Místo, kde se točí vánoční pohádky. Ve skanzenu Veselý Kopec můžete ochutnat i křesnou placku
Málokdy jsou české skanzeny na obrazovkách tak často, jako o Vánocích. Natáčela se tady totiž spousta pohádek. Skanzen na Veselém Kopci vznikl už před padesáti lety.
Většina objektů sem byla převezena. Jen jeden je původní, a to je statek Pilných, který má popisné číslo 4, ukázala na první stavbu ředitelka skanzenu Magda Křivanová.
"Veselý Kopec měl historicky osm čísel, což bylo sedm usedlostí a číslo popisné 5 měl mlýn. Usedlosti typické pro zdejší oblast, tedy pro Hlinecko, byly samostatně stojící chalupy, nebo usedlosti, které zpravidla nebyly oplocené. Byl to volně obestavěný dvůr, tak jak je to i v tomto případě. Nevím, jestli raritou, ale takovým trošku neštěstím je, že středy těch usedlostí občas procházela veřejná cesta, což je tedy i náš případ, a dost nám to komplikuje život.
Naproti usedlosti stojí stájka s letní výměnkem. Ten byl místem, kam odcházeli hospodáři, když už předali usedlost nastupující generaci. Výměnek není vytápěný, přes zimu se tam moc žít nedalo, takže stejně na tu zimu většinou si je ti mladí brali zpátky k sobě do chalupy. Jediným takovým zdrojem tepla vlastně byla ta sousedící stájka, kde bylo domácí zvířectvo."
Možná se v některé pohádce objevila i stodola. Tady mají naprostou raritu - čtrnácti bokou stodolu.
"Je ojedinělá a údajně tímto počtem boků jediná dochovaná stodola v rámci Evropy, minimálně tedy té střední a jižní Evropy. Je to polygonální stodola ze Sádku u Poličky. Je výjimečná tím, že má 14 boků. Polygonální stodoly se stavěly tady v té oblasti, nejenom na Poličku. S tím počtem boku je vlastně jediná takto dochovaná. A to byl úplně první objekt, který sem byl přenesený, a tím se slavnostně otevíralo muzeum."
Ve skanzenu opět zprovoznili stařičký stav a naseli len
Na Českomoravské vrchovině byl hlavní plodinou len. Pěstoval se v každé druhé chalupě. A plátno se tu taky tkalo. Jak připomněla Magda Křivanová, ve skanzenu se k této dovednosti vrátili. Začali pěstovat přadný len. Ten se už u nás nepěstuje, nahradil len na olejné semínko. Musíte vystoupat na půdu, kde na vás čeká stav, který návštěvníkům předvádí skvělý tkadlec Josef Fidler.
"Ten len je plodinou, kde se vůbec nic nevyhodí. Od kořene až po špičku té rostlinky se všechno zpracovává. Byl vyroben i takový krátký film, kde návštěvníci můžou vidět právě pana Josefa Fidlera. Potom jim ukáže tady na historickém stavu, kterému důvěrně říkáme Dědeček, jak se tká lněné plátno."
A to se musí vybělit. V pohádkách, které se tu natáčely, se plátno bělí raz dva. Dívky běhají s konví a kropí plátno na sluníčku. Ve skutečnosti je to pořádná dřina.
"Tady je tzv. zářivka, na bělení lněného plátna pomocí dřevěného popela. V letošním roce jsme to poprvé zkusili reálně udělat. Ten proces je velmi zdlouhavý a náročný, takže jsme vlastně v první fázi. Probíhá to tak, že se neustále ohřívá voda, která by měla mít zhruba 90 stupňů Celsia. Ve velké dřevěné nádobě je naskládáno lněné režné plátno. Nahoře vidíte přetažené plátno na takové jednoduché konstrukci. Na ní se nasype dřevěný popel a tou horkou vodou se prolije, nechá se to odstát, potom se spodem vypustí a takto se to opakuje zhruba 15 krát či 16 krát.
