Litomyšl: zámecký pán a jeho žena byli vášniví divadelníci

V roce 1999 přibyla na seznam UNESCO další česká památka - zámek v Litomyšli. Kromě unikátní architektury a výzdoby je na zámku dodnes funkční divadlo, které navštívilo i sedm středoevropských prezidentů a sledovalo hru Šašek a královna.

Foto: Zdeňka Kuchyňová / Český rozhlas 7 - Radio Praha

Zámecké divadlo vzniklo v 18. století za dob Valdštejnů-Vartenberků. Patří k nejzajímavějším v Evropě.

"Divadélek tohoto typu byste v Evropě našli jen pět. Dvě jsou ve Švédsku, jedno v Rusku, jedno zde a to páté v Českém Krumlově,"

uvedla naše zámecká průvodkyně Adéla Kabrhelová. Spíše než o divadlo jde o malé divadélko a přesto se do něj vejde kolem 120 lidí. Vymaloval ho Dominik Dvořák, což byl dvorní malíř Valdštejn - Vartenberků.

"Kulisy jsou dílem vídeňského dvorního malíře Josefa Platzera. Dochovalo se 16 souborů a dvě opony. Tady jsou kopie. Originály jsou uloženy na zámku, protože se divadélko využívá i v současné době. Divadelní soubor tvořili zejména příšlušníci rodu Valdštejn - Vartenberků, takže převážně šlechta. Sám Jiří Josef Valdštejn Vartenberk rozhodoval o tom, jaké hry se zde budou hrát. Hrály se převážně komedie a různé frašky, aby v nich mohl uplatnit své komediální nadání, které prý měl. Dokonce vybíral i kostýmy, které budou během představení použity. První hra se zde hrála v roce 1797, byla to hra 'Milenec a sok'. Sám Jiří Josef ztvárnil jak roli milence, tak roli soka, jeho manželka hrála různé milenky."

Divadelní soubor tvořila tedy především šlechta. Aby si mohla, když zrovna nehrála, odpočinout, vedly z jeviště do lodžií schůdky. Hlavní lodžie byla pro hraběcí rodinu. Lavice před jevištěm byly pro měšťany, zaměstnance zámku a někdy i pro poddané.

"Před každou hrou byl vytvářen zasedací pořádek. Když zde byli poddaní, seděli zcela vzadu a moc toho neviděli, jelikož tam vadí ve výhledu sloupy. Hry byly hrány v němčině a ve francouzštině, takže poddaní ani moc nerozuměli, ale byla pro ně pocta, že zde mohli být s tou hraběcí rodinou. Zajímavé jsou dvě podlouhlé lavice po pravé i levé straně, ty byly pro kominíky. Jelikož během představení bylo používáno hodně svíček, tak hrozilo nebezpečí požáru. Kominíci měli u sebe kožené měchy. Ty byly naplněné vodou, aby mohli hasit případný požár."

Zajímavostí je, že v divadle se dodnes hraje. Není tu však profesionální soubor, ale spíše ochotníci. Profesionální představení se zde hrálo v roce 1994, když bylo na zdejším zámku setkání sedmi středoevropských prezidentů.

Průvodkyně Adéla Kabrhelová

"Pro tyto prezidenty bylo sehráno představení Šašek a královna. V hlavních rolích se zde objevil Bolek Polívka a jeho bývalá žena Chantal Poullain."

Jak uvedla Adéla Kabrhelová, rod Valdštejn - Vartenberků sice zámek zásadně přestavěl a rozjel divadlo, ale ještě před nimi tu sídlil Vratislav z Pernštejna. To byl původní stavitel zdejšího zámku.

"Vratislav z Pernštejna nechal vystavit zámek z lásky pro svoji manželku. Tou byla španělská dvorní dáma Maria Manrique de Lara. Říká se, že byla zvyklá na jiný způsob života, ve Španělsku už byly zámky, tady neútulné hrady, takže musel ten zámek nechat postavit částečně kvůli ní. Základní kámen ke stavbě zámku byl položen v březnu 1568."

Staviteli zámku byli císařští stavitelé Giovanni Battista Aostalli a Ulrico Aostallis. Skoro všechny stěny zámku pokrývají psaníčková sgrafita. Na jedné stěně pak figurální motivy. Představují biblický příběh o Samsonovi a Dalile, boj křesťanů proti tureckému nebezpečí, výjevy z řecké a římské mytologie, je tu třeba únos Heleny Trojské. Jsou tu i portréty Habsburků. Vratislav z Pernštejna totiž působil na dvoře pozdějšího českého krále a císaře Maxmiliána I. Habsburského. Převážnou část sgrafita vytvořil Šimon Vlach. Ten tu má být také spodobněn, ale asi by jste ho nepoznali.

