Kašperské Hory
V dnešní rubrice se vydáme na Šumavu a zavítáme do města zlata a sklářů - Kašperských Hor. Slovo má Zdeňka Kuchyňová.
"Keltové si v blízkém okolí dnešních Kašperských Hor vystavěli dvě velká hradiště. Obří hrad u Popelné a Sedlo u Albrechtic. Dodnes se odborníci hádají o tom smyslu těch hradišť, o jejich poslání. Někteří odborníci tvrdí, že je jedná o útočištná hradiště, že v době nepokojů v české kotlině odcházely některé keltské kmeny hledat bezpečí a to nacházely uprostřed hraničního šumavského pralesa. Takže to je jeden výklad, další výklad v souvislosti s obřím hradem, který je v mimořádné nadmořské výšce tisíc metrů, praví, že toto hradiště bylo místem zvláštních pobožností, nějakých rituálů, které Keltové zde vykonávali. Někteří odborníci to dokládají i tvrzením Gaia Julia Caesara v jeho zápiscích o válce Galské, že kdesi uprostřed Evropy v lese Gabréckém je místo, kde se scházejí druidové, kde se snad i konají oběti. A my víme, že u Keltů to byly lidské oběti a že se tam obětovali i bílí koně."
Po Keltech zde rýžovali zlato Slované, které vystřídali Němci, neboť zdejší doly potřebovaly zkušené pracovníky. Horničtí prospektoři sem přicházeli ze Slezka, Porýní, Podunají a tehdy - ve 13. století - zde vzniká hornická osada, později přeměněná na horní město.
Kašperské Hory byly díky zlatu nesmírně bohaté a od Jana Lucemburského obdařeny četnými privilegii. Vypráví se o tom, že zdejší horníci pomáhali Janu Lucemburskému i v jeho vojsku jako zvláštní ženijní oddíl při obléhání slezských měst. Například podkopávali hradby a města pak byla snadno dobyta. Nedaleko města stojí hrad Kašperk, který založil Karel IV.
"Podobně jako Karlův otec Jan Lucemburský, tak i sám Karel IV. věděl, že pro cíle jeho politiky, pro rozvoj českého státu a říše je velice potřebný drahý žlutý kov, proto podporoval kašperskohorské měšťany zřízením třeba mezinárodní obchodní silnice zlaté stezky a také výstavbou královského hradu. Ten hrad tady měl hlídat zemskou hranici, ale pochopitelně i zlaté doly a zlatou stezku, po níž se k nám přepravovala v Čechách vzácná sůl."
"Současná těžba by znamenala využití chemických prostředků, které by zdejší životní prostředí značně narušily. Prospektorská firma TVX Bohemia důlní, proti které jsme tak nějak bojovali, odhadovala, že v kopcích východně od Kašperských Hor se nachází kolem sta tun zlata. Ta těžba by možná trvala šest, sedm let. Pak by tady zůstala měsíční krajina. A to jsme si nepřáli. Jestliže zlato bylo v minulosti pro tento kraj požehnáním, za současných podmínek by bylo možná prokletím."
Může se stát, že když jde turista Kašperskými Horami, narazí na zlatý valounek?
"To by se musel objevit někde u těch geologických průzkumů. Krajem prochází nadšenci, mládež, která je vyzbrojena rýžovnickými miskami. Samozřejmě rýžovat ručně zlato je činností velice zdlouhavou. Myslím si, že by bylo zapotřebí dvou, tří měsíců intenzívní práce, aby jste si mohli narýžovat zlato pro snubní prstýnky."
Jako většina měst, i Kašperské Hory jsou opředeny řadou pověstí a to spojených se zlatem. Zdejší pověsti sbíral například učitel a zakladatel muzea Hans Kolibaba, který jich vydal několik knih. Například se vypráví, že v Amálině údolí střeží zdejší zlaté doly skřítci. Další pověst se týká hradu Kašperka a jeho bílých paní.
Historie a současnost Kašperských Hor však není jen zlato, ale i sklo, jehož tradice opět sahá až do středověku. Zlatým věkem sklářů však bylo 17. a 18. století. Tehdy se v okolí hojně vyráběly barevné skleněné korálky k růžencům, tzv. pateříky.
"Ty byly vyváženy prakticky do celého světa. Střediskem, kam obchodníci vozili pateříky, byl Norimberk a z Norimberka ty skleněné korálky se dostávaly i do zámoří i do Ameriky k indiánům. Rád bych připomněl 19. století, zvláště slavnou sklárnu v Lenoře, a tady v tom bezprostředním okolí Kašperských Hor sklárnu v Aníně a v Klášterském Mlýně. Sklárna v Klášterském mlýně se proslavila zejména kolem roku 1900. Její výrobky, řeknu spíš umělecké předměty, úspěšně konkurovaly uměleckému sklu americkému a francouzskému. Sklárna v době uměleckého slohu secese získala 4krát Grand Prix na světových výstavách. Dodnes secesní sklo z Klášterského mlýna je pokladem veřejných i soukromých sbírek."
Jak dodal historik Vladimír Horpeniak, toto sklo najdeme například v muzeu v Düsseldorfu, v Berlíně, Vídni, ale také v Praze a pochopitelně v Muzeu Šumavy. I dnes jsou na Šumavě nadšení výrobci skla, třeba huť Barbora v Lenoře, která navazuje na své slavné tradice, či sklárna Jiřího Rückla v Aníně, ve které se sklo brousí.
