Hurá na Baťův kanál!
„Čechy leží u moře“ je slavný Shakespearův citát. I když se anglický dramatik v Zimní pohádce mýlil, je dost vodních ploch, které poskytují turistům skvělou zábavu. Například Baťův kanál na jižní Moravě.
Původně toto místo nemělo sloužit k odpočinku, vysvětluje Michal Nezval z neziskové organizace Baťův kanál: "Vodní cesta byla postavena pro dopravu hnědého uhlí z dolů v Ratíškovicích do Baťových závodů v Otrokovicích a do tamní tepelné elektrárny."
Po pár letech ale kanál na jižní Moravě ztratil na významu: „Zboží se tam vozilo ještě po druhé světové válce. Krátce nato ale doprava klesla, protože už nebyla rentabilní,“ vysvětluje Nezval. „Baťův kanál byl ponechán svému osudu. V 90. letech pak přišel nápad obnovit vodní cestu pro cestovní ruch.“
Postupně byl kanál opět splavný. Vznikly půjčovny lodí, přístavy a cyklistické stezky podél vody. Do regionu to přilákalo stále více lidí…
„Baťův kanál je nyní splavný v celé délce 53 km. Turisté se tu pohybují na hausbótech, na kterých plují několik dní a poznávají kraj. S motorovými čluny jezdí na kratší výlety,“ říká Michal Nezval. „A pak tu jsou výletní čluny. Můžete si koupit jízdenku, nechat řídit posádku a nemusíte se o nic starat."
Jedna z těchto výletních lodí se jmenuje Noe. Kapitánem je Jan Šulc. Chcete-li ho navštívit, musíte se vydat na odvážnou cestu - žije totiž na konci dlouhého ostrohu ve Vnorovech mezi Baťovým kanálem a řekou Moravou. Radio Prague International natáčelo s panem Šulcem už jednou, před více než 20 lety. Nyní je ženatý a má děti. Co se nezměnilo, je láska moravského námořníka ke „svému“ průplavu: „Už od školky jsem chtěl být mořeplavcem, na opravdovém moři. To se změnilo, když mi bylo deset let a chtěl jsem víc jezdit po řekách. Všiml jsem si, že mě to zajímá víc. Baťův kanál byl takříkajíc nejbližší moře. Tehdy to byl skvělý zážitek plavit se přes kanál, protože tady nikdo nebyl. Před 25 lety tu nebyla živá duše, všichni byli na volném moři.“
Když se tu začal v devadesátých letech prosazovat turistický ruch, kapitán tu byl jedním z prvních...
„Když jsme poprvé jeli z Vnorov do Strážnice s turisty, jela před námi malá loďka s motorovou pilou a sekerou, z níž ořezávali větve stromů, aby nezasáhly turisty na zadní lodi do obličeje. Když to dnes někomu vyprávíš, jen zavrtí hlavou."
Plavební komora a modrobílá pruhovaná trička
Loď Noe nemá žádný jízdní řád. Místo toho nabízí plavby na míru pro soukromé oslavy. Že je pan Šulc kapitán, poznáte hned. Předloktí má opálené od slunce, je bosý, má modrobílé pruhované tričko. To je podle jeho slov jeho ochranná známka:
„Vždycky chodím takhle, aby si mne nikdo nespletl. V námořnických tričkách i spím,“ směje se Šulc. „Když pověsíme prádlo, vypadá dost jednotvárně: modrá, bílá, modrá, bílá. To je taková specialita."
Jan Šulc ale není jen kapitán. S rodinou provozuje také půjčovnu lodí ve Vnorovech. Přímo před jeho domem na soutoku řeky Moravy a kanálu si turisté mohou pronajmout motorové čluny a kajaky. Jeho manželka Jana Šulcová má také galerii s ručně vyráběnými suvenýry z kanálu.
Jedna ze 13 plavebních komor je navíc přímo u domu rodiny Šulcových. Právě tu čeká Tomáš s rodinou, aby překonali výškový rozdíl mezi kanálem a Moravou. „Na Baťově kanálu jsem poprvé. Trávíme s rodinou na lodi prodloužený víkend,“ říká mladý muž.
Kapři, jeleni, volavky - a výletní lodě
Tým Radio Prague International také touží vyplout. Jan Šulc nás zavede do své Noe. Loď nechal vyrobit speciálně pro tento kanál. Šířka a ponor přesně odpovídají požadavkům Baťova kanálu. Kabinu řidiče lze navíc snížit, aby plavidlo mohlo snadno projet pod nízkými mosty. Tedy hurá na cesty!!!
Pomalu opouštíme domovský přístav. Už po pár stech metrech se mě Šulc ptá, jestli bych taky nechtěl kormidlovat. "Je to jako řídit auto", říká. "Jen musíte jet s dostatečnou předvídavostí." Jenže Noe se občas otáčí doleva, občas doprava a do toho nás chce předjet malý motorový člun. Raději předám kormidlo.
Loď se řítí podél kanálu rychlostí kolem čtyř kilometrů za hodinu. Vlevo i vpravo leží pole a lesy, na břehu se předjíždějí cyklisté, je tu indiánský tábor. Na pohled je to hezké, ale nabízí se otázka, zda život kapitána není poněkud jednotvárný. Jan Šulc ale říká, že ne...
„Vůbec to není nuda. Protože každý den je jiný. Dnes tu například není vidět volavka, ale včera ještě seděla na této větvi. Orli kroužili nad hlavou. Pak průplavem ze strany na stranu proplouval jelen a z vody vyskočili čtyři kapři. Také potkávám jiné lodě na různých místech a musím se přizpůsobit provozu v kanálu. A počasí je pokaždé jiné. Každý den je tu jiný, ale každý je krásný,“ nadchne se Jan Šulc.
Ale i když je Baťův kanál krásný, nechtěl by se Jan Šulc občas raději plavit po moři? „Vůbec ne“, odmítá rázně. Před třemi lety byl poprvé na pobřeží. Důvod: jeho syn na tom trval, protože všichni jeho spolužáci už byli u moře. Šulcovi se tam sice líbilo, ale rozhodně by volné moře za „Baťáka“ nevyměnil:
„Vždy jsem četl v knihách o tom, jak lidé vyplouvají na moře a vydávají se za svými dobrodružstvími. Pak jsem tam byl a viděl jsem malou plachetnici opouštět přístav a vyplouvat neznámo kam. Život u moře je něco úplně jiného. Je to určitě krásné, ale pro někoho jiného.“
Baťův kanál se má v budoucnu dále rozšiřovat. Jednou by mohla vést cesta z Hodonína do Kroměříže. Zatím není jasné, zda v příštích 20 letech dojde k realizaci tohoto plánu. Pokud ovšem ano, kapitán Jan Šulc bude na plavbu rozhodně připraven.
