Kalendárium
Okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968, to je jistě nejdůležitější výročí už téměř uplynulého týdne. Kalendárium ale tentokrát připomene především události, které se odehrály o rok později.
Včera, dne 20. srpna 1968 kolem dvacáté třetí hodiny překročila vojska Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky státní hranice Československé socialistické republiky. Stalo se tak bez vědomí prezidenta republiky, předsedy Národního shromáždění, předsedy vlády i prvního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Československa a těchto orgánů.
Rok poté, co 21. srpna 1968 poslouchali českoslovenští občané naléhavé hlášení rozhlasu, už bylo téměř všechno jinak. Jaký vůbec byl rok 1969 a jaké změny od období pražského jara nastaly, to připomněl historik Milan Bárta z Ústavu pro studium totalitních režimů.
"Ten rok 69 je takovým přelomovým rokem po roce 1968. V té době došlo k nástupu Gustáva Husáka do funkce 1. tajemníka a došlo k tomu, že reformy pražského jara, o jejichž zachování část politiků ještě stále usilovala, nebo alespoň o zachování jejich části. Reformy se postupně dostávaly na okraj zájmu až byly úplně zlikvidovány. A právě nástup Husákova vedení je takový symbol likvidace reforem a normalizace, která potom přišla."
Napětí ve společnosti vyvrcholilo právě v srpnu 1969. Historik a publicista Jindřich Marek před časem ve vysílání Radia Praha hovořil o událostech srpna 1969 v Liberci.
"21.srpna 96, kdy bylo první výročí okupace, došlo k mnoha městech k spontánnímu odporu, který měl připomenout okupaci, že lidi nezapomněli, že jsou stále ochotni se nevzdávat ideálů, které měli před srpnem 1968. Po takových těch dílčích projevech odporu, jako byla třeba v dubnu 69 reakce na naše dvě vítězství nad sovětskými hokejisty na mistrovství světa, měl právě ten srpen celému světu dokázat v nějakém masovém vystoupení, že se československá veřejnost okupantům nevzdala.
Projevilo se to právě samozřejmě více ve větších městech. Především Praha a Brno, Bratislava, Karlovy Vary, České Budějovice, Ústí nad Labem...Ale třetí místo, když prostudujeme všechna ta hlášení, tak nejbrutálnější vystoupení a potlačování demonstrantů probíhalo po Praze a Brně v Liberci. Pro Liberec a demonstranty bylo štěstí, že zatímco v Praze a Brně bylo zavražděno několik mladých lidí příslušníky Lidových milicí a police, tak v Liberci tentokrát, po tom krvavém srpnu 68, tak v srpnu 69 už k úmrtí občanů nedošlo. Vystoupení těch, kteří protestovali proti okupaci, bylo velice razantní. V ulicích demonstrovalo několik tisíc především mladých lidí. Smutné na tom ať už v Praze, Liberci či jinde je, že tentokrát jejich odpor nepotlačovaly okupační sovětské jednotky, ale Čech bral svobodu Čechovi, jako v únoru 1948."
Příběh kriminálního rady, Mí černovlasí bratři, Myši Natálie Mooshabrové a především Spalovač mrtvol, jsou díla, kterými se do pomyslného zlatého fondu české literatury zapsal Ladislav Fuks, který zemřel před 15 lety.
