Skanzen na Veselém Kopci už brzy provoní cukroví
Domečky z minulých staletí, světlo svíček, vánoční výzdoba, teplo z kamen. Takovou atmosféru nabídne svým návštěvníkům už za pár dní skanzen Veselý Kopec. 6. prosince tu začíná vánoční výstava.
Řemeslníci tu každý den předvedou výrobu skleněných a korálkových ozdob, pečení perníku nebo vánočního cukroví. Mikulášská nadílka bude 6. prosince spojená se staročeskou zabíjačkou. Hrát se tu budou do 14. prosince vánoční hry a zpívat koledy, přiblížila vánoční atmosféru moje průvodkyně Miloslava Pluhařová:
"Vánoce tady bývají krásné. Chalupy jsou vánočně vyzdobené. Je napečeno cukroví, štědrovky. V chalupách se topí."
Skanzen Veselý Kopec najdete na pomezí Železných hor a Žďárských vrchů. Drsná a zároveň krásná podhorská krajina, ideální místo pro výstavbu skanzenu. Historie zdejší osady se datuje od první poloviny 16. století, kdy tu žili drobní rolníci. Jedna z chalup ve skanzenu je soukromá. Má číslo čtyři a archivní doklad je z roku 1653. Stavby byly většinou do skanzenu převezeny z okolních vesnic. Jak se vůbec přenáší chalupa?"Na místě se rozebere a tesaři popíšou trámy. Vše se převeze na místo, udělá se základ a na to se podle označení sesazují trámy. Tímto způsobem se chalupy přenášejí."
Na počátku historie skanzenu stálo nadšení dobrovolných pracovníků památkové péče pod vedením Luďka Štěpána. Dnes tu můžete poznat život a práci drobných rolníků 19. a 20. století. První návštěvníci přišli do skanzenu na Veselý Kopec už v roce 1972. Zajímavou stavbou je například mlýn z Oldřetic."Tady stával od poloviny 16. století veselokopecký mlýn. Od 18. století se k němu přidalo krupařství a taky hospůdka. Pan mlynář dostal výčepní právo, takže pocestným mohl čepovat pivo. V minulosti přes Veselý Kopec vedla veřejná cesta. Říkalo se jí Moravská silnice. Pak udělali přímou trasu Trhová Kamenice - Žďár nad Sázavou, cestující už tady neprojížděli a mlýn začal upadat. Začali se střídat majitelé. V roce 1909 vyhořel až po základy. Když se začal zakládat skanzen, tak pracovníci památkové péče zkoumali, který mlýn by šel přenést, aby byl stejného typu a rozměru jako ten původní. Tento mlýn je ze 17. století a je přenesený z Oldřetic u Skutče, pamětní datování si můžete přečíst na záklopovém prkně."
Mlynář patřil k těm bohatším a tam můžete ve skanzenu porovnat životní úroveň ve mlýně a v okolních chalupách. Před vstupními dveřmi do mlýna je umístěný kruh, aby sem nemohlo vstoupit žádné strašidlo. Některé zařízení je dodnes ve skanzenu funkční, jako třeba pila."Tato pila je přenesená z Dolní Sloupnice a tam se na ní řezalo ještě v roce 1950. Pila se jmenuje jednuška nebo-li horizontálka, protože má vodorovný řezný list a může řezat klády silného průměru. Je funkční na elektromotor."
Funkční je i replika na výrobu povidel. Pod prvním kotlem se švestky rozvářely, u druhého kotle se pasírovalo a odpeckovávalo. Pod třetím byl mírný oheň a povidla se vysušovala."Žádné přípravky jako dnes neměli, takže povidla se musela vysušit tak, aby vydržela třeba i několik roků, aniž by se kazila. Když se chtěla použít do buchet, tak se musela useknout a rozvářet ve vodě. S touto varnou sem byla přenesena i harmonika. V Klešicích na ni hrával obecní policajt, když se povidla vařila, aby lidé neusnuli a povidla se nepřipálila."
Ve skanzenu jsou dnes tři desítky různých objektů. Tvoří tak jakousi osadu. Je tu třeba špýchar, ovčín, výměnek, suška ovoce, suška lnu, nebo třeba zvonička.
"Tato zvonička je rekonstrukcí zvoničky z Jeníkova. Zvoničky se na vesnicích začaly vyskytovat s ohňovým patentem, který vydala Marie Terezie roku 1751. Za úkol měly ohlašovat požár."
Nově si můžete prohlédnout i další objekt - unikátní haltýř usedlosti U Pilných v č. p. 4. Byl obnoven na původním místě."Jeden prostor kryje studánku a druhým prostorem protéká pramen vody. Tam se dávaly chladit potraviny - máslo, mléko, tvaroh a ten prostor se zamykal dřevěným klíčem a dřevěným zámkem."
Stojí tu i loutkařská maringotka, která patřila rodině potomka legendárního českého loutkáře Matěje Kopeckého. Dětem sloužila jako dětský pokoj ještě v 60. letech 20. století. Rodina ji používala při svých cestách s loutkovým divadlem v okolí Prahy. Když se do ní podíváte, musíte si položit otázku, jak se tam vůbec dokázali naskládat.
Tenhle problém určitě neměli obyvatelé statku z Mokré Lhoty. Tahle modrá stavba je ve skanzenu nejmodernější. Je tu expozice bydlení z 50. let 20. století, takové si někteří pamatují ještě z dob svého dětství. Je tu spousta předmětů, které používali původní majitelé, rolníci Hruškovi, uvedla Miloslava Pluhařová:
"Přišla se sem podívat Hruškových sousedka. Byla zvědavá, jestli je ta kopie přesně udělaná. Dívala se i na výklenek v kuchyňce a říkala, že ho tam měli, když k nim chodila."