třídy?

"Do osmé."

A co budeš dělat?

"Mě baví sport a zajímám se i sport v zahraničí."

Co konkrétně tě baví? Fotbal, atletika, plavání?

"Atletika."

Zato holčička, která mi zprvu zapívala Beskyde, Beskyde, už česky ani nerozumí:

"Kirova Marina Sergejevna z Ukrajiny, z města Radomyšl."

A tam taky žijí Češi:

"Dříve tam žili."

A ty máš v rodině nějaké Čechy? Babičku nebo dědečka?

"Pradědečka."

A víš, odkud v Čechách přišel?

"Z Prahy."

A rozumíš trošku česky?

"Jenom trošku."

A jak se ti tu líbí?

"Mně se tu líbí, protože je tu moc krásná příroda, hodně hor, lesů, moc se mi tu líbí."

Jsi poprvé v Česku?

"Ano, v Česku jsem poprvé."

Nejspíš ale ne naposledy. Ozdravné a edukační pobyty pro děti českých krajanů, na jejichž financování se vedle sponzorů podílejí i ministerstva zdravotnictví nebo zahraničních věcí, budou zřejmě probíhat i v dalších letech. Jen těch letošních se zúčastnilo kolem dvou set padesáti krajanských dětí.

---