Kintera: Majitelé jsou odvážní, když si moje kresby pověsí do svých obýváků!
Krištof Kintera je známý díky velkým kinetickým sochám a monumentálním technickým instalacím. V galerii DOX je nyní k vidění na 300 kreseb, na kterých známý umělec pracoval přes 2 desetiletí.
Přímočaré kompozice kreseb vytváří Kintera s omezeným množstvím prostředků z nalezených a spotřebovaných věcí a materiálů našeho každodenního života. Důležitou roli v nich má často i text. Starý polštář s očima z vypálených žárovek pochybuje o svém přínosu evoluci (I doubt my contribution to evolution), zmačkaná plechovka smutně hlásí, že se každý den zkouší dát dohromady (Shaping myself everyday), rozbitá televizní obrazovka se zklamaným výrazem oznamuje, že „všechno je jinak“. Sekerou je vytesaný nápis „Nikdo nemá nic“.
Během let vznikly stovky kreseb, a tím pádem osobní zpověď umělce, který na jednotlivých stránkách pomyslného deníku zaznamenává to, co ho zajímá, frustruje i děsí. Za ty roky se jednotlivé kresby dostaly do obývacích pokojů sběratelů, právních firem, kanceláří ekonomických institucí. Teď se poprvé ocitly v jednom prostoru, ve společné instalaci ve třech patrech věže Centra DOX na velkolepé výstavě s názvem Krištof Kintera: How Can I Help You?
V kulisách výstavy natočil s Krištofem Kinterou pro RPI následující rozhovor Ian Willoughby z anglické redakce.
Nachází se tu něco kolem 300 trojrozměrných „kreseb“, jak jim říkáte, ve kterých pracujete se slogany nebo slovy a některými předměty. Jakou roli hrají ve vaší tvorbě?
Víte, když je dělám, cítím se nejšťastnější. Je to moje vášeň. Je pravda, že dělám i jiné věci a jsou složitější, ale tohle je pro mě snadné, velmi rychlé a velmi upřímné. Jsou to jakési poznámky k tomu, co pozoruji všude kolem sebe.
Předpokládám, že tolik jste jich na stejném místě ještě neviděl. Jaký to byl zážitek, vidět je všechny pohromadě?
Byl to opravdu můj sen, o kterém jsem si myslel, že se nikdy nesplní. Protože je to velká logistika – musíte si představit, že existuje více než 100 vlastníků těchto kusů. Myslel jsem si, že to není možné. Jen jsem o tom snil. A sen se stal skutečností a jsem velmi šťastný. Těšil jsem se na tento okamžik - až je budeme mít všechny pohromadě v jedné velké, obrovské místnosti.
Byly nějaké, na které jste úplně, nebo částečně zapomněl?
Ano. Dopátrat se jich byl svým způsobem proces, protože si samozřejmě pamatuji některé hlavní sběratele, někteří mají více kusů. Ale není možné si pamatovat všechno. Ptal jsem se lidí, jestli vědí, kdo má moje kousky. Byla to zábava.
Některé z nich jsou velmi vtipné. Například jsem se rozesmál, když jsem viděl „The Socks of Jesus Christ“. Bavíte se při tom?
Ano (smích). Je při tom spousta zábavy. Humor je v našich životech velmi důležitý – pomáhá nám přežít. A nebojím se ho použít. Myslím, že mnoho lidí považuje humor v umění svým způsobem za nevhodný. Snažím se používat humor, ale mluvit o hlubokých tématech.
Jen tak na okraj, předpokládám, že tyto kresby jsou relativně cenově dostupnější ve srovnání s ostatními vašimi díly. Máte stálý seznam lidí, kteří čekají na nákup nových?
(Smích). Ne, ale mám spoustu telefonátů a vzkazů.
Překvapuje mne to... vůbec je nedělám jako dekoraci obývacích pokojů a nikdy jsem nepřemýšlel o prodeji. Jsem velmi často překvapený, co lidé mohou mít ve svých pokojích. Jsou odvážní (smích).
Máte zde také něco nového, což je obrovská sbírka sudů, plechovek, lahví s nápisy jako „Hanba“, „Odvaha“, „Frustrace“. O co tu jde?
Jsem z toho opravdu nadšený. Říkám tomu druh psycholékárny. Vychází to z jedné mé kresby, ve které jsem vytvořil malé police s několika ingrediencemi našeho každodenního života. Pak jsem se rozhodl udělat to ve velkém. Vtipný moment byl, když jsem si sehnal první dávku těchto sudů a plechovek. Byla to jedna plná dodávka, a když jsem ji viděl, pomyslel jsem si: Sakra, mám tolik sudů – nebudu je umět všechny pojmenovat. Ale pak jsem začal a uvědomil jsem si, že je to nekonečné. Výrazy těch psycho ingrediencí... existuje tolik slov, která můžete použít, a stala se z toho docela legrační hra. Protože používám jejich archaické pojmenování, ale také slang - takže je to hodně založené na jazyce.
Některé kusy jsou docela malé, jako rukavice a podobné věci. Jako vždy na vašich výstavách je zde spousta věcí. Skoro jako byste návštěvníky vyzýval, aby strčili něco do kapsy a vzali si domů Kinteru…
Samozřejmě se to může stát a mně to nevadí. Pojďme na to (smích).
