Knihou roku 2004 byl vyhlášen román Čechoameričana Jana Nováka o bratrech Mašínech
V minulých dnech navštívili Prahu hned dva Češi, kterým se podařilo prosadit se ve svém oboru ve Spojených státech. Architekta Jana Hirda Pokorného a spisovatele Jana Nováka k mikrofonu Radia Praha pozvala Milena Štráfeldová:
"Naučit se anglicky, to byla těžká věc, a potom začít dostávat objednávky, abych se mohl zakousnout a abych měl skutečně pořádnou kancelář. To chvilku trvalo. Ale povedlo se mi to, měl jsem hodně štěstí. Ale hlavně jsem byl dobře vyučen. Na to nikdy nezapomenu."
Co považujete za své nejlepší práce ve Spojených státech?
"To je těžké říct, vždycky je to ta poslední. Myslím, že ten přístav v jižní části města je důležitý a potom stavby na dvou univerzitách. To byly důležité stavby."
Vy jste se hodně věnoval i památkové péči. Co Vás k tomu vedlo?
Jak se těšíte na dokončení rekonstrukce Národní budovy v New Yorku?
"To byla velká politická práce. Měli jsme odpůrce mezi Čechy v New Yorku a to jsme museli překonat. Pak jsme našli cestu, když se česká vláda rozhodla tu budovu zrestaurovat a dát nám jedno patro, to bylo skvělé řešení. To je pro Čechy v New Yorku velká příležitost, co jsme dokázali."
Oživí to krajanský život v New Yorku?
"Ano, protože tu zase bude centrum. Musí být místo, se kterým se lidé ztotožňují. A má i historii, ta budova je z dvořákovské doby, je stará přes sto let, takže historicky pro nás hodně znamená. Čechy to spojuje."
"13. září 1951. Pravdivý román se odvíjí z faktografické špulky. A je pravda, že v Praze - Vysočanech stopli Radek Mašín a Milan Paumer taxík. Bylo to v době studené války a ta měla každý den své mrtvé. Zabíjelo se v Koreji, v pohraničí, ve vyšetřovnách StB i na šibenicích. Dalším faktem je, že ten taxík byla zelená škodovka značky Tudor a že ji řídil šedovlasý Eduard Šulc, že byl pozdní večer a že pouliční lampy svítily, ale ten sled vjemů, pocitů a myšlenek, ve kterém člověk prožívá přítomný okamžik, už z této drobné události vyšuměl. A tak ho román musí dodat znovu. Musí se vcítit do holých faktů a dokreslit je podrobnostmi."
Román Zatím dobrý je dosud poslední knihou, kterou Jan Novák v Česku vydal. Publikuje však už do začátku 80. let, v roce 1983 mu v nakladatelství manželů Škvoreckých Sixty-Eight Publishers vyšel soubor povídek Striptease Chicago. Tuto knihu psal ještě česky, další, jako například román Miliónový jeep nebo monografii režiséra Miloše Formana Co já vím, stejně jako román Zatím dobrý psal už v angličtině. A proč pro svou dosud nejúspěšnější knihu zvolil právě tento název?
"Protože v angličtině se to jmenovalo So far so good. Já mám rád, když jsou názvy vkomponované do textu, a tam se to objevuje jako leitmotiv. Když jsou Mašínové vždycky v nějakých krajních situacích, tak se na sebe podívají: zatím to je dobrý. Je to podle vtipu ze Sedmi statečných, kde někdo padá z padesátého patra a v každém patře ho slyší, jak říká "zatím dobrý".
Jak dlouho jste na té knížce pracoval?
"Tři roky. Začalo to jako scénář, ten se ale nepodařilo zrealizovat. Doufám, že teď se to podaří. Uvědomil jsem si, že celý ten příběh, když se vezme komplexně přes rodiče a přes sestru, reflektuje české dějiny 20. století. Tak jsem se rozhodl napsat knihu. Psal jsem ji dlouho, pak jsem ji seškrtával. Jeden čas byla ještě o sto stránek delší."
Ta knížka se úžasně lehce čte, jedním dechem. Psal jste ji jedním dechem?
"Psala se dobře, ale bylo na ní dost potu. Já všechno, co napíšu, pak dvakrát třikrát přepisuju. A když si vezmete: osm set nebo devět set stránek třikrát přepisovat, to je dost psaní."
Jak jste na knížce spolupracoval s Mašíny a s Milanem Paumerem?
"Začal jsem tím, že jsem oslovil Pepíka Mašína, to je mladší z obou bratrů. Bylo to v době, kdy jsem psal o Formanovi, a on si tu knížku pak přečetl. Oťukal si mne a rozhodl se, že mi svěří zbeletrizování jejich příběhu. Pak jsem se s ním začal scházet, on mi dal všechny rodinné materiály a začal mi vypravovat i dost intimní věci. Pak jsem se sešel s jejich sestrou a naposledy s nejstarším bratrem Radkem."
Knížka se Mašínům nakonec líbila?
"Knížka se jim líbila, měli jenom nějaké věcné připomínky, že třeba měli jinou pistoli nebo jinou zbraň. Nechal jsem jim to všem přečíst a všichni to odsouhlasili. Oni jsou dost introvertní rodina, já bych ale taky nebyl moc rád, kdyby o mně někdo psal román a nahlížel mi takhle do duše. Všichni to ale vydejchali a teď jsou velice spokojeni s odezvou a moc se jim to líbí."
Už tu o tom padla zmínka, vznikne film?
"Já doufám, že ano, ale jsem pověrčivý, tak to raději nechci zaplašit nějakým přehnaným optimismem. Ale myslím, že to vypadá dobře."
Ten film bude americký nebo český?
"Bude český. To musí být český film, protože Američani by z toho udělali honičku a tam by se ztratila veškerá komplexnost toho případu a morální pozadí by úplně vyšumělo. Šli by jenom po dramatických událostech, což si ten příběh nezaslouží, protože by tak ztrácel veškerý význam."
Zfilmování příběhu bratrů Ctirada a Josefa Mašínů nebude zdaleka prvním setkáním Jana Nováka s filmem. Byl spoluautorem scénáře Formanova filmu Valmont i Ondříčkova Šeptej. V Praze nedávno poprvé promítl právě dokončený dokument Občan Havel jede na dovolenou o policejně sledované cestě Václava Hlava po Československu v roce 1985.
