Do kin přichází film o Tibetu, který cenzura v 50. letech zakázala
Po více než 60 letech od svého vzniku se do českých kin vrací film Cesta vede do Tibetu. V roce 1953 ho natočili režisér Vladimír Sís a kameraman Josef Vaniš. Film získal několik cen, ale v tehdejším Československu ho pak cenzura zakázala. Přináší svědectví o stavbě velehorské silnice v době, kdy byl už Tibet několik let okupován Čínou.
Některé záběry jsou dnes zcela unikátní, protože mnoho míst a klášterů bylo při čínské kulturní revoluci kompletně zničeno. Kvůli neshodám s čínskými filmaři vznikly nakonec tři verze filmu. Snímek získal v roce 1955 ocenění na festivalech v Benátkách a v Karlových Varech, ale teprve v roce 1956 povolila cenzura jeho uvedení v kinech. Na konci 50. let bylo promítání opět zakázáno, uvedl distributor filmu Viktor Kuna.
"Film zachycuje architektonické památky a obrazy ze života Tibeťanů, které už dnes neexistují. To mohlo někomu vadit. Dalším důvodem zákazu mohly být tehdejší složité mezinárodní vztahy mezi tehdejším Sovětským svazem a Čínou v 50. letech."
Do Tibetu se vydali točit Vladimír Sís a kameraman Josef Vaniš v roce 1953. Jak bylo rozhodnuto, že právě čeští filmaři pojedou točit film do Tibetu?
"Vyslal je tam Československý armádní film. Měli s čínským štábem točit dokument o stavbě velehorské silnice z provincie S´čchuan do Lhasy. Co tomu předcházelo, není dnes známo ani v archivu. Je otázka, jestli to vědí Sísovi synové."
Jak už jste zmínil, film vypráví o stavbě velehorské silnice. Co všechno je v něm zachyceno?
"Filmaři cestovali devět měsíců, a kromě té silnice kamera ukazuje ohromnou škálu místního obyvatelstva, třeba i tkaní typických látek nebo koberečků. Vidíme tam původní kroje, tance. Velkou dominantou je palác Potála, což je náboženský a kulturní středobod Lhasy. Ten film je unikátní v tom, že tyhle záběry dnes už není možné pořídit, protože ty věci byly při kulturní revoluci v Číně kompletně zničeny. Tuhle obrazovou složku doprovází krásná muzika. Pak je tam komentář, který je samozřejmě poznamenaný cenzurou. Oslavuje tu silnici. Karel Höger v komentáři čte, že to dílo osvobozuje Tibet, což je kompletní lež. A přestože byl ten komentář zcenzurovaný a udělaný na míru, tak byl film zakázán, protože se tam těm geniálním tvůrcům podařilo zachytit věci, které hovoří o pravdě Tibetu."
Ve snímku je zachycen i dalajláma.
"Ano, je tam zachycený i desátý pančhenláma. Je tam pravděpodobně už v tragické pozici, protože už v roce 1950 první vojska Číny vpadla do Tibetu a dalajláma věděl, že je to špatné. Údajně je tam zachycen před vyjednávací cestou do Číny, a je to pro něj velice smutná situace."
Vznikly tři verze filmu. Jedna byla pro Československo, další pro Čínu a další pro festivaly. Který snímek teď diváci uvidí?
"Jedinou dochovanou, která byla určená pro česká kina. Verzi pro Čínu neumíme dohledat, a verze pro mezinárodní filmové festivaly je zřejmě taky ztracená. Já jsem se o tom filmu dozvěděl od mého kamaráda Davida Síse, který je syn režiséra Vladimíra Síse, a promítl jsem dokument na svém festivalu Dech hor, což je horolezecký festival v severních Čechách v Jilemnici. Mně se ten film velice líbil, říkal jsem si, že je v něm hodnota, a jednal jsem tři čtvrtě roku s Národním filmovým archivem, aby se skenovaly ty filmové obrázky," uvedl pro Radio Praha distributor filmu Viktor Kuna. V digitální podobě měl premiéru v pražském kině Lucerna.
Tvůrci filmu netušili, že pořizují možná poslední záběry specifického života a unikátních kulturních památek. Cestu absolvovali nejen auty, ale s domorodými šerpy na koních a pěšky. Natáčeli nádherné vysokohorské scenérie, život prostých Tibeťanů i obřad se XIV. Dalajlámou, těsně před odchodem do exilu.
Reportáž obsahuje záběry i z obtížného zásobování potravinami pomocí karavan yaků, ukazuje nelidskou dřinu, které byli lidé při práci na stavbě vystaveni, zoufalé životní podmínky i vpád civilizace na dosud odříznutá území.
