Erasmus mi přinesl znalost jazyka a kamarády z celého světa, říká Alžběta Stančáková
Do programu Erasmus se zapojilo za jeho trvání kolem 300 tisíc Čechů. Jednou z nich je Alžběta Stančáková. Ta byla v roce 2015-16 na Evropské dobrovolné službě (EVS - Erasmus+) v Domě Evropy v Bordeaux. Teď připravuje doktorát na bohemistice v Brně. Kromě studia také píše pásně. Se svou debutovou sbírku Co s tím získala Cenu Jiřího Ortena. O stáži v Bordeaux si povídala s Magdou Hrozínkovou.
Jak jste se na tuto stáž dostala? Kolik vás na ní bylo a z jakých zemí?
"Bylo nás třicet dobrovolníků z Evropy a třicet místních Francouzů. Byli tam účastníci z České republiky, ze Slovenska, z Polska, dále ze Španělska, z Itálie a z Německa, pokud se nepletu. Fungovali jsme vždy ve dvojicích, jeden účastník byl z Evropy a druhý z Francie."
"Já jsem byla trochu výjimečný případ. Mne oslovili zpětně poté, co jim někdo z projektu vypadl. Přijela jsem asi měsíc po začátku projektu. Běžně to ale funguje tak, že na internetových stránkách určitých organizací v České republice, např. mladi info, se sdílejí nabídky těchto typů stáží. A účastník, který musí splňovat určité podmínky, může té organizaci v případě zájmu poslat motivační dopis a životopis. Ta provede selekci, zda ten člověk je skutečně schopný a splňuje všechny podmínky. A pak posílá dopis hostitelské organizaci, což byl v tomto případě Dům Evropy. A když tam uznají, že konkrétní osoba má motivaci dokončit jeden rok v zahraničí, že neodjede dřív, což se taky někdy stane, tak ji přijme."
"Ano, já jsem byla ve druhém ročníku magisterského studia. V běžném Erasmu trvá jednak dlouho, než se vyřídí účast, stojí to hodně úsilí. A za druhé finance, které na to univerzita poskytuje, nepokryjí všechny potřeby studenta. Ten musí mít ještě kapesné z domova, případně si musí najít práci v zahraničí. A ve výsledku studovat a ještě brigádničit je poměrně náročné. Já jsem zároveň cítila, že si chci zlepšit znalost cizích jazyků. A najednou mi bylo umožněno odjet na stáž. I v Domě Evropy měli velkou radost, že tak rychle našli někoho, kdo je ochoten hned odjet. Já jsem přerušila studium a po návratu jsem zase navázala tam, kde jsem skončila."
"My jsme měli něco přes tři sta euro měsíčně, což zní skoro jako katastrofa v poměrně drahém městě, jako je Bordeaux. Jenže je třeba říct, že jsme měli proplacené ubytování, taky jsme vůbec nemuseli řešit pojištění.
Co vám tato stáž dala?
"Pro mne osobně to znamenalo, že jsem se naučila francouzsky. Já jsem ovládala určité základy, byla jsem ale dost mizerný student. Takže ten rok jsem využila k tomu, abych se naučila co nejvíc. Okamžitě po návratu jsem hledala možnosti, jak se živit primárně s francouzštinou. Doteď provázím francouzské turisty nebo jsem pracovala pro francouzské zaměstnavatele v České republice. A potom jsem se seznámila s lidmi prakticky z celého světa. Díky tomu jsem pak během prázdnin jezdila za kamarády, které jsem takhle poznala."
