Jan Skácel. Básník pokory a ticha by se dožil sta let
Sta let by se dnes dožil básník Jan Skácel. Hold mu v Moravské zemské knihovně vzdává 40 osobností.
Slečno, slečno, vy se mračíte,
že po celý den vám pršelo?
Co by měla říkat támhle ta malá jepice,
které pršelo po celý život?
Jan Skácel
Báseň se jmenuje Útěcha a její autor Jan Skácel by dnes oslavil sté narozeniny. U této příležitosti se Moravská zemská knihovna proměnila v otevřenou sbírku Skácelových básní.
Její ředitel Tomáš Kubíček oslovil 40 osobností, aby vybrali jejich nejoblíbenější Skácelovu báseň.
"Všichni vybrali jednu báseň a ke každé básni interpretaci poezie. Člověk do toho prostoru musí vstoupit sám za sebe. Udělali to opravdově, pak není špatná nebo dobrá interpretace."
Básně Jana Skácela znějí i v písních
Málokterému básníkovi se povede, aby byly jeho básně zhudebněné. Janu Skácelovi se to povedlo mnohokrát.
Ředitel knihovny Tomáš Kubíček se obával, aby si většina osobností nevybrala nejznámější báseň Modlitba za vodu.
"Jenom dvakrát se trefili do stejné básně. Jinak všichni vybrali báseň, která je pro ně velmi osobní a vždy velmi jiná. To znamená, že máme před sebou básníka, který je v tomto smyslu neopakovatelný. Který jiný český básník by vás napadl, když předpokládáte, že výběr 40 různých osobností počínaje kastelánem ve Vsetíně, konče ministrem kultury, přes různé knihovníky, PR pracovníky, básníky, spisovatele, by byl schopen nabídnout takové spektrum poezie, že se nebude opakovat."
Jednou z osobností, kterou svou tvorbou Skácel ovlivnil je i spisovatel Milan Kundera. I on připojil na výstavě svoji vzpomínku.
Básnik pokory a ticha
První báseň napsal Jan Skácel až v 35 letech. Jeho literární debut Kolik příležitostí má růže se v roce 1957 stal literární senzací. V roce 1968 pracoval jako šéfredaktor časopisu Host do domu. V 70. letech nesměl publikovat a jeho básně vycházely v samizdatu. Znovu mohly vycházet až v 80. letech.
O Janu Skácelovi se říká, že byl básník ticha a pokory. Že jsou jeho verše stále aktuální, dokazuje i album Amulet, které obsahuje sedmnáct Skácelových básní zhudebněných Davidem Rotterem.
Trvalou připomínkou básníka je socha na brněnském Špilberku. Tvoří ji svařené ocelové trubky, které kopírují rysy tváře Skácela. V bronzových roštech kašny na náměstí Svobody jsou pak odlity Skácelovy verše o vodě.
Jana Skácela představili i v rodných Vnorovech
Jan Skácel je považovaný za jednoho z nejvýznamnějších českých poetů minulého století. V jeho rodných Vnorovech se už o víkendu uskutečnilo několik akcí, jimiž si místní slavného rodáka připomínali. Lidé mohli vidět některé Skácelovy dopisy, vysvědčení, rukopisy, vydané sbírky básní a řadu fotografií včetně dokumentů, které zaznamenaly jeho totální nasazení za války.
Část expozice tvoří i dílo bratra Petra, který se věnoval výtvarnému umění. Zajímavostí je i rodokmen Skácelovy rodiny. Jak Skácel totiž pocházel z učitelské rodiny a narodil se v bytě místní školy.
