Duchcov a Casanova
A kam se dnes vydáme na cesty? Do Duchcova - města na úpatí Krušných hor, kde strávil poslední roky svého života znalec žen, světoběžník a legendární postava 18. století Giacomo Casanova. Více uslyšíte od Zdeňky Kuchyňové.
Historie Duchcova se odvíjí už od konce 12. století. O velký rozvoj města se zasloužili Valdštejnové, kteří provedli stavební úpravy zámku a iniciovali i první pokusy s dobýváním hnědého uhlí. A právě uhlí se málem stalo Duchovu osudným, jak potvrdil starosta města Petr Kňourek.
"Zde došlo k dvacetileté uzávěře, kdy se nesmělo nic opravovat, měnit. Bylo v záměru, že část města se zdemoluje, odbagruje a vytěží se uhlí, které je pod. V roce 1989 v dubnu ale česká vláda schválila odpis do 18 miliónů tun uhlí, které pod tím městem leží. Ukončila se stavební uzávěra a od té doby jsme začali město pomalu, ale jistě vracet k tomu původnímu."
Do krásy už rozkvetl místní zámek, který je přímo na náměstí. A právě jeden z jeho majitelů Josef Emanuel z Valdštejna sem přivedl v roce 1785 známého filozofa, světoběžníka a dobrodruha, Giacoma Casanovu. Oba koketovali se zednářstvím a Casanova Valdštejna zaujal znalostí kabaly. Pozval ho na svůj zámek, a zaměstnal jako knihovníka. Jak uvedl ředitel zámku Petr Horák, daleko více mu však Casanova sloužil jako obrovská atrakce a zajímavý společník.
Casanova byl člověk nesmírně vzdělaný a patrně největší znalec života 18. století v celé Evropě. Znal se se spoustou vědců, umělců a politiků té doby, byl přítomen na panovnických dvorech a také o tom napsal. Jeho nejvýznamnější literární díla vznikla právě na Duchcovském zámku, jako třeba utopický román o cestě dvou sourozenců do nitra země či legendární paměti.
"Jmenuje se to Historie mého života a je to patrně nejzajímavější svědectví o životě pozdně barokní doby a zejména rokoka a klasicismu v celé Evropě."
"Těch žen podle pamětí mohlo být tak kolem 130, což si myslím, že na dnešní poměry zase není tak moc. Mezi objekty jeho vášně ovšem nepatřily jenom ženy, Casanova byl patrně bisexuál, protože jsou doloženy i četné vztahy s muži. Když sem Casanova přišel, tak navázal, ale patrně zcela platonický takový přátelsko otcovský vztah s dcerou zdejšího fortnýře Dorotkou. Najednou se zjistilo, že je těhotná a Casanova byl podezírán, že je budoucím otcem. To ho nesmírně roztrpčilo, a Dorotku přinutil přísahat u oltáře, jak to skutečně bylo. Tam se Dorotka vyznala, že skutečným otcem dítěte je malíř Šetner a Casanova dosáhl toho, že si ji vzal."
Casanova byl vzdělaný, psal francouzsky, samozřejmě italsky, ovládal latinu a řečtinu. Německy patrně moc neuměl, protože se velice špatně domlouval se služebnictvem i obyvateli Duchcova, kteří mluvili převážně německy. Považoval je za lidi nehodné jeho osobnosti a oni mu zase na oplátku dělali různé naschvály. Casanova proto jezdil často do nedalekých Teplic, které byly v 18. století křitovatkou Evropy, lázně, kde se setkávali spisovatelé, šlechta i hudebníci.
"No a potom, když byl velmi nespokojen a roztrpčen - například i tím, jak se domníval, že mu kuchař schválně špatně uvařil makaróny - tak odtud prchal, jeho útěky byly časté. Ale vždycky se nakonec pokorně vrátil a hrabě Valdštejn byl velkorysý, vždy ho bez jakýchkoli výčitek přijal zprátky. Takže já si myslím, že tak moc ten Casanova v Čechách nestrádal, i když si samozřejmě pořád stěžoval na to, že je tady zima, deštivo a že on velký Casanova skončil tady v Duchcově na hnoji."
Casanova prožil na duchcovském zámku 13 posledních let svého života. V expozici je také křeslo, ve kterém zemřel. A na něm leží rudá růže, která mnohým připomene známý film o jeho životě Poslední růže od Casanovy.
Dodnes se četní casanovisté dohadují, kde by to mohlo být. Dokonce se činí pokusy, aby byl hrob objeven a kosterní pozůstatky prozkoumány.
Duchcovský zámek však nepředstavuje jen Casanovu. V 19. století tu bylo Valdštejnské muzeum, které se teď znovu obnovuje. Zůstala značná část sbírek a bude zde otevřena vojenská a lovecká zbrojnice, kabinet porcelánu, kuriozit a hudební salón. Plánuje se i otevření valdštejnské obrazové galerie, kde jsou opravdu fantastické klenoty.
"Za všechny budu jmenovat alespoň obraz Bartolomea Sprangla, což byl malíř rudolfínské doby na pražském dvoře Rudolfa II. Je to obraz Venuše a Adonis, který je překrásný. Mimo jiné i tento obraz byl součástí loupeže, která se tady udála v 80. letech. Ten obraz byl ztracen. Naštěstí se našel údajně při jedné z aukcí. Byl vyříznut z rámu, takže potom byl velmi pracně a nákladně, ale musím říct velmi dokonale restaurován."
Jak uvedl Petr Horák, i tento obraz dnes mohou vidět návštěvníci duchcovského zámku v expozici, kde jsou právě ukázky umění českých restaurátorů.
