Loučeň - romantický zámek plný labyrintů

Vydáme se na romantický zámek Loučeň. Kromě zajímavostí ze života jeho obyvatel Thurn - Taxisů nabízí i jeden unikát. Je tu deset labyrintů a bludišť.

Když přijedete na zámek Loučeň - jen hodinu cesty od Prahy - přivítá vás tu komorník Jeho Jasnosti Otto Bouda a když budete mít štěstí i samotná kněžna. Alexandr a Marie Thurn - Taxis tu žili na přelomu monarchie a první republiky a právě do jejich doby se na zámku prostřednictvím životních příběhů vrací. Studovna knížete připomíná jeho vášeň pro cestování, chov koní a jak se v kraji povídá, i k ženám.

"Loučenští, když se dodnes sejdou v hospodě a trošku se napijí, tak řeknou, že jsou všichni potomci knížete. A ono to není tak daleko od pravdy. V 80ti letech kníže povil svoji poslední dceru, samozřejmě že ne s vlastní manželkou, ale s místní paní Klausovou a vila paní Klausové je nejhonosnější vila na Loučeni."

Jak dodal náš průvodce Jiří Senohrábek, tajné království kněžny Marie bylo zase v podkroví zámku. Kněžna se věnovala spiritistickým seancím. Tuhle zajímavost na zámku rádi využívají při nočních prohlídkách, kdy tu kněžna vítá nic netušící příchozí.

Alexandr Jean Vincent Thurn Taxis

"Měla i umělecký talent - malovala a psala knihy. Neměla však talent k vyvolávání duchů, ale určitá spiritualita byla v jejím synovi Alexandrovi, kterému říkali Paša a máme tady jeho portrét. Když byl jako malý kluk, tak už sloužil jako médium při spiritistických seancích."

Právě podle obrazů a fotografií se dělala i řada replik nábytku na zámku Loučeň. Zdrojem informací byl i zámek Duino nedaleko italského Terstu, kde dodnes Thurn - Taxisové sídlí.

"Oni nás pustili do jejich rodových archivů. Nechali nám okopírovat i hmotné předměty, které tady na Loučeni byly. Ještě žije generace Thurn - Taxisů, kteří pamatují Loučeň jako šesti či sedmi letí kluci."

Už tehdy měl zámek řadu technických vymožeností. Například od počátku století fungovala místní kostelní věž jako vodojem. A už roku 1911 byla zavedena elektřina - díky Františku Křižíkovi. Zámek vůbec navštěvovala řada zajímavých lidí. Často sem jezdil Bedřich Smetana, jeho zeť tu byl nadlesní. Dvakrát sem zavítal Reiner Maria Rilke, Jan Evangelista Purkyně na dálku řídil vybudování zámeckého parku a Mark Twain se zapsal do naší návštěvní knihy roku 1899.

A proti nám znenadání kráčel komorník Jeho Výsosti.

"Vida Otto Bouda sám,"

přivítal komorníka náš průvodce. A jak dodal, každé ráno musí žehlit bankovky, což komorník potvrdil.

"To je celkem pochopitelné, protože peníze se musí vyžehlit, aby byly rovné. A proč rovné? Protože ten kdo se srovná s lidmi, se srovná i s penězi a ten, kdo je má srovnané podle nominální hodnoty, u toho se drží. Platí to vždycky, vyjma jediné věci. Když se portmonka dostane do rukou ženy, pak je jedno, jestli jsou zmačkané nebo pro aristokrata srovnané. Vždy je utratí."

A jak dodal náš průvodce Jiří Senohorábek, žehlení peněz není výmysl Otto Boudy, ani správy zámku.

"Skutečně víme od toho reálného Otto Boudy, že ty peníze žehlil. Kníže vyžadoval každé ráno, aby mu do kapsy saka byly vloženy skutečně elegantně vyžehlené bankovy, takže tady vidíme, že Otto odběhl v půlce práce. Došla i voda mýdlová."

Falešný Otto Bouda vysvětlil, že stejně jako peníze papírové, byly čištěny i mince, protože kníže říkal: Jsem aristokrat a já když zazvoním mincí o stůl, tak se musí i blýskat. Otto Bouda žehlil i noviny, aby nešpinila tiskařská čerň.

Další raritou zámku je fotografie, která vypadá jako zájezd vězňů. Pruhovaná trička jsou však fotbalové dresy 1. FK Loučeň. Právě zde totiž vznikl roku 1893 první fotbalový klub u nás. V té době se hrál v Anglii, kde kníže a jeho děti studovaly.

"Přivezli sem partu anglických kamarádů a postavili proti nim zámeckého kuchaře, své příbuzenstvo, zahradníky a vytvořili první fotbalovou jedenáctku a to je ona, princ je dole uprostřed."

Zámek prošel roku 2000 privatizací a ve zdejší knihovně jsou převážně knihy současných majitelů. Najdete tu třeba první vydání cestopisu Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, jedny z prvních tisků Dalimilovy kroniky, je tu Bible Kralická. A pak kniha, na které se dá dokumentovat, že i předměty mají své osudy, uvedl Jiří Senohrábek.

"To je kronika Karolíny Thurn - Taxis, což byla sestra našeho knížete Alexandra. Jsou tam věci hospodářského charakteru, věci rodinné. Končí rokem 1900. A tato knížka se spolu s mnohými v roce 1945 ztratila. Objevila se 2 až 3 roky poté, co současný majitel koupil Loučeň, a to na jedné z vídeňských aukcí. Tak ji sem zakoupil a kronika se obloukem po 60 letech vrátila na místo činu."

Loučeň má i jednu raritu - soubor deseti labyrintů a bludišť. Rozdíl mezi nimi je v cestách. Labyrintem vede jediná, ale pořádně klikatá. Oproti tomu v bludišti narazíte na mnohá rozcestí. Odborníci tvrdí, že zdejší bludiště jsou vybudována na energeticky velmi příhodných místech. Jednoho labyrintu si možná ani nevšimnete. Ve dne je to betonová deska, ale stejně jako Popelka ožívá po setmění.

"Protože tam je přes 200 podzemních svítidel. Je to příjemný efekt při nočních prohlídkách, kdy lidé vcházejí za světla a pak nestačí koukat, jak se okolí proměnilo."

Jak dodal Jiří Senohrábek, romantici se mohou podívat i do pohádkového Domečku knížete Alexandra, který je využíván jako svatební apartmá.