Nejslavnější rodák
Před 150 lety (9.5. 1873) se v Kladně narodil Antonín Čermák, který se ve třicátých letech dvacátého století stal starostou Chicaga, druhého největšího města USA.
Byly mu pouhé dva roky, když se rodiče rozhodli vystěhovat do Ameriky. Doma třeli bídu s nouzí a z kusých zpráv od krajanů z Illinois usuzovali, že horší, než doma to tam být nemůže.
Tvrdé dětství
Bohužel se očekávání nenaplnila. Čermákům se ani nepodařilo uchytit v Chicagu a museli jít dál o nějakých sto kilometrů do Braidwoodu, kde zakotvili v hornické komunitě. Antonín už jako kluk musel začít pracovat na šachtě jako vozka u povozů s mezky. Už v šestnácti žádal jménem dělníků o zvýšení nízkých platů a zlepšení špatných pracovních podmínek. Od vedení dolu se dočkal jenom okamžité výpovědi. Sám o svém vyhazovu později hovořil jako o začátku nového života. Musel se starat sám o sebe, a tak začal dělat to, co uměl. Odešel do Chicaga a s jedním mezkem, kterého koupil z ušetřených peněz, se dal na povoznictví. Ve dvaceti letech už měl několik desítek povozů a byl finančně zajištěný. O Chicagu se v té době říkalo, že tam může zbohatnout každý, kdo je dost inteligentní, aby jedl polévku lžící. Čermák byl cílevědomý. Po večerech si doplňoval vzdělání a nebylo mu ještě ani třicet let, když prosperující podnik přenechal rodině a sám se dal na politickou dráhu v řadách demokratické strany. Ze začátku mu vadilo, že i ve třiceti letech mluvil anglicky se slovanským přízvukem, ale to mu zase v Chicagu, kde kromě české byla ještě silnější polská komunita, získávalo sympatie i hlasy ve volbách. A pokud jde o ten přízvuk … U Čermáků se vždycky mluvilo česky a přísný otec nutil Antonína, aby všechny úkoly ze školy, co vypracoval anglicky, napsal ještě jednou v češtině. Tuhle rutinu pak mladý Čermák dokázal později zpeněžit. Čerstvým přistěhovalcům z Čech pomáhal jako překladatel a prostředník v jednání s americkými úřady.
Politická dráha
V roce 1902 byl zvolen poslancem v zákonodárném sboru státu Illinois a v roce 1909 se dostal do městské rady, kde byl považován za hlas české menšiny. V roce 1928 se Čermák neúspěšně pokusil získat senátorské křeslo. Ale to už se blížilo jeho největší vítězství. V boji o chicagskou radnici přesvědčivě porazil dlouholetého starostu za republikány Billa Thompsona. Ten měl pro změnu irské kořeny, jako řada dalších republikánských politiků ve městě. Schválně komolil Čermákovo příjmení, vysmíval se jeho akcentu a prohlašoval, že Chicago přece nemůže vést někdo, jehož jméno ani neumíte vyslovit. Pro politického matadora byl Čermák jenom Pushcart Tony. Tedy v překladu Tonda Vozejk, jako narážka na jeho začátky. Ale tady narazil, protože tím zesměšňoval několik set tisíc Čechů a Poláků, kteří se pravidelně stávali terčem opovržení anglosaských starousedlíků. Necítili se být o nic méně Američany a jejich pocit Čermák vystihl trefným bonmotem: „Pravda, nepřiplul jsem na Mayflower (loď prvních přistěhovalců z Anglie), ale přišel jsem, jak nejdříve jsem mohl." Stal se prvním starostou velkoměsta v USA, který se nenarodil v Americe, a navíc nebyl Anglosas. I proto byla jeho zvolení věnována mimořádná pozornost nejen v Chicagu, ale po celých Spojených státech. Zcela mimořádné bylo i to, že jeho inaugurační řeč při převzetí úřadu 27. dubna 1931 přenášela rozhlasová stanice NBC. Do té doby se podobné publicity dostalo jen prezidentům. Čermák ovšem přebíral vedení města, které se potýkalo s velkými finančními problémy, a kvůli Al Caponemu a dalším chicagským gangsterům mělo pověst zločineckého města. Jako starosta se stal schopným a energickým manažerem, po kterém v Chicagu zůstalo více než jenom nejdelší ulice (Cermak Road).
