„Žít trvale střízlivý není lehký chlebíček,“ řekl psychiatr Jaroslav Skála, zakladatel první záchytky

Před 70 lety byla otevřena první záchytka. Zasloužil se o to nejslavnější český bojovník proti alkoholismu Jaroslav Skála.

Budova záchytné stanice v areálu nemocnice Na Bulovce v Praze | Foto: Leotgard,  Wikimedia Commons,  volné dílo

Nejdříve založil v roce 1948 protialkoholní léčebnu. Začal si však dělat starost s opilci, kteří jsou po flámu vydáni napospas ulice. A tak ho napadlo zřídit záchytnou stanici, kde by se opilci nechali vystřílivět a pak je jim případně doporučena léčba.

První záchytka byla otevřena 15. května 1951 v Praze u Apolináře. Podle některých zdrojů se jednalo o první odborné zařízení na světě.

"Žít trvale střízlivý není lehký chlebíček," řekl v jednom z rozhovorů Jaroslav Skála, který se narodil v roce 1916 Plzni a zemřel v 91 letech v roce 2007.

Jaroslav Skála | Foto: Česká televize

V rozhlasovém pořadu U pavouka mu v roce 1967 položili otázku, zda je přítelem nebo nepřítelem alkoholiků.

"Já jsem nepřítelem alkoholismu, ale alkoholiky mám celkem rád. Kdybych je rád neměl, tak bych se s nimi nemohl 20 let zaměstnávat. Ale já je mám rád, když se chtějí té choroby zbavit. Na rozdíl od jiných lidí, kteří je buď litují, nebo je kritizují, tak mám ten třetí postoj, já bych jim rád pomohl, když chtějí. Někteří bohužel taky nechtějí."

Karel Nešpor: Na záchytce nevadí urážka veřejného činitele

Skálův nápad na vytvoření záchytky pochválil psychiatr Karel Nešpor emeritní primář Psychiatrické nemocnice Bohnice a další legenda v boji proti alkoholismu.

Karel Nešpor | Foto: Česká televize

"To byla ve své době velmi humánní instituce. Pokud by člověk nepřišel na záchytku, tak by skončil v policejní vazbě. A v policejní vazbě se dá umřít, když má člověk úraz hlavy a nepozná se to. Lidé se dopouštějí urážek veřejného činitele, což pracovníkům záchytky tak moc nevadilo, zatímco policii ano. Ve své době to byl krok správným směrem. Ale docent Skála byl člověk, jehož myšlenkový horizont byl daleko větší. Vše, co se ve světě šustlo, k nám hned přinesl, takže zdejší léčba závislostí měla vysokou úroveň, v podstatě světovou. Přidal si k tomu i něco svého. Málokdo si uvědomuje, že docent Skála byl jeden z otců psychoterapie v České republice."

Nejčastějšími klienty byli instalatéři a autoři veršů pro děti

Pražská záchytka, která měla na zkoušku původně fungovat jen tři měsíce, zela prázdnotou pouhé tři dny. Prvním klientem se stal 18. května 1951 ruský námořní inženýr. Ambulance se osvědčila a po jejím vzoru poté vznikala podobná zařízení v celém Československu i ve světě a například záchytka v americkém St. Louis to má napsáno v zakládací listině.

Záchytka,  areál nemocnice Na Bulovce | Foto: archiv Nemocnice Na Bulovce

Zvláštnost záchytky byla v tom, že o přivezené se starali sami pacienti, aby pochopili, jaké to bylo pro jejich okolí, když v podobném stavu někam dorazili.

K dalším zajímavostem záchytky u Apolináře patřilo, jak s trochou nadsázky říkal Jaroslav Skála, že nejpočetněji zastoupenou profesí byli instalatéři a hned po nich se umístili autoři veršů pro děti. Ke smutně veselým momentům patřilo, že mnozí příbuzní pacientů nosili zaměstnancům na přilepšenou láhev alkoholu.

Skála uplatňoval tvrdé metody, rozcvičky, sprchování, běhy

Jedním z pacientů byl pan Ondřej. Alkohol mu přerostl přes hlavu na vysoké škole.

Foto: Barbora Němcová,  Radio Prague International

"Komplexnost té Skálovy léčby byla založená na odpovědnosti ve vztahu ke kolektivu, tedy k jiným lidem. To znamená nemyslet jen na sebe. Byla ranní rozcvička, sprchování studenou vodou a běhy. To byl způsob, který mnohým nevyhovoval, mě ano. Já si myslím, že to dělal dobře, vzpomínám na něj rád a s úctou," dodal pan Ondřej, který od té doby abstinoval.

Jak uvedl psychiatr Karel Nešpor, Skála měl tvrdé metody, ale byl pro věc zapálený.

"Byl to člověk skutečně razantní, plný energie. Kdo ho znal více, tak věděl, že je v něm velká vřelost a nasazení. Jeden člověk se léčil u docenta Skály, poté emigroval a léčil se v Německu. A když porovnával, co se dělo u Apolináře a co se dělo v Německu, tak konstatoval, že ta léčba byla zhruba stejná, ale že marná snaha to nasazení docenta Skály mu v tom Německu scházelo."

Dnes je v Česku 18 záchytek, v 80. letech jich bylo 63

Zlatým obdobím pro "záchytky" byl počátek 80. let, kdy jich v Československu bylo v provozu 63. Na pražské záchytce bylo například v letech 1951 až 1981, kdy ji vedl Jaroslav Skála, ošetřeno 180.000 lidí, v celé republice to byl milion. V posledních letech počet pacientů záchytných stanic klesl z 30.487 v roce 2010 na 23.744 v roce 2019. Osmdesát procent pacientů tvoří muži.

Dnes je v Česku 18 záchytných stanic a péči pod dozorem lékaře by si klienti měli hradit ze svého. V Praze je to 3000 korun. Mnozí však nezaplatí, protože velký podíl klientů tvoří lidé bez domova. Záchytky mají i své rekordmany. Například v Teplicích tam dva muži byli dvacetkrát.