Docent Skála byl průkopníkem léčby závislostí

V noci na přelomu minulého a tohoto týdne ve věku 91 let zemřel český průkopník léčby závislostí, již legendární psychiatr Jaroslav Skála. Zde je jeho krátký portrét.

Jaroslav Skála, foto: ČTK

Docent Skála – to byl pojem, který platil za postrach alkoholiků. Při svém smyslu pro humor snad i sám pomáhal šířit anekdotu, v níž si alkoholik stýská, že nemůže na výlet do Českého ráje. Protože jak vidí skálu, zvrací... Skupinové zvracení pacientů po nuceném požití alkoholu a medikamentů skutečně patřilo k nemilosrdným metodám pražské léčebny u Apolináře, kde pacienti podstupovali i masáže ledovou vodou a museli cvičit. Účelem však byla pomoc alkoholikům, doslova a do písmene jejich záchrana. Dobře to ilustruje případ slavného sparťanského fotbalisty Jana Bergera, který se po pádu na dno před čtvrt stoletím nejen vrátil na hřiště, ale po dvou letech dokonce získal titul Fotbalista roku.

Nemocnice U Apolináře

Veskrze pozitivní dojem si o Jaroslavu Skálovi vytvořila dokumentaristka Helena Třeštíková, která s ním – a o něm - točila film v jeho devadesáti letech: "Byl vždy k dispozici každému, kdo ho potřeboval, naprosto nezávisle na jeho vlastním prospěchu, a vždycky byl připraven pomáhat."

Skálův žák a kolega Karel Nešpor, primář oddělení léčby závislostí v bohnické psychiatrické léčebně, zase zdůrazňuje, že třeba pověstné záchytky nejsou žádný represivní nástroj. "To byla ve své době velmi humánní instituce. Protože ten člověk, pokud by nepřišel na záchytku, tak by skončil v policejní vazbě. A v policejní vazbě se dá umřít, když má člověk úraz hlavy a nepozná se to."

Jaroslav Skála v roce 1951 prosadil zřízení první záchytné stanice na světě v pražské nemocnici U Apolináře. A jak dále říká Nešpor, podobná zařízení pak vznikla i v dalších zemích. Díky nim mohou zdravotníci včas rozpoznat poškození, které pacientovi alkohol způsobil.

Skála se řídil heslem: „Kdo dělá víc než musí, je ve výhodě." Položil základy české adiktologie, která se zabývá výzkumem, prevencí a léčbou závislostí zdaleka nejen alkoholových. Jeho význam však překračuje hranice tohoto oboru", zdůrazňuje Karel Nešpor: "Málokdo si uvědomuje, že docent Skála byl jeden z otců psychoterapie v České republice. Byl jedním z té proslulé trojice organizátorů psychoterapeutického výcviku, vzdělávání v psychoterapii. Takže jeho stopa v dějinách české adiktologie i v dějinách české psychoterapie je veliká a nepřehlédnutelná."

Podle odborných odhadů je v Česku přinejmenším 300.000 alkoholiků. Byl tedy docent Skála úspěšný? Na provokativní dotaz primář Nešpor odpovídá stejně provokativní protiotázkou: "Myslíte, že je úspěšný hasič, který se osaměle snaží zlikvidovat lesní požár?"

Jaroslav Skála, který sám ze solidarity se svými pacienty přes půl století dobrovolně abstinoval, byl známý i jako sokol a nadšený sportovec. A z jistého pohledu jeho smrt paradoxně dala zapravdu jeho životnímu stylu: v 91 letech zemřel doma, přirozenou smrtí, a jak zdůraznila jeho vnučka, aniž by trpěl nějakou vážnou chorobou.