Cesta domů
V červenci 1932 vycestoval Antonín Čermák do Evropy. Oficiálním důvodem cesty bylo léčení v Karlových Varech. Ale v Československu se jeho cesta více podobala triumfálnímu návratu vítěze do své domoviny, jak psaly tehdejší noviny. Do Karlových Varů přijel na pár dnů se svou dcerou Ellou, zetěm a vnučkou. Po léčebné kúře odjel 8. srpna 1932 do Prahy, kde ho po nadšeném uvítání Pražany přijal na Staroměstské radnici primátor Karel Baxa. Večer pak ve vysílání Československého rozhlasu Čermák připomněl, že Chicago je po Praze druhým největším českým městem. Dalším místem, které po Praze navštívil, byly lázně Poděbrady. 10. srpen pak byl velkým svátkem jeho rodného města, kam přišly uvítat slavného rodáka na tehdejší Wilsonovo náměstí desítky tisíc lidí z Kladna a okolí. Antonín Čermák jim z balkónu radnice připomněl, že začínal stejně skromně jako mnozí z nich, tedy na šachtě, a že je na to dodnes hrdý. Za svého pobytu na Kladně předal radnici štědrý peněžní dar pro chudé a také dohodnul návštěvu Středočeské filharmonie a místních fotbalistů v Chicagu.
Z hlavního města pak chicagský starosta odjel na Slovensko, kde se setkal s prezidentem T. G. Masarykem. Jednal s ním mimo jiné o československé účasti na Světové výstavě v Chicagu. Oba politikové si měli jistě co říct. Historie už zapomíná, že to byli právě čeští krajané v Americe, včetně Čermáka, kteří Masarykovi pomáhali s prvními kroky na cestě k vytvoření československého státu.
Výstřely v Miami
Podzim roku 1932 byl ve Spojených státech ve znamení prezidentských voleb. Čermák nadšeně podporoval kandidáta demokratické strany F. D. Roosevelta. Po jeho volebním vítězství odjel v únoru 1933 za ním do Miami. S novým prezidentem byl zajedno ve zrušení prohibice, kterou považoval za hlavní příčinu růstu zločinu v amerických městech. 15. února večer vypálil na Roosevelta italský emigrant Giuseppe Zangara sérii pěti výstřelů. Střely zasáhly vedle stojícího Čermáka. Zprávy o atentátu na prezidenta a o vážném zranění chicagského starosty se okamžitě dostaly na titulní strany novin. I díky jeho nedávné návštěvě, která stále byla v čerstvé paměti, způsobila zpráva velký rozruch i doma v Československu.
Prezident T. G. Masaryk ihned zaslal chicagskému starostovi do nemocnice na Floridě telegram, v němž vyjádřil naději na brzké uzdravení. Bohužel, po necelých třech týdnech 6. března 1933 Antonín Čermák vážným zraněním podlehl. Jeho tělo bylo převezeno do Chicaga a vystaveno v jeho domě, kam mu přišly vzdát poslední poctu desetitisíce lidí. Zazněly tu také české skladby, jako připomínka jeho původu. Dělnický pěvecký sbor Lyra u jeho rakve zazpíval Smetanovu píseň Věno a československou hymnu Kde domov můj. Rakev pak byla zaplněnými ulicemi Chicaga převezena na Český národní hřbitov. Noviny odhadovaly, že se s Čermákem přišlo rozloučit 150 000 občanů Chicaga. V den Čermákova úmrtí 6. března byly na všech veřejných budovách v Kladně vyvěšeny smuteční prapory, které, jak napsal místní list, hlásaly celému kraji, že dotrpěl poctivý, snaživý a ušlechtilý muž, co našemu kraji a celé Československé republice získával jenom přátele.