"Říká se, že Šimon Vlach byl proutník a chodil za manželkami těch dvou Italů. Oni ho prý proto ztvárnili na velký komín. Je tam takový divý muž, taková karikatura, tak to je prý Šimon Vlach."

Pernštejnové však měli finanční těžkosti, proto zámek prodali už zmiňovaným Valdštejnům - Vartenberkům. V té době byl zámek pokryt sgrafity, kterých bylo 8000. Každé bylo originál, nikde se údajně neopakovaly stejné motivy.

"Ale za dob Valdštejn - Vartenberků byla psaníčka vnější stěny zakryty bílou vápennou omítkou, a to proto, že v 18. století postihlo Litomyšl mnoho požárů a vnější stěny zámku byly poničeny. 200 let tu psaníčka nebyla. Odkryta byla až ve 20. století a rozsáhlé restaurátorské úpravy proběhly až v 70. letech 20. století. Z těch původních psaníček je tu jen 40 procent. Ostatní jsou převážně dílem restaurátorů ze 70. let. Ti zde pracovali pod vedením Olbrama Zoubka."

V šedesátých letech byl zámek vyhlášen Národní kulturní památkou a na konci 90. let byl zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. Když vstoupíme do jeho komnat, najdeme v salonu klavír, na který roku 1880 hrál Bedřich Smetana při své poslední návštěvě Litomyšle. On se totiž na zdejším zámku narodil, tedy lépe řečeno v zámeckém pivovaře. Jeho otec tu byl sládek. Na stropě pak najdete lustr od slavného filmaře.

"Ten lustr byl vyroben až v 80. letech 20. století v Kamenickém Šenově. A byl vyroben pro film Amadeus od Miloše Formana. Miloš Forman ho daroval našemu zámku po natáčení filmu. Lustr váží přes 300 kilogramů."

Nábytek na zámku má spoustu zajímavých detailů. Například odpadkový koš u psacího stolu je maskovaný jako falešná skříňka s knihami. Najdete tu obří porcelánový míšeňský tác, který byl tak těžký, že ho na stůl museli dávat čtyři sloužící. A v dámském jsou salonku cenné japonské skříňky.

"Jsou z roku 1630 a cenné jsou proto, že jsou zdobené technikou maki. Do černého laku byl vsypáván zlatý prášek. Jsou tedy zdobeny pravým zlatem, proto jsou tak cenné."

V Litomyšli je i jakýsi předchůdce gramofonu. - hudební skříň z roku 1826. Vyrobil ji vídeňský mistr Thomas Hlavsa. V Čechách jsou od něj jen dvě. Jedna v Litomyšli a druhá na zámku v Zákupech.

"Skříň uměla zahrát 38 melodií. Aby zahrála jinou, musí být vyměněn celý válec. Takže na jednom válci jedna melodie. Naše skříň je dodnes funkční a melodie umí zahrát tři."

Dochovaly se totiž tři funkční válce, dodala Adéla Kabrhelová. Ale my už zámek opouštíme a to po nízkých širokých schodech. Až do předsíně se totiž mohlo jezdit na koních.

"To jsou jezdecké schody. Jsou nízké kvůli koním. Ale i kvůli dámám, které měly široké sukně, tak aby nemusely zvedat vysoko nohy. Hosté tak sesedli z koní až v předsíni. A protože je tady jídelna, tak panstvo mohlo přijít rovnou k hostině."

Jeden architektonický skvost právě opouštíme. Ale zdá se, že v Litomyšli dávají šanci i nové architektuře. Nedávno stál na rušné křižovatce na Svitavy billboard s reklamou a nikdo nevěřil, že tu Církev bratrská postaví nový kostel. Dnes se dílo architekta Zdeňka Fránka dostalo mezi devět staveb nominovaných na cenu Miese van der Rohe. Kostel, který přirozeně vyrůstá ze svahu a vznikl podle skládačky z papíru, origami, nemůžete na rušné dopravní tepně minout.

Foto: Zdeňka Kuchyňová / Český rozhlas 7 - Radio Praha