Potom se to plátno vyndá, vypere se, vymáchá se a dává se na louku na sluníčko. Každý den ho trošku pokropíte, necháte působit sluníčko a tento proces by se měl opakovat zhruba třikrát až čtyřikrát, abychom docílili určité bělosti toho plátna. My sami jsme byli překvapení. Měli jsme jenom teoretické popisy a nikdy se to nezkoušelo."
Dalším zajímavým objektem je haltýř. Abyste ho mohli využít, museli byste mít na zahrádce potůček.
"Je to objekt, který se nazývá haltýř a můžeme si ho představit jako soudobou ledničku. V jednom prostoru je pramen vody a ve druhé části je umístěna dřevěná podlážka, na kterou se dávaly krajáče s mlékem, s máslem, s tvarohem. Prostě ty potraviny, které velmi podléhají zkáze, když je teplo. Ta studená voda neustále obtékala ty krajáče a tak vlastně dovolila udržet potraviny déle čerstvé."
Co takhle křesná placka?
V řadě pohádek je i pantáta mlynář. Ten tady byl i při naší návštěvě. Na Veselém Kopci mají totiž mlýn funkční. Víte, co vydává ve mlýnech onen známý klapavý zvuk?
"Tady dolů vede takový moučný rukávec, se kterým otřásá zařízení. Tomu se říká hasačert. A to je vlastně to, co vytváří ten typický klapavý zvuk každého mlýna. Musím říct, že jsme to poprvé dělali v loňském roce, když se ta technologie zprovoznila. Mouka, myslím při sedmém mletí, byla opravdu krásná, takže už byla na buchty."
Buchty tu sice nepečou, ale zato můžete ochutnat křesné placky, dodala Magda Křivanová.
"To byly placky jenom z vody, z mouky a s troškou soli, které se dělaly z té první mouky po křesu kamenů. Z těch mlýnských kamenů se přece jen zpočátku trošičku ten pískovec omílá, takže ta první mouka má v sobě drobounká zrníčka a mouka trošičku křupe. Aby se nevyhodila, tak si z toho dělali takto jednoduché křesné placky, což bylo velmi oblíbené jídlo. Musím říct, že my, co jsme tady z vesnic, to od babiček pamatujeme, a taky jsme to tady dělali pro návštěvníky. Strašně jim to chutnalo, ale oni měli placky už z té mouky, která nekřupala."
Tady se natáčela spousta pohádek, třeba Tři životy, Lotrando a Zubejda, Nesmrtelná teta, Sedmero krkavců a řada dalších. Jak to ve skanzenu vypadá, když přijedou filmaři?
"Podle toho, jak velký je to štáb, tak samozřejmě jsou různé způsoby, jak s nimi spolupracujeme. Naštěstí musím říct, že zatím všichni, kteří tady natáčeli, byli velmi ochotní spolupracovat. Vždycky jsme se nějakým způsobem domluvili, a pokud je potřeba, tak určitou část těm návštěvníkům bohužel uzavřeme. Ale na druhou stranu si myslím, že i pro ně je to velký zážitek, když vidí alespoň na dálku, jak se ty filmy natáčejí. Někdy i se pořizují noční záběry.
Jsme rádi, když se tu pohádky natáčejí, protože upřímně řečeno, my tady můžeme udělat jakoukoli akci, jakoukoli reklamu, ale když to jde potom na Vánoce, tak to vidí spousta diváků. Často se nám stává, že když přijedou, říkají, toto je z té a té pohádky, tu jsme viděli a obzvlášť ve vánočním období. Takže pro nás je to úžasný způsob prezentace."
Skanzen Veselý kopec představil adventní obyčeje českého Horácka i magickou sílu Štědrého večera. Teď skanzen spí a probudí se do masopustového veselí 27. ledna v novém roce.
Související
-
České Vánoce
Radio Praha International připravilo vánoční stránky, díky kterým se můžete seznámit s tradičním pojetím vánočních svátků či si vyzkoušet některé z klasických receptů.
