Historické prameny nelze opravovat, shodují se historikové
Kolem seznamů agentů StB opět vzniká nové kolo diskusí. Jsou totiž velmi sporným materiálem: Řada nejvýznamnějších agentů byla na konci 80. let z původních seznamů vymazána. Jsou i případy jiných, kteří prokazatelně spolupracovali, ale jejich jména nyní zveřejněna nebyla. Naopak se nedávno objevil případ herečky Jiřiny Bohdalové, která byla vedena - podle rozhodnutí soudu - neprávem. Její právník požaduje změnu zákona, aby bylo možné její jméno vymazat. Kde je pravda? Lze historické prameny svévolně měnit? Jak dosáhnout spravedlnosti? Anketu mezi historiky, kteří se specializují na moderní československé dějiny, natočil Vilém Faltýnek.
"Vymazat dneska archivované úřední akty z 50. - 80. let samozřejmě nejde. To je jako bychom se snažili vyzmizíkovat naši minutost, to není možné." Téhož názoru je Jan Kalous z Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinu komunismu: "Myslím si, že historický pramen je nutné brát tak, jak stojí a leží. Dokonce archivní zákon nepřipouští, kdybychom mluvili konkrétně o seznamech, do nich zasahovat. U osob, u nichž bylo soudní cestou rozhodnuto, že byly evidovány neoprávněně, není na škodu připojit poznámku, že o osobě bylo rozhodnutím soudu ze dne toho a toho řečeno, že byla evidována neoprávněně, a třeba i připojit to soudní rozhodnutí, to lze. Ale jakýkoliv zásah do takové databáze, to je vždycky krok zpátky." Proti mazání je také historik Jiří Kocián z Ústavu pro soudobé dějiny. Jeho se ptám, jak dosáhnout spravedlnosti, aniž by se ten přímo měnil: "Je to otázka velmi složitá, ono se to ukazovalo i u odškodnění poválečných křivd. Zatím je možná jediná cesta - cesta práva a soudu."
Na otázku po dosahování spravedlnosti Pavel Žáček reaguje:
"Já si myslím, že pojem spravedlnost není možné v tomto procesu aplikovat. Jak to bylo se spravedlností v době kolem roku 1959 - míním tím případ paní Bohdalové, kterým to téma vyvřelo? Řada lidí byla zavřená, řada lidí nemohla hrát ve filmech, řada lidí byla vyhozená ze škol. Je vůči nim spravedlivá kritika zákona od osoby, která tam (v seznamech) byla vedena a která v té době hrála? Já nevím, kategorie spravedlnost do toho nepatří. Komunismus nebyl spravedlivý, činnost StB nebyla spravedlivá, to není kategorie, kterou lze měřit. My musíme hledat cestu, co s tím máme dělat. Ty záznamy tady jsou a my je nemůžeme nechat v rukou státu, aniž by se o nich diskutovalo, aniž by byly nějakou zákonnou formou otevřeny. A to se stalo," hájí vydání seznamů, byť problematických, historik Pavel Žáček.
