Barokní knihovna Klementina je pro mnoho Čechů velká neznámá
Neokázalé zdi Klementina urývají jeden z největších skvostů světové barokní architektury - Barokní knihovnu. Mnoho Čechů ji nicméně za svůj život ani jednou nenavštíví.
Až 800 turistů vystoupá každý den po 350 schodech Astronomické věže Klementina, aby si z její výšky prohlédli Prahu. Nejnavštěvovanějším objektem klementinského komplexu je však bezesporu vznešená Barokní knihovna. Klementinum je po Pražském hradě nejrozlehlejším historickým areálem hlavního města. Se 7 miliony svazky je také sídlem největší knihovny v České republice - Národní knihovny. Funkce Klementina však byla v minulosti odlišná, vysvětluje průvodce Pavel Hrabánek:
Jezuité byli pozváni do tehdy převážně protestantských a utrakvistických českých zemí za účelem šíření katolické víry. První přišli roku 1556, aby tu následně zůstali dalších 200 let. Na troskách starého dominikánského kláštera Svatého Klimenta, odsud odvozen název, zbudovali jezuitskou kolej, která brzy získala status univerzity. Výstavba celého komplexu trvala 170 let a byla dokončena až roku 1726. Počátkem 17. století měla Praha kromě utrakvistické Univerzity Karlovy i katolické Klementinum, které se stalo její silnou konkurencí. Po bitvě na Bílé hoře připadla Univerzita Karlova pod správu Klementina a všechny její knihy byly přemístěny do klementinského komplexu. Jezuité tak v Praze získali monopol v oblasti vyššího vzdělávání.
Knihovní sál obsahuje 21 tisíc svazků
Pobělohorské období je v české společnosti dodnes kontroverzním tématem: zatímco pro některé je obdobím rozvoje vzdělanosti a synonymem pokroku, pro jiné je jiráskovským „obdobím temna": násilné germanizace a rekatolizace doprovázené jednou z největších emigrantských vln české inteligence nekatolického vyznání. Tento obraz se stal „oficiálním" již za dob první republiky (Tomáš Garrigue Masaryk byl evangelík), za minulého režimu pak jediným přípustným (v očích komunistů byli husité a jejich „následovníci" předchůdci utlačovaných mas). Ať už má v tomto ohledu pravdu kdokoli, jezuitům nelze upřít, že se zasloužili o jeden z největších skvostů světového barokního umění.
"Vše je původní - knihovna nebyla nikdy zničená žádnou bombou, válkou, Švédem, komunistou. Je to kompletně nepoškozený prostor. Jedná se o jedinou knihovnu na světě, která nabízí pohled na sál, který není nijak upraven, předělán. Říká se, že je to nekrásnější knihovna na světě, ale určitě je nejzachovalejší."
Knihovní sál obsahuje zhruba 21 tisíc svazků, především v latině a němčině, ale také v češtině a dalších jazycích. Dominuje mezi nimi teologická literatura, vyskytují se zde ale i knihy věnované filosofii, rétorice, lingvistice a přírodním vědám.
Knihovnu znají více turisté než Češi
"Tento sál byl uzavřen veřejnosti na začátku 20. let 20. století a zůstal uzavřen až do roku 2000. Skoro celé 20. století sem neměl nikdo přístup, knihovna se tak vytratila z českého povědomí. Opravdu není mnoho Čechů, kteří by sem chodili. Turisté mají o knihovně informace v každé brožuře, Češi o ní nevědí. Znají Klementinum jako Národní knihovnu."
Barokní sál je nicméně bezesporu jedním z nejpůsobivějších architektonických počinů 17. století. Z důvodu sílící moci byl jezuitský řád roku 1773 papežem Klementem XIV. na nátlak evropských panovníků zrušen. Jezuité byli nuceni české země opustit a Marie Terezie prohlásila Klementinum za veřejnou a univerzitní knihovnu. Roku 1935 se v názvu objevilo slovo „Národní" a současné pojmenování (Národní knihovna České republiky) nese od roku 1993.
