Langweilův historický model se vrátí do Muzea města Prahy. Na domech je tu 9 tisíc komínů
Více než 2000 budov se všemi detaily fasád, jejich dvorky a zahrady. Tak vypadá Langweilův model Starého města, Malé Strany a Pražského hradu na přelomu 19. a 20. století. Unikátní model se letos vrátí do Muzea města Prahy po jeho generální rekonstrukci.
Během ní byl exponát uložený v depozitáři. A nevrátí se ve svém původním stavu, kdy byl ve vitríně, a nebyly vidět všechny detaily. Teď bude model rozložený v jedenácti válcových vitrínách, které budou spojovat jednotlivé díly tak, aby si lidé mohli model prohlédnout ze všech stran, říká kurátorka muzea Kateřina Bečková.
"Ten model je unikátní právě v tom, že obsahuje podrobně dům po domě, jak Praha vypadala před dvěma sty lety. Jeho autor nebo tvůrce Antonín Langweil chtěl být umělcem. Toužil kreslit, malovat, dělat grafiku, ale jeho talent nebyl tak obrovský, aby se prosadil jako malíř, a mohl se tím živit. Ale hledal pro sebe nějaké výtvarné vyjádření. Našel ho ve vytváření modelu. K tomu potřebujete nejen být zručný, umět si ty domy vyměřit, protože on neměl foťák."
Dodnes je záhadou, jak pronikl do nitra domů
Antonín Langweil si všechno zaznamenával do skicáře. Vzdálenost měřil kroky. Doma pak všechno přenášel na papír. Na modelu pracoval jedenáct let. Je z lepenky a na dvaceti metrech čtverečních přibližuje podobu historického jádra Prahy. Jsou tu i domy, které dnes už nestojí. Například stovky zbořených domů bývalého Židovského Města a Starého Města. Na modelu je víc než 2000 budov v měřítku 1 : 480 se všemi detaily, včetně různých dvorků a zákoutí.
"Do dneška si lámeme hlavu, jak se Langweilovi podařilo proniknout do nitra těch domů, do těch dvorků. A tam, kde jsou dodnes domy zachované, tak můžeme porovnat, že skutečně je to přesné. Samozřejmě někde nějaké okýnko je třeba jinde, ale to mu nevyčítáme. Chtěl ještě pokračovat, Strahov měl už rozdělaný. K tomu existují kresby, které si zachytil v terénu, ale to už neudělal."
Důvěrně znal Klementinum, kde pracoval a také bydlel, a proto bylo jedním z prvních objektů, které vymodeloval. Na jeho domcích jsou nakresleny takové detaily jako domovní čísla, znamení, lucerny i žebříky na dvorcích. Zvláštní povolení potřeboval k zakreslení vojenských objektů. Pokud byste si dali tu práci, napočítali byste na modelu přes 9 tisíc komínů.
Mecenáše nenašel a zemřel chudý
Jaký byl život tvůrce unikátního modelu Antonína Langweila? Jak připomněla Kateřina Bečková, dětství a mládí prožil v Českém Krumlově. Dokonce studoval na zámku.
"Schwarzenbergové tam měli školu, dnes bychom řekli střední školu pro děti svých zaměstnanců, které pak dál pokračovaly ve schwarzenbergských službách, například ve vedení velkostatků. Langweil absolvoval tuhle školu, naučil se tam řadu technických oborů, jako například geometrii. Zároveň měl výtvarný talent a neskutečnou trpělivost. To vše se spojilo. Vybral si nakonec právě model, věc, kterou by neudělal možná nikdo jiný."
Později pracoval jako sluha pražské Univerzitní knihovny. Své zálibě věnoval veškerý volný čas i peníze. Zajímavé je, že modely jsou vyrobené z odpadu univerzitní knihovny. Kupoval si však barvy a klíh na lepení.
Langweil dělal i modely šlechtických paláců, které věnoval jejich majitelům. I když lidé jeho práci obdivovali, nikdy zřejmě nenašel mecenáše. Zemřel v bídě a početné rodině zanechal dluhy. Jeho manželka se i s dcerami odstěhovala do Českého Krumlova, bedny s modelem zůstaly v Klementinu.
"Langweil, když zemřel, tak jeho vdova model nabídla císaři Ferdinandu V. a ten ho koupil a dal Národnímu muzeu. Takhle se to tam dostalo. To bylo v roce 1840 a v roce 1954, čili po více než 100 letech, o model projevilo zájem Muzeum města Prahy. Národní muzeum ho předalo a od té doby je u nás. Tehdy byl model po těch 100 letech hodně poškozený a nastalo velké restaurování," dodala Kateřina Bečková.
Už několik let má Langweilův model i svoji digitální 3D podobu.
