Festival arabské kultury v Praze
V těchto dnech probíhá v České republice kulturní festival Nad Prahou půlměsíc, jehož cílem je přiblížit českým divákům arabský svět protřednictvím jeho kultury a umění. Festival těží z bohatých historických vazeb mezi Araby a Čechy, které vedou až do středověku. A současně využívá toho, že k mezikulturním kontaktům dochází i dnes, v době globalizované kultury. A přesto všechno stále víme o arabské kultuře málo a jsme zatíženi mnoha předsudky ze současné politiky, tvrdí organizátoři festivalu.
"Nechala jsem se inspirovat básnickou sbírkou Charifa Bahbouha, což je český básník syrského původu, která od roku 1959 žije v Čechách. kromě toho že je básník a napsal tuhle krásnou sbírku básní o lásce k ženě i o lásce k městu, které se stalo jeho druhým domovem, tak je také nakladatel. Má nakladatelství Dar ibn rushd, což je u nás jediné nakladatelství, které se specializuje na arabskou literaturu a na překlady arabské literatury do arabštiny. Od prvního ročníku s Charifem Bahbouhem spolupracujeme, radím se s ním a letos jsem si ho vybrala i jako průvodce procházky po stopách Arabů v Praze. mělo to obrovský, nečekaný úspěch."
Kudy vás vodil? Člověk by v Praze moc arabských stop nehledal.
Festival se odehrává ve čtyřech městech, kromě Prahy jsou to i Hradec Králové, Liberec a Plzeň. Do Čech na festival přijel alžírský dramatik Arezki Mellal, který patří k nejvýznamnějším spisovatelům doma i mimo kontext Alžírska. Diskutuje s českými diváky a účastní se scénického čtení ze své nejnovější divadelní hry Revoluce bude v sobotu. Ohlas arabské problematiky v současné české tvorbě představilo divadlo Kámen ve hře Petra Macháčka Ras al chajma. Naopak ke kořenům orientálního divadla zavedli diváky studenti arabistiky z pražské Filosofické fakulty, kteří připravili dvojjazyčné představení inspirované středověkou divadelní hrou Maqámy. Pedagog a arabista František Ondráš vysvětluje:
Představení se odehrálo jen několikrát, přesto získalo řadu pozitivních ohlasů i od arabského publika, které je vidělo v českých lázních.
"Ta reakce byla vemi zajímavá. Měli sjem trochu obavy, jak arabské publikum toto představení přijme, protože obsahuje i některé negativní rysy rodilých mluvčích, některé komické a satirické prvky. Ale publikum bylo tak vřelé, že ještě dnes (bylo to v květnu letošního roku) si já a někteří posluchači dopisujeme s diváky a při cestách do arabského světa se s diváky setkáváme."
Návštěvník festivalu s překvapením zjišťuje, že kontakty obou kulturních světů jsou bohatší, než by čekal. Hudba, kterou posloucháme, je například z tvorby pražské skupiny Al-Yaman, jejíž protagonistka Ashwaq Abdulla Kulaib pochází z Jemenu. Podle Františka Ondráše jsou intenzivní i literární kontakty.
"Pražský festival spisovatelů zve v posledních několika letech přední arabské spisovatele do Prahy na akce, které jsou pořádány ve spolupráci s Národním divadlem, s Violou a dalšími institucemi. Dochází k tomu i ve spolurpáci s rlznými jednotlivci, což jsou většinou lidé, kteří žijí po desítky let v Praze a zajímá je kulturní život. Můžu zmínit Charifa Bahbouha, paní Schaima Yusuf nebo pana Haidara Haidara a mnoho alších, nerad bych na někoho zapomněl."
Organizátorka festivalu Nad Prahou půlměsíc Lucie Němečková se k arabské kultuře dostala přes divadlo. Do přípravy festivalu se pustila s mnohaletou zkušeností při pořádání podobně exkluzivního festivalu Tvůrčí Afrika, který byl zaměřen na subsaharskou Afriku.
"Pak jsem se rozhodla vyjít vstříc svým arabským kamarádům, kteří říkali, že by chtěli podobný festival zaměřený na jejich kulturu. Takže jsem se do toho dala. A musím říct, že je to úplně jiné teritorium. Jestliže směrem k Africe jsem se setkávala nejdřív s nadšením, ale postupně s lhostejností, s tím, že kdo jde jednou na nějakou akci, tak má nadosmrti vystaráno, protože už se dozvěděl o Africe vše, tak u arabských zemí se setkávám se strachem. S fóbiemi různého druhu, ať arabofóbiemi nebo islamofóbiemi. Zkrátka je zde ve vzduchu strach z neznáma, z toho, jak se na nás valí z médií různé katastrofické černobílé zprávy. Ale lidé navzdory tomu mají zájem a velkou vůli dozvědět se víc. Příkladem budiž jedna divačka, která za mnou při prvním ročníku přišla po večeru poezie arabských básníků a děkovala mi a říkala, že se bála přijít, protože si myslela, že jsou to teroristé a že tam bude nebezpečí nějakého útoku. A pak prý musela uznat, že to sice bomba byla, ale úplně jiná, spíš kulturní a literární. A o to nám vlastně jde."
Podle Františka Ondráše se do českého prostředí nejpomaleji prosazuje arabská literatura:
"Jde o to prolomit určitý nezájem a nebo zbavit se předsudků týkajících se toho, že arabská moderní literatura nemá českému, potažmo evropskému čtenáři co nabídnout. A nejde jen o literaturu. Kultura obecně to má snazší, třeba hudba, tanec, i divadlo, ale k arabské knize přeložené do češtiny musí čtenář vždycky urazit větší vzdálenost a vynaložit větší úsilí. Festival Nad Prahou půlměsíc sehrává velmi důležitou roli v tom, že jeho rozmanitost týkající se různých míst konání, v Praze, Plzni, Liberci, Hradci Králové dává veřejnosti možnost seznámit se s arabskou kulturou takovým způsobem, který je pro Čechy přijatelný a dostupný. když k nám přicházejí studenti z různých oblastí České republiky, tak přicházejí s pocitem, že 'tam u nás' je těch informací málo. Ano, jsou tam třeba instituce, které umožňují studium arabského jazyka. Ale kultura? Kultura potřebuje podporu fe formě například takového festivalu, jako je Nad Prahou půlměsíc."
