Tancuj, tancuj, medvěde!
Průvody masopustních masek, pochovávání basy a především hodování – to vše patří k tradičnímu masopustu. Právě v těchto týdnech se slaví v mnoha městech a obcích po celém Česku. Masopustní maškary z Vysočiny byly zapsány i na seznam UNESCO.
Takhle se vyvolává na masopustních obchůzkách. Kdy se masopust slaví a proč tato tradice vznikla, vysvětluje vedoucí skanzenu na Veselém Kopci u Hlinska etnoložka Ilona Vojancová:
„Masopustem nazýváme období, které začíná po svátku Tří králů a končí šest týdnů před Velikonoci, před velikonočním půstem. Odborníci nevědí, kdy přesně tento zvyk vznikl, i dnes se v něm ale dají vystopovat předkřesťanské prvky. Jeho tradice a kořeny jsou skutečně pradávné.“
„Kořeny můžeme hledat v antice, v oslavách starého Říma, ve slavných bakchanáliích či saturnáliích, které znamenaly příchod nového roku. Je to bujná oslava budoucího období. A to se přeneslo i do našich krajů,“ dodává etnoložka a bývalá vedoucí Národopisného oddělení Národního muzea v Praze Jiřina Langhammerová.
Řádění masopustních maškar bylo zaznamenáno už ve středověku. Podle etnologa Aleše Votruby z Regionálního muzea v Kolíně však mělo i své odpůrce:
„Masopust byl po celý středověk ve zvláštním postavení, církev k němu měla ambivalentní vztah. A to od doby renesance, kdy ty předkřesťanské kořeny byly až příliš zřejmé. Tehdejší lidé už věděli, že ve středověkém Římě se slavily saturnálie. Ty byly nápadně podobné našemu masopustu, tak jak se slavil řekněme v 16. století v Evropě. Církev se na to dívala s nedůvěrou, zároveň ale uznávala, že masopust je jakýsi pojistný ventil, který lidem umožňuje se vybouřit a pak přejít do postního období, ve kterém budou dodržovat všechna křesťanská přikázání.“
Medvědi, kobyly, policajti i vězni – masky masopustu
„Medvěd, kobyla, pak maska nazývaná Slaměný, to je panák oblečený do slámy. Oblíbená maska byl Žid. Ty masky se nějakým způsobem vyvíjejí. V České republice najdeme masky, které mají tradici, předávají se z generace na generaci a mají v rámci masopustu symbolický význam a úlohu. Například na Hlinecku jsou dva typy masek, které se objevují v průvodu. V jednom typu masek chodí ženatí muži, jsou to například Slaměný nebo Žid. Tyto masky provádějí různé žerty, které mají často dost obscénní význam. Oproti tomu jsou masky, ve kterých chodí mládenci. A ti v tom průvodu symbolizují krásné postavy. Mají zdůrazňovat spíše estetiku tanečníka. Mládenci mají při obchůzce za úkol zatančit před každým domem, tak vlastně roznášejí požehnání. Pak jsou masopusty, které jsou sice velice tradiční, jako třeba masopust na Chodsku, tam ale tradiční masky prakticky vymizely. Masopustního průvodu se účastní téměř každý, kdo chce, masky jsou ale veskrze moderní. Lidé tam chodí převlečení za to, co je zrovna napadne, a reagují tak na aktuální události. Zmíním jeden konkrétní příklad z masopustu v chodském Postřekově. Bylo to v roce, kdy ve své funkci končil prezident Václav Klaus. Tehdy udělil svou známou amnestii. A v masopustním průvodu šla skupina lidí ve vězeňském, kteří měla na zádech napsáno: Klausi, proč ne my?! To byla věc navýsost aktuální, která nemá žádný symbolický význam.“
„Klibna se stala tak významným činitelem masopustního průvodu, že se mu říkalo chození s klibnou. Ve východních Čechách je kobyla symbol celého masopustu. Bývá zvykem, že na závěr celé obchůzky je symbol masopustu, například Bakchus, oběšen nebo pochován. Ve východních Čechách se ale střílí kobyla. Na závěr masopustu se v obřadní řeči odsoudí za to, co všechno v masopustě natropila. To se všelijak aktualizuje, třeba kdo s kým chodil, kdo si zlámal nohu a podobně. A za tyto hříchy je kobyla odsouzena k smrti a symbolicky zastřelena. Pak dostane štamprličku a ožije, jako symbol nového roku. A začíná masopustní veselí v hospodě. Zábava většinou končila o půlnoci, kdy zatroubil ponocný. Tím začal čas přísného půstu a všichni šli ráno na popelec. Dnes se to už tak nedrží, ta zábava je do rána.“
„Pochovávání basy je vlastně úplný závěr masopustu. Je to večer, kdy se všichni veselí, pak ale nastává chvíle smutná jako symbol, že život se skládá z narození i smrti. A tady přichází ve zvykosloví smrt. Je to tedy obřad, při kterém za slavnostního proslovu končí čas hojnosti a přichází půst. Basa jako nástroj, který tvrdí muziku, umírá a za pohřebních proslovů se odnáší do dalšího, klidného období. Tím končí čas veselí.“
K masopustu ale vedle masek a bujarého veselí patří také dobré jídlo, potvrzuje Aleš Votruba:
Hlinecké maškary ocenilo i UNESCO
Už jsme se zmínili, že masopustní maškary z Vysočiny byly zapsány na prestižní seznam nehmotného dědictví UNESCO. Stalo se tak v roce 2010. Jde o typické masky z obcí Studnice, Vortová, Hamry či Blatno na Hlinecku. Patří mezi ně kromě kobyly, medvěda či Žida také laufr, turci, červené a modré maškary nebo ras. Jejich obchůzka může začít ovšem až poté, co laufr požádá starostu obce o povolení. Teprve když maškary svolení dostanou, může začít jejich řádění. Pomazávají přitom okolní lidi černou barvou, berou ženské dokola, hlasitě vyvolávají a mívají i dost neslušné narážky. To všechno patří k masopustu. Celý masopust pak skončí právě porážením kobyly.
Od konce 19. století se v českých zemích začala tradice masopustu vytrácet, trvale se udržel jen v několika oblastech například na v jižních Čechách, na Šumavě nebo na Vysočině. K jeho uchování nepomohla ani léta totality. Aleš Votruba však potvrzuje, že masopusty se zase vracejí. Jen v Praze se letos slaví na téměř dvaceti místech.:
Naštěstí se o masopusty už nezajímají jen etnologové. Jen na slavný Roztocký masopust se každoročně sjíždějí tisíce lidí. A letos to určitě nebude jiné!
