Iva Bittová: Hudba je náš “chléb a živá voda”
„I to ticho, které v těchto dnech zavládlo, má úžasnou intenzitu a hraje,“ říká Iva Bittová, která v těchto dnech čerpá inspiraci a sílu v přírodě. V době, kdy město i koncertní síně zmlkly a jako společnost čelíme těžkým zkouškám, hudba získává na zvláštním významu.
Co dělají ale v této době samotní hudebníci v situaci, kdy nemohou veřejně hrát a my si je nemůžeme zajít poslechnout naživo? Formou rozhovorů se Mark Milde z Českého centra v new Yorku zeptal českých hudebníků, kteří žijí v New Yorku nebo jinde v Americe, co pro ně teď znamená hudba, jaké mají tipy a to nejen hudební a jak toto období překlenout. Jako první se na současnou situaci zeptal zpěvačky, herečky, houslistky Ivy Bittové.
Zajímavé je, že na konci roku 2019 jsem poprvé objevila Corona pivo. Byl to jediný, lehce alkoholický nápoj, který jsem popíjela na předvánoční párty, protože s příchodem nového roku 2020 nastalo mé období totální abstinence. Po roce a půl na newyorském venkově v Upstate New York, byl tento březen pro mě plný příprav a očekávání celoročního koncertního turné po Evropě, které se během pár dnů znenadání proměnilo v neuskutečněný sen. Zajímavé je, že tato současná situace u mě nevyvolala zklamání. Přijala jsem to spíš jako výzvu k přemýšlení a vytváření zcela nových hodnot.
V tichu a pozorování přírody poslouchám vnitřní hlasy a čekám na nové signály. Těch myšlenek je mnoho a jsou velmi hlasité. Zatím vyčkávám a pomalu se chystám opět v klidu tvořit. Už nyní cítím, že je důležité vypustit ze sebe vibrace a hlasem vykřičet podstatné myšlenky. Jsem zvědavá…
Už řadu let žijete v New Yorku. Mohla byste pohovořit o tom, jakým způsobem New York ovlivnil Vaši tvorbu? Čím Vás inspiruje, kam Vás posunul?
Od roku 2007 mám své hnízdo v lese v Upstate NY a veškeré zvuky vnímám jako hudbu a zapisuji je do not. I to ticho, které v těchto dnech zavládlo, má úžasnou intenzitu a hraje. Matka Příroda si užívá toho klidu a regeneruje se. Čistí se vzduch a viditelnost je neuvěřitelně zaostřená. Je to signifikantní inspirace nejen pro hudbu, ale i pro vnímavou lidskou bytost.
Zajímá mě koncertování v úplné tmě, kdy se lze zaměřit pouze na zvuky a zrak si může zcela odpočinout. Je to má touha, která se dlouze rodí, a věřím, že již brzy ji budu moci přinést k posluchačům.
V Českém centru máme momentálně výstavu “Zrození a život Janáčkovy opery Káťa Kabanová”. Vaši tvorbu hudba Leoše Janáčka také provází. Zpracovala jste velmi osobitým způsobem jeho moravské lidové písně, které Janáček ctil, ale také je formalizoval. Vám se podařilo jim znovu vdechnout život, uvolnit je, přiblížit jejich energii zpět ke zdroji, ze kterého čerpá lidová hudba. Co Vás inspirovalo k tomu rozvinout tento dialog?
Hudba Leoše Janáčka je mi blízká a dokonce mám neskromný pocit, že ve mně koluje malé procento stejné moravské „krve” a obdobně se inspirujeme lidskou řečí a zvuky přírody. Janáčkova hudba je nadčasová, stále živá a tak barevná a krásně složitá, že se nedá oposlouchat! Myslím, že náš dialog mě bude provázet po zbytek mého hudebního života...
Mnoho lidí nachází v hudbě útěchu. Co Vám jako tvůrci pomáhá najít rovnováhu a oporu v době nejistot? Chtěla byste lidem něco povzbudivého vzkázat?
Hudba je náš “chléb a živá voda”. Stimuluje, vyrovnává, vylaďuje, rezonuje a je nesmírně důležitá ve vztahu k našim emocím. Bez ní nelze dýchat, bez dechu končí život...
Iva Bittová je jednou z nejvýraznějších osobností české alternativní hudební scény. Vystudovala hudebně dramatický obor na konzervatoři v Brně, zpěv a houslovou hru. Od roku 1978 byla členkou Divadla na provázku, kde na sebe upozornila rolí Eržiky ve hře Balada pro banditu. Rozsah jejích aktivit je pozoruhodný - v hudbě od vlastních interpretací lidových písní přes experimentální jazz, rock až po houslové variace skladeb vážné hudby a operní zpěv. V roce 2004 vystupovala v newyorské Carnegie Hall v roli Elvíry v Mozartově opeře Don Giovanni. Účastní se též nejrůznějších projektů performativního zaměření, programů pro děti atd.
„Muzikanti, kteří se nedají umlčet“ je dalším projektem Českého centra v New Yorku v době, kdy je kvůli pandemii uzavřené. Mark Milde se tentokrát zaměřil na místní hudebníky a jejich osobní zkušenosti během omezení, kvůli kterým se zastavil kulturní život.
