ČR má z celé Evropy nejvíce dětí do 3 let umístěných v ústavech

Česká republika má z celé Evropy nejvíc dětí do 3 let umístěných v ústavech. Vyplývá to z mezinárodního průzkumu provedeného ve 32 evropských zemích. Odborníci EU přitom doporučují, aby žádné dítě mladší tří let nebylo do ústavu trvalé péče umístěno bez rodiče nebo pečovatele. Více už Zdeňka Kuchyňová.

Výzkumy podle jejich autorů - renomovaných nadací či univerzit - potvrdily, že doba delší než půl roku strávená v ústavní péči způsobuje u malých dětí vývojové poruchy. Česko v této studii dopadlo nejhůře. Na deset tisíc dětí u nás připadá 60 žijících v ústavu. Evropský průměr je přitom 11. Například Slovinsko či Island tak malé děti v ústavech nemá vůbec. Dokonce i Rumunsko, které dříve drželo primát, přijalo zákon, kterým tato zařízení ruší. Některé věci jsou však v průzkumu pouze odhadovány a srovnávat se nedají, říká ředitelka odboru rodinné politiky ministerstva práce a sociálních věcí Michaela Marksová-Tominová.

"Ten výzkum sám přiznává, že údaje z různých států jsou velice různé. A je třeba si vyjasnit jaká byla metodika."

Například u nás se do počtu dětí v ústavech započítávají i děti zdravotně postižené, zatímco v jiných státech nikoliv. Průzkum také neříká nic o kvalitě ústavních zařízení. Chris Gardiner prezident Mezinárodní organizace pěstounské péče uznává, že naše ústavní zařízení jsou velmi dobrá.

"Přestože je péče v českých kojeneckých ústavech dobrá, nemůže zajistit vztah rodič-dítě, který je zapotřebí ke správnému vývoji dítěte. Proto je třeba vytvářet pěstounské rodiny, změnit způsob myšlení, aby tyto děti mohly najít rodinný život."

Snížení počtu dětí v ústavech má pomoci novela, kterou připravuje ministerstvo práce a sociálních věcí. Počítá totiž se systémem takzvaných profesionálních pěstounů. Zájemci, kteří splní daná kritéria, by se o děti starali po přechodnou dobu. Děti by zhruba do tří měsíců předali buď zpátky původní rodině nebo náhradním rodičům. Jak uvedla Michaela Marksová - Tominová, ministerstvo chce odhalit příčiny velkého počtu dětí v ústavech a rozhodlo se proto uspořádat několik kulatých stolů.

"Kde by si sedli všichni aktéři, kteří se toho procesu zúčastní a vydiskutovali ty příčiny, co je špatné a co můžeme udělat, abychom to změnili, protože to je proces, do kterého vstupuje moc lidí - sociální pracovníci, soudy, policie a tak dále."

Vše, co se týče adopcí, bylo před čtyřmi roky decentralizovano na úroveň krajů. Například po dobu tří měsíců nabízí dítě k adopci kraj a teprve poté se nabízí centrálně. Dlouho trvá i prověřování adoptivních rodičů i samotná doba čekání na adopce.

"To, že čekají dlouho na dítě, to je také způsobeno tím, že většina žadatelů si přeje zdravé, malé, bílé dítě. A těchto dětí, které jsou tzv. právně volné, je velice málo. Pokud žadatelé v dotazníku vyplní, že chtějí romské dítě, tak ho mají téměř hned. Romské děti jsou osvojovány i mimo republiku, protože tam to lidem nevadí a tady u nás to prostě vadí."

Před závěrečným hlasováním je i novela, která má urychlit adopce. Soudům totiž ukládá, aby o tom, zda je k osvojení dítěte nutný souhlas rodičů, rozhodly do tří měsíců. Ve hře je i kompromisní návrh, který sice nestanovuje závazné lhůty, soudům ale výslovně ukládá, aby v těchto případech rozhodovaly přednostně a co nejrychleji.