Český Honza - maskot Czech-American TV slaví úspěch
Czech-American vysílá už od roku 2003. Informuje o českém kulturním dědictví, přírodě, cestování. Její zakladatel John Honner navštívil Radio Prague Internation v době, kdy televize připravovala svého maskota, kterým se stal Český Honza. Teď už je hotový. Jak se líbí?
"Maskot se uchytil velice dobře. Přemýšlel jsem, jak ho nakreslit. Obrátil jsem se na Chodské muzeum. Jeho ředitel Josef Nejdl mě schválil ty žluté kalhoty, které vypadají jako z chodského kroje. Pak jsem kontaktoval další ředitelé a známé, které mám na Moravě, kteří mě zase schválili ty další oblečky. Chtěl jsem vytvořit Honzu, který bude dobře vypadat prakticky pro všechny regiony v ČR."
"Ten univerzální Honza je dneska maskotem Czech-American TV. Vysíláme pro dva a půl milionu domácností v 60 amerických městech na kabelové televizi a Honza už se tam několikrát prezentoval. Má velký úspěch a jsem na něho hrozně hrdý."
Vím, že jste se zapojili do genealogie a začali pátrat po příbuzných. Jak se daří tomuto projektu?
"Genealogie je skvělý projekt hlavně v tom, že pomáhá lidem, kteří dohledávají v Česku své příbuzné. Je zdarma. Lidé, kteří odcházeli do zahraničí, si ve jménu odpustili háčky a čárky, změnili i spoustu písmenek. Bylo to i díky tomu, že v té době řada lidí neuměla psát. Řekli své jméno imigračnímu úředníkovi a ten to zapsal podle svého. Dnes dohledávají své předky. Mají problém nejenom s překladem toho jejich jména, ale hlavně s tím, že v té době se u nás psalo švabachem a kurentem, a také názvy obcí a měst byly v němčině.
Ten náš portál, který dáváme dohromady se Západočeskou univerzitou, s fakultou aplikovaných věd, stále rozšiřujeme a vylepšujeme, aby krajané, kteří už jsou druhou, třetí, čtvrtou či pátou generací, mohli své příbuzný dohledat. Navíc spolupracujeme s několika školami například ve Zlíně, které nám překládají česká jména a příjmení do angličtiny. Ten výklad se dneska můžou lidi dozvědět na našich webových stránkách. Ještě to nemáme úplné, bude to hotové příští rok. Každopádně se jedná o nějakých 4000 příjmení, která mají český význam. Je to někdy význam, který je ve staročeštině nebo někde v historii, a příjmení se tak vysvětlí v angličtině těm, kteří ho nosí."
Jaký je zájem o tuto službu a možnost zjistit své předky?
"Lidé telefonují a kontaktují nás přes e-maily. Zajímá to i různé genealogické společnosti, které se tímto zabývají. Řeknu vám příběh jedné paní z Wisconsinu, která se na nás obrátila s tím, že má v Česku příbuzné. Řekla mně, že je to jméno Buran. Já jsem jí říkal, že to určitě Buran není. Dohledali jsme, že je to jméno Buráň. Pak jsme zjistili, že ti Buráňovi pochází od Uherského Hradiště, někde z okolí Slovácka. Nakonec jsme zjistili, že jsou z Uherského Brodu. Tam bydleli Buráňovi v každém třetím či čtvrtém domě. Nakonec jsme dohledali ty pravé příbuzné. Paní nám bylo hrozně vděčná. Já i celý tým jsme si na tom vyzkoušeli, jakým způsobem můžeme těm krajanům pomoct."
I tady v Česku natáčíte různé reportáže a zajímavosti. Pocházíte z Moravy a ve Zlínském kraji teď vzniká projekt, který prezentujete 200 receptů.
"Ten nápad původně vznikl na Západočeské univerzitě. Studenti pro nás překládali recepty. Trošku jsme oprášili projekt ministerstva pro místní rozvoj Ochutnejte Česko. Překládali jsme nejenom recepty do angličtiny, ale také míry a váhy na lžičky, lžíce a hrnky, tak jak vařily kdysi naše babičky. Vznikl z toho nápad udělat českou kuchařku. To byl začátek, a teď jdeme ještě dál. Pomáhají nám studenti ve Zlíně. Z gymnázia Lesní čtvrť nám dávají recepty na webové stránky. Studenti z gymnázia TGM nám to filmují, protože mají školní televizi a gastro škola nám ty recepty připravuje. Máme natočených asi 15 receptů a budeme pokračovat, až jich budeme mít 200 a možná ještě víc. My jsme se dokonce dostali až do chytrých televizí."
Vy sám ještě točíte, nebo už to necháváte na jiných?
"Já jsem se tím živil a živím dodnes. Pracuji pro americké televizní společnosti. Co se týče Czech - American TV, tak to spíš nechávám na studentech, spolupracovnících a na té mladší generaci. Oni mají tzv. čerstvý vítr, vidí ty věci mnohem líp a mají dobré nápady. Já bych chtěl v budoucnu ten projekt, který jsem začal v roce 2003, předat na některou z těch univerzit, se kterými spolupracujeme."
Je nějaká reportáž během vaší kariéry, na kterou si často vzpomenete?
"Jsou to reportáže, které se týkaly života krajanů v Americe. Já sám jsem byl překvapený, co všecko lidi dokáží. I když jsou třeba z druhé, třetí, čtvrté či páté generace, tak dokáží být věrní těm českým věcem, dokáží být vlastenci. Vzpomínám i na reportáž z ČR, protože jsme sem hodně jezdili, ještě pořád jezdíme. Regiony a města připravují tzv. press tripy pro zahraničí média. Když vidíte nějaký pořad v televizi a pak to vidíte na vlastní oči, tak to je neuvěřitelný zážitek. To vám ta reportáž přijde od srdce."
A jaké máte plány do budoucna?
"Jdeme dopředu a předbíháme někde i dobu. V roce 2003 prakticky žádné televize neměli streaming videa. My jsme byli jedni z prvních, nemyslím na světě, ale byli jsme jedni z prvních průkopníků. A bylo to díky pražské univerzitě ČVUT. Chtěl jsem vysílat přes internet a oni to dokázali. Vymysleli nám skript, vymysleli technologii, která to dokázala. Spolupráce s těmi mladými lidmi a školami, kde mají odbornou praxi, to je to, co předhání dobu."
Související
-
Česko-americká televize vysílá už deset let
Zviditelnit Českou republiku v zámoří se před deseti lety rozhodl americký producent českého původu John Honner. Spolu s několika krajany založil v Chicagu nekomerč...
