Docent Skála, zakladatel první české záchytky, slaví 90. narozeniny

Psycholog a bojovník proti alkoholové závislosti docent Jaroslav Skála slaví 90. narozeniny. Téměř pětatřicet let stál v čele známé protialkoholní léčebny u Apolináře a do historie se zapsal také založením první záchytné stanice na světě. Od Zdeňky Kuchyňové se mimo jiné dozvíte, kdo byl jejím prvním pacientem a jak pijeme alkohol dnes.

Jaroslav Skála, foto: ČTK

Většina lidí se alespoň jednou v životě opila. Při cestě domů, pokud tam trefí, na ně číhá řada nebezpečí. A tak se zrodil nápad zřídit záchytnou stanici, kde se opilci nechají vystřízlivět a pak jim případně může být doporučena léčba. V roce 1951 byla v Praze otevřena záchytná stanice u Apolináře, uvedl přimář oddělení léčby závislostí Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Petr Popov.

"Záchytná stanice reagovala na situaci, kdy nebylo adekvátní zařízení pro lidi, kteří měli problémy s alkoholem, měli konflikty v rodině, v okolí, se zákonem. Potřebovali léčbu. Pro ně pan docent Skála přichystal záchytnou stanici. V této koncepci to byla světová rarita. Nikde jinde na světě to nebylo zařízení primárně zdravotnické a preventivní. Všude jinde to byla spíše zařízení represivního typu."

Víte, kdo byl prvním pacientem?

"Pan docent Skála vypráví, že prvním pacientem byl prý ruský námořník."

Zvláštnost záchytky u Apolináře byla v tom, že o přivezené se starali sami pacienti, aby pochopili, jaké to bylo pro jejich okolí, když v podobném stavu někam dorazili. Podle statistik byli nejpočetněji zastoupenou profesí na záchytce instalatéři a hned po nich se umístili autoři veršů pro děti. Ke smutně veselým momentům patřilo, že mnozí příbuzní pacientů nosili zaměstnancům na přilepšenou láhev alkoholu.

Dnes péče na záchytné stanici pod dozorem lékaře není hrazena ze zdravotního pojištění a cena za jednu noc se může při náročné péči vyšplhat na více než 3000 korun. Jak uvedl primář Petr Popov pražská záchytka je dnes moderním zdravotnickým zařízením.

"V těch prvopočátcích to bylo zařízení, kam spíše pacienti ještě přišli sami nebo je někdo přivedl, popřípadě přivezl, když už nebyli schopni chodit. Nejednalo se o pacienty, kteří měli nějaké vážné zdravotní nebo akutní problémy, což v současné době je velmi častým jevem. Jsou poraněni, někdy i vážně, mají i jiné zdravotní komplikace a proto záchytka už dnes musí být adekvátně vybavena jak personálně, tak přístrojově, musí celkově zvládat tyto akutní stavy."

Jaká je podle vás situace v konzumaci alkoholu u nás?

"Oproti době, kdy byla záchytná stanice založena, konzumace alkoholu vzrostla poměrně zásadně. Česká republika patří v těch žebříčcích ke státům, které mají velmi vysokou konzumaci alkoholu na obyvatele. Je také známo, že patříme ke státům, které soutěží o světové prvenství v konzumaci piva na osobu."

Když vidíte co s lidmi alkohol dokáže, jste abstinent nebo si občas dáte skleničku?

"Občas si dám skleničku, nejsem úplný abstinent. Snažím se konzumovat tak, jak doporučuji těm, kteří se na mě obracejí o radu. Nejsou závislí na alkoholu, ale mají pocit, že by to pro ně mohlo být rizikové. Je dobré držet situaci pevně v rukou. Pan docent Skála byl populární kromě jiného také tím, že doporučoval pravidlo tří sklenic, že by člověk neměl během jednorázové konzumace vypít více, než tři drinky. Ale když je to potom každý den, tak to už bych také nedoporučoval."

Docent Skála proslul svými nekompromisními nároky na pacienty. Jeho tvrdé metody se dokonce staly součástí lidové tvořivosti - traduje se například vtip, v němž jeden alkoholik říká druhému: "Nemůžu jezdit na výlety do přírody. Jak vidím skálu, zvracím..." Docent Skála abstinuje od roku 1951, kdy jej jednou ráno po předchozím večírku upozornila dlouholetá spolupracovnice, že je cítit alkoholem a že by to mohlo pacientům vadit. Od té chvíle s alkoholem skončil.