Milan Hanuš: Norové oceňují naši kreativitu, nedokážou ale akceptovat míru zdejší korupce

Norská inspirace: kultura občanského života v česko - norském dialogu. Tak se jmenovalo speciální dvojčíslo společenské revue Prostor, které se koncem loňského roku věnovalo tomu, čím by nás mohla obohatit norská společnost, mentalita Norů a jejich zkušenosti při vytváření moderní občanské společnosti. V téměř třísetstránkové publikaci dostali slovo i čeští krajané, kteří v Norsku žijí. Právě na ně se Milena Štráfeldová v dnešní krajanské rubrice vyptala šéfredaktora revue Prostor Milana Hanuše:

Michael Konůpek

"Zajímala nás norská zkušenost Čechů a hned na samotném prahu jsme se začali zajímat o to, kdo by přicházel v úvahu a kdo by nám ji sdělil. Obrátili jsme se například na norského spisovatele, ovšem českého původu, a to je Michael Konůpek. A ten to myslím vyjádřil téměř za všechny. Říkal, že pro emigranty a azylanty je vlastně Norsko ta nejlepší země na světě. Někdy ale vyžaduje velmi pevné a silné nervy to přežít. A každý to tak nějak podobně říkal. S takovým vědoucím pohledem, že ví, o čem mluví. Pan Konůpek si tak například zoufal nad norskou paličatostí. Říkal, že v důsledku téhle paličatosti Norsko nevstoupilo do Evropské unie. Dalším emigrantem, a řekl bych velkou personou, je hudební pedagog a klavírista Jiří Hlinka. Ten působí v Bergenu a Hlinkova hudební škola už je v Norsku opravdu pojem. A když nám začal vyprávět o dalších hudebnících, zejména v žánru vážné hudby, působících v různých orchestrech, tak nám oči přecházely. Netušili jsme, že vyvážíme tímto způsobem českou hudbu do Norska."

Jiří Hlinka

Ona do Norska spíš utekla...

"Většinou utekla, takže jsme ji nevyváželi, v každém případě tam ale ti hudebníci dělají mimořádně dobré jméno. A člověk zase z úplně jiného soudku a jiného ražení je Petr Nejtek. To je stavební inženýr, dnes už bývalý, pracoval v této branži asi třicet let. Budoval Norům mosty a komunikace jsou pro Norsko velmi důležité. A nakonec se stal vlastně sociálním pracovníkem, který vybudoval nikoliv v Norsku, ale u nás azylové pracoviště pro handicapované. V českých Kopistech se spolu s norskou manželkou Turit starají o handicapované. V Norsku je tato oblast také poměrně rozvinutá a Norové na sociální práce a sociální podporu handicapovaných lidí velmi dbají."

Vy jste měl při přípravě norského čísla revue Prostor možnost tam i několikrát zajet. Poznával jste místní poměry. Co mají Češi a Norové společného?

"Co mají společného? Já myslím, že by se spíš měli od sebe vzájemně učit. Upřímně řečeno tuto otázku jsem si nekladl právě proto, že nás zase tak moc nezajímala. My jsme šli po té inspiraci. Čím bychom se my měli inspirovat u nich, případně Norové od nás. Hezky to vyjádřil jeden Nor, který říkal, že Češi jsou pro Nory sympatičtí svou přirozenou pružností, kreativitou, tvořivostí, přizpůsobivostí, která je někdy dobrá, jindy méně. Co vůbec Norové vůbec neumí a nedokáží spolknout, je ta míra korupce a vůbec politická kultura, respektive pakultura. Jaký dialog vedou politikové mezi sebou nebo s občany, to je pro Nora prostě nepochopitelné."

Norsko, jak už jste zmínil, bylo a stále ještě je velmi vstřícné vůči imigrantům. Vím, ale, že určité třecí plochy, které tam mezi norskou společností a imigranty vznikají, trochu mění názor Norů na příchozí. Zaznamenali jste tam totéž?

"Zaznamenali, určitě. My jsme dokonce mluvili s jednou významnou somálskou přistěhovalkyní jménem Amal Adenová. Už je to pojem, protože vydala dvě knihy, je to přitom mladá teprve třicetiletá dívka. A ta poukazuje právě na obojí problém. Jedna strana toho problému je v tom, že se přistěhovalci, zejména z těchto končin, nechtějí integrovat. A druhá věc je, že Norové začínají být vůči přistěhovalcům jaksi rezervovaní. Až příliš rezervovaní. Tato situace se opravdu dramatizuje a vyostřuje. Je zajímavé v Oslu navštívit čtvrt Grönland, ta jakoby vůbec nepatřila do Osla. To je opravdu barevná čtvrť, kde prakticky nenarazíte na Nora. Ta čtvrť začíná mešitou a je to vlastně jakási segregovaná čtvrť. A když v ní člověk projde, tak je to ta kapka vody, ve které se zrcadlí tento problém."

Narazili na podobné problémy, byť v menší míře, i Češi, kteří emigrovali do Norska? Řekněme že by je norská společnost nepřijala příliš vřele?

"V této míře rozhodně ne. Co je ale fakt: každý Nor sice umí anglicky, ale se zvládnutím norštiny je to v tomto směru podobně jako třeba ve Švýcarsku. Pokud emigrant nezvládne norštinu, a s tím je problém, protože jsou různé norštiny a dialekty a tak dále, tak ho vlastně Nor nepustí dál, k sobě. Všichni, s výjimkou pana Konůpka, který má norskou manželku a je už plně integrovaný, dodnes jaksi cítí tento handicap. Do určité míry, ale dál ne."

A na závěr - jaké bude jarní číslo?

"Od krásných fjordů - redakce totiž nemůže usnout na vavřínech - jsme se vydali do méně populárních končin a k méně populárním tématům, a to jsou dluhy. Takže příští číslo bude o současných dluzích a vinách a zda se blíží nová doba dluhová? Vězíme v dluzích a žijeme na úkor budoucích generací. Žijeme na dluh a stále jako bychom si to plně neuvědomovali. Jsme takové děti bláhové civilizace, která si myslí, že jí tohle žití na dluh projde. Ale neprojde.To vědomí už se tedy začíná klubat."

Kdy vyjde nové číslo?

"Koncem března."