Pražské Klementinum
V dnešní rubrice nebudeme cestovat příliš daleko. Podíváme se do Klementina - vzácného barokního areálu uprostřed Prahy.
Klementinum má několik nej. Mezi pražskými památkami patří k největším a nejvýznamnějším. Vždy bylo spojeno se vzděláním a stejně je tomu i dnes. Sídlí zde totiž Národní knihovna a milovníci hudby tu najdou nádherný koncertní sál. Zajímalo mě, proč se tento obrovský dvouhektarový areál jmenuje právě Klementinum a to byla i moje otázka pro Evu Novotnou.
"To je podle sv. Klimenta, podle kapličky, která tady stála už v 11. století a to jméno pak převzali jezuité, kteří tady na zbořeništi dominikánského kláštera vystavěli kolej a té koleji začali říkat Klementinum."
Klementinská kolej tady byla od poloviny 16. století. Po bitvě na Bílé hoře se stala Karlovo-Ferdinandovou univerzitou. A učilo se zde až do roku 1945. Ke studiu a bádání tu po celá staletí sloužila unikátní knihovna.
"My považujeme za zakladatele knihovny Karla IV., čili spadá přesně do roku 1366, kdy Karel IV. univerzitě daroval 140 rukopisů. Od poloviny 16. století, tedy s příchodem jezuitů, se instaluje knihovna další - jezuitská, k ní pak přichází po roce 1622 knihovna Karlovy univerzity. Tyto knihy a vše, co sem potom přišlo, tu už zůstává navěky s tím historickým jádrem Karla IV."
I když byla knihovna založená ve 14. století, neznamená to, že z této doby pocházejí nejstarší knihy. Některé unikáty jsou podstatně starší. Do knihovny se dostaly buď jako dar nebo v rámci nákupu sbírek.
"Z těch knih, které vznikly na našem území, je bezesporu nejstarší Vyšehradský kodex z roku 1085, ale máme tady třeba také sbírku literárních textů na papyrových listech. Nebo tady jsou arabské rukopisy, perské rukopisy, jsou tu hebrejské knihy. To všechno je mnohem starší."
Problémem je samozřejmě uchování starých tisků. Jak uvedla Eva Novotná, knihám nejvíce vadí člověk. A proto se knihovna snaží, aby historické originály dostávali do rukou jen badatelé a i těm často nabízí náhražky - digitálně vyrobená faximile. Národní knihovna dnes vlastní asi 6 miliónů svazků a za rok sem přijde téměř milión návštěvníků. Veřejnost si mohla začít půjčovat knihy poprvé v roce 1727. V pozdějších letech bibliotekář Karel Rafael Ungar sbírky utřídil a vydal první knihovní řád. Ve zdech Klementina studovalo a zdejší knihy četlo mnoho zajímavých osobností své doby. Jako například historik Bohuslav Balbín, či matematik Josef Stepling, který vychoval řadu významných matematiků a astronomů - Jana Tesánka či Antonína Strnada.
"Antonín Strnad to je pán, který znovurozchodil Straroměstský orloj, nebo František Gerstner, zakladatel Polytechniky, čili toho, co se dnes jmenuje České vysoké učení technické, Bernard Bolzano - myslitel, filosof. To jsou všichni studenti této školy. A z těch známějších třeba tady řediteloval na akademickém gymnáziu Josef Jungman nebo Václav Kliment Klicpera. Chvíli tady studoval Havlíček a když tady byla situována výtvarná akademie, studoval tu Mikoláš Aleš."
A takhle bychom se mohli probírat každým desetiletím a určitě bychom někoho významného našli.
Součástí studia filosofie byla na zdejší univerzitě i astronomie. Za dob jezuitů zde byla vystavěna věž, která měla sloužit astronomii a postupem času se stala observatoří. Později - v roce 1928 - se astronomové přestěhovali do Ondřejova, kde jsou dodnes. Mimochodem, Ondřejov vystavěl a daroval státu další absolvent Klementina Josef Jan Frič.
Klementinum je známé také tím, že se tu sleduje už od poloviny 18. století počasí. Za to může Královská česká učená společnost, která chtěla zlepšit hospodářství a proto bylo nutné znát klimatické podmínky. Počasí se začalo systematicky zapisovat od roku 1775. Dodnes se měří ve stejném čase na stejných místech.
Areál Klementina je možné navštívit s průvodcem, který vás zavede například do astronomické věže. V zrcadlové síni si zase můžete vyslechnout koncert. V turistické sezóně se tu někdy konají i dva koncerty denně. Co se týče architektury, celý areál je zachován v barokním stylu.
"Tady je jediná přístavba z konce 18. století, která jednu barokní stavbu zachraňuje, to je rizalit, přístavba, která drží budovu, v níž je v přízemí zrcadlová kaple, v patře barokní knihovní sál. Stabilita této stavby byla narušena povodněmi v 18. století a pak se stavba podepřela tím rizalitem a od té doby drží pevně. Ten barokní knihovní sál je něco úžasného, tam na vás dýchne historie a úplně úžasný je rozhled z barokní věže. Praha je úplně jiná, všechny domy se najednou postaví úplně jinak, než jak jsme zvyklí třeba z vyhlídky od Pražského hradu."
Za staletí budování celého komplexu Klementina se zde vystřídalo několik význačných stavitelů. Z těch nejslavnějších je to rodina Luragů či Dientzenhoferů. Pikantní je, že u celé řady vnitřních staveb dodnes nevíme, kdo je stavěl. Historici umění se přou, zda to byl Dientzenhofer či František Maxmilián Kaňka.
Ke Klementinu se vztahuje i řada pověstí. Národní knihovna je dokonce loni vydala u příležitosti Dnů evropského dědictví. Jak uvedla autorka útlé knížečky Eva Novotná, jedna z pověstí vypráví o klementinském pokladu.
"V jedné verzi to jsou dominikáni, kteří než byli vyhnáni jezuity, tak tu zakopali poklad, v druhé verzi to jsou jezuiti - než museli odejít z Prahy, tak tu zakopali poklad, ale nikdo tady nikdy žádný poklad nehledal a ve sklepích nekopal. Samozřejmě se ty sklepy předělávaly a upravovaly. Kdyby se tam něco našlo, věděli bychom to. Ale my o tom pokladu víme a ten poklad je v těch knihách, které tady jsou."
