Jirotka: Trh je přesycený zahraniční detektivkou

Autoři detektivní literatury se sdružují a snad proto, že oficiální ceny a uznání se tomuto žánru poněkud vyhýbají, udělují si také každoročně ocenění Havran za nejlepší román a za nejlepší povídku. Dnes se zdá, jako by na českém trhu převládli zahraniční autoři tohoto oblíbeného žánru. Kam se poděla domácí tvorba? Po stopách české detektivky se vydává Vilém Faltýnek.

Emil Vachek a Jeho Tajemství obrazárny (v rozhlasovém zpracování z roku 1969) patří dnes už ke klasice české detektivky. Domácí tradici žánru hledají literární historici u Karla Čapka, Jiřího Marka, zmíněného Vachka, na ně navazoval Václav Erben, příležitostně i Jan Zábrana a Hana Bělohradská, mezi současné patří například Jana Moravcová, Jan Šmíd, Jan Cimický. Nebo také Antonín Jirotka:

"Přibližně v roce 1971 jsem nastoupil do časopisu Signál, kde jsem dostal na starosti krimi-rubriku, a tím pádem mě to začalo trošku zajímat, líbily se mi ty věci kolem, začal jsem to dělat, takže to je už hezká řádka let. Mě se vůbec líbí žánr povídka. Ta detektivní povídka zůstala, povídky se velmi málo píšou a publikují, ty detektivní ano, a mě by se líbila detektivka, když je to zároveň dobrá povídka, když je tam ta detektivní zápletka trošku navíc."

František Cinger působí jako literární kritik. Podílí se na činnosti české pobočky Asociace autorů detektivní literatury. Jeho se ptám, kolik je v České republice autorů detektivní literatury.

Čím to je, že se zdá, že mezi čtenáři je daleko větší zájem o zahraniční autory, než o české?

"Kdybych to věděl, tak by mi nakladatelé platili zlatem. Po Listopadu se zdálo, že česká detektivka, jako trochu upozaďovaný žánr, bude mít na růžích ustláno, a ukázalo se že naopak, že ji válcují ti zahraniční autoři. Nepochybně je to kvalitou. Řada autorů zahraničních, Christie, Simenon, i současní američtí autoři, nabízejí vynikající příběhy a přeci jenom česká literatura je jenom malý úsek z té světové nabídky. takže nepochybně je to v té nabídce a kvalitě."

Kde je podle vás největší problém současné detektivky u nás?

"Já bych to viděl ve schopnosti vyprávět příběh. A ne jenom příběh policejního spisu, ale udělat z toho příběh literární. Aby tam bylo překvapení, peripetie... Musím říct, že třeba polovina povídek, které přišly jako příspěvky do soutěže, je taková lineární. Prostě to všechno začíná a končí a to překvapení, které třeba právě Aghata Christie, George Simenon, Jiří Marek nebo Jan Šmíd dokázali v tom příběhu najít, to chybí. Takže je to i v nápaditosti literárního zpracování, v jazyku, zkrátka aby to byla dobrá literatura..."

Antonín Jirotka své detektivní povídky umisťuje do lidového českého prostředí, na vesnici, do blízkosti hospod. Detektivky z českého podnikatelského prostředí nebo příběhy situované do zahraničí ho nelákají. Na detektivce podle něj není nejdůležitější kriminální zápletka, ale způsob zpracování.

"Lidi, kteří v tom nikdy nedělali, si myslí, že když se dostanou k policejnímu spisu, že to samo o sobě je zajímavé. Není! Mohu je ubezpečit, že je to jenom kruté, surové, smutné... To je právě to, proč řada lidí nakonec přešla k povídkám, protože ty aspoň se dají dělat půvabně, protože ten drsný kriminál, to je jenom krev a zoufalství a je to vlastně strašně smutné. - Kdysi Karel Čapek říkal, že detektivka je mrtvá, resp. že je za svým zenitem. Myslel tím to, že období té krásné wallaceovské konstruované detektivky se trochu přežilo. Detektivka se změnila. Jednak přešla do skutečných příběhů, jednak do zcela jiného typu vyprávění, než byl Edgar Allan Poe. Nicméně si myslím, že přežila a že ten relativní nezájem je spíš z přebytku než z nedostatku. - Ono tady se myslím stala jedna věc, která poškodila české autory, že v době, kdy se otevřely hranice nejen pro turistiku ale i pro literaturu, tak že sem přišla prakticky zcela zadarmo strašná spousta textů, třeba jen za cenu mizerného překladu a ten trh začal být strašně přesycený. Ty zahraniční autory, kteří už to měli hotové, prakticky nezajímalo, kolik za to tady dostanou honorář. Teď mám trošku pocit, že se to zase vrací k tomu českému prostředí, k českému vyjádření."

České vyjádření? Specificky český přístup k detektivnímu žánru? Co to je? Jak by jej popsal František Cinger?

"To české je určité pochopení pro nezbednost nebo, pokud nejde o brutalitu, o pominutí smylů nebo citů. Takové pochopení pro člověčinu. Přeci jenom ta světová to bere zločin a trest. A jakkoliv třeba i Maigret zkoumá široké zázemí, tak to odsouzení a zatracení člověka, který se něčeho dopustí, je daleko tvrdší."

Cenu Jiřího Marka za nejlepší román vydaný v roce 2004 získali Viktorín Šulc za titul Příští stanice: smrt a Jan Cimický za knihu Vražedná past. Cenu Havrana za nejlepší povídku obeslali autoři 42 povídkami, bronzové místo získala Věnceslava Dezortová s povídkou Pražský fantom, druhou příčku Lubor Falteisek s povídkou Obyčejná domácí vražda a první cenu porotci udělili Bohumilu Lipertovi in memoriam za povídku Jeden výstřel navíc.