Kalendárium
Kalendárium tentokrát připomene oběť Evžena Plocka, zastaví se třeba také u novináře a spisovatele Jakuba Arbese a nezapomene ani na velikonoční svátky.
Před devadesáti lety byla v nově vzniklé republice zákonem zavedena její měnová jednotka. Stala se jí koruna československá, ale nápady, jak by mohly být peníze pojmenovány, byly různé - prý bychom mohli platit hřivnami, denáry anebo dokonce řípy, lvy, sokoly či rašíny, na počest tehdejšího ministra financí Aloise Rašína, tvůrce úspěšně provedené měnové odluky od bývalého Rakousko-Uherska.
Na Velký pátek roku 1969 se na jihlavském náměstí polil hořlavinou a zapálil Evžen Plocek. Narozdíl od jeho předchůdců - Jana Palacha a Jana Zajíce nebyl Plocek student, ale otec rodiny, pracovník místního Motorpalu a člen KSČ. Plocek, který se nedokázal smířit s posrpnovým vývojem v Československu, zemřel 9. dubna 1969. O jeho činu se veřejnost dozvěděla mnohem později, režimu se dařilo jeho smrt tajit, pohřbu se ale zúčastnilo na pět tisíc lidí. V Jihlavě Evžena Plocka připomíná pamětní deska, kde se při výročí scházejí občané, mezi nimi i pamětníci:
"Vyběhl hořící muž, dalo by se říct, že připomínal kříž, měl roztažený ruce..."
"On byl takový naivní komunista, byl přesvědčený, že je to správný, že je to dobrý a potom prohlédl."
Před 95 lety zemřel v Praze Jakub Arbes - novinář, kulturní historik a především spisovatel, který do české literatury zavedl nový žánr, romaneto. Romaneto je napínavá kratší próza, nechybí v ní tajemné jevy a záhady, které jsou později racionálně vysvětleny. Arbes napsal romanet několik, mezi ty nejznámější patří Svatý Xaverius nebo Newtonův mozek.
"Někdy se také té Škaredé středě říkalo středa sazometná. Bylo to proto, že se v domácnostech začínalo uklíze, vymetaly se komíny atd. V církevním prostředí se ta středa nazývala škaredá proto, že se ten den Jidáš už škaredil na Krista. A takový lidový zvyk byl ten, že se nikdo nemá na nikoho mračit, protože by se jinak škaredil po všechny středy v roce."
Období půstu bylo plné lidových zvyků. Dalibor Hobl připomněl, že mnoho se jich pojilo s nedělemi, které měly také své názvy. Ta první se nazývala Černá nebo také Liščí:
"Maminka v noci pro děcka napekla preclíky. Ty svázala na vrbové proutky a zavěsila je na ovocné stromy do sadu. Ráno řekla dětem: ´Děti běžte ven, běžela tudy liška a ztratila nějaké preclíky, najděte si je.´A děti si pak preclíčky na zahradě vyhledávaly."
