Cenu Brückenbauer - Stavitel mostů 2018 získala Česká škola v Řezně
Na samém počátku našich dějin se zde nechalo pokřtít 14 velmožů z Čech, dlouhá léta pak Čechy spadaly pod zdejší diecézi, ve stínu seker tady císař Fridrich I. Barbarossa "smiřoval" znepřátelené Přemyslovce, Vladislav II. přijal korunu českého krále a most přes Dunaj byl prý vzorem pro ten Juditin. Řeč je o bavorském Řezně, které bývalo vždy velmi blízké českým zemím a kontakty nevymizely ani dnes. Důkazem toho je i Česká škola v Řezně, kterou vede Petra Píšová.
Jak se žije v Řezně?
"Velice příjemně. Leží na Dunaji a má krásné historické centrum."
Vnímáte nějaké rozdíly mezi Bavory a Čechy?"Ptáte se sice člověka, který sice už nějakou dobu v Německu žije, ale není úplně typickým příchozím. Pracuji totiž pro českou školu, a tak se převážně pohybuji mezi Čechy. Bavoři, které potkávám, jsou velice vstřícní a milí, ale když začnou mluvit bavorsky, tak jim vůbec nerozumím."
Jak jsou německé úřady vstřícné ke školám, kde se hovoří jiným jazykem?
"Myslím si, že v Bavorsku je hodně vnímáno to, že Česká republika je sousední stát. Takže i když čeština rozhodně není světovým jazykem, tak lidé mají k České republice vztah. Co se podpory úřadů týče, tak přístup je velice vstřícný a pokud se člověk správně ptá, tak se i doptá."
Bavily jsme se o tom, co máme jako Češi s