Korespondenční volba a navázání vztahů s mladou diasporou patří mezi hlavní úkoly příštího roku
Korespondenční volba, finanční podpora krajanských komunit a navázání vztahů s nejmladší krajanskou komunitou. To jsou hlavní úkoly, které stojí před českou diplomacií. Tato slova zazněla před sochou Panny Marie z exilu. Na Prahu shlíží ze zahrady Strahovského kláštera už víc než čtvrt století a byla darem českých krajanů v Americe.
Chtěli bychom propojit krajany mezi sebou
Tento prostor by se měl stát místem, kde by se jednou za rok zhodnotilo, co se podařilo pro krajanskou komunitu udělat a nastolit směr dalšího vývoje. Co se tedy v tomto roce povedlo?
"Povedlo se nám zlepšit přímou komunikaci s krajany, kteří jsou roztroušeni po celém světě. Naším úkolem je krajany propojit. Nejen s námi, ale propojit je mezi sebou. Snažíme se vyhodnocovat skutečné potřeby krajanů. To se nám podařilo při přípravě vládního pětiletého programu podpory krajanů. Zmapovali jsme potřeby krajanů v jednotlivých zemích. Bude to jakási kniha o tom, jak která komunita je ve které zemi světa orientována, jaký typ pomoci by byl nejlepší vzhledem k aktivitám, které provozuje. Podařilo se nám na několika místech podpořit výuku českého jazyka v zahraničí, to byly české školy. Kromě těch deseti největších evropských, máme v zahraničí kolem 110 českých škol, které se starají o přenesení tradice jazyka. Budeme žádat vládu o navýšení finančních prostředků, které vláda každoročně krajanům zasílá."
"První je korespondenční volba. Na politické scéně vidíme větší koncensus než dříve. Hlavně mladá krajanská komunita stále hledí na ČR jako na svůj domov a má stále v plánu, že se sem vrátit, proto zde investuje a často zemi navštěvuje. Mladí krajané chtějí mít vliv na to, jak se tady vyvíjí politická situace. To je pro ně jednoznačně důležité. Druhým úkolem je zajistit financování podpory krajanských komunit pro příštích pět let. Nyní dobíhá program, který platil od roku 2016 a pro příští rok zatím financování zajištěné nemáme. Třetí úkol, asi nejhůře uchopitelný, je naše snaha navázat úzké vztahy s tou nejmladší krajanskou komunitou. Mladá diaspora nezakládá spolky, proto musíme hledat jiné cesty a kanály, jak s nimi navazovat vztahy a udržovat kontakt."
"Společné projekty. Mladí krajané se neschází společensky, aniž by to bylo spojené s nějakým projektem. Důvodem, proč se schází, je učení českého jazyka pro své děti, které by se to jinak v novém prostředí nenaučily. Snažíme se s nimi spolupracovat, ale musíme hledat i projekty pro krajany, kteří se neschází kolem škol."
Zvláštní zmocněnec pro krajanské záležitosti Jiří Krátký také ocenil pomoc krajanů Čechům, kteří uvízli v zahraničí kvůli koronavirové krizi.
"To byl bod, který mě na celé koronavirové epidemii nejvíce překvapil a potěšil. Krajané v zahraničí vystoupili z anonymity, dokázali v sobě vzkřísit solidaritu a pomoc, která mi připomínala období sametové revoluce. Pomoc, kterou krajané poskytovali, měla spoustu forem. Ať už to bylo od tradičního šití roušek, po různé informační kampaně, kdy nám pomáhali dostávat mezi naše lidi v zahraničí objektivní informace o stavu v té které zemi nebo o stavu v ČR. V případě repatriací to byla konkrétní pomoc, kterou nabídli například krajané na Novém Zélandu našim a slovenským občanům, kteří v zemi uvízli. I to, že se lék remdesivir dostal k českým pacientům, je velká zásluha českého krajana Tomáše Cihláře, který pracuje v laboratoři v Kalifornii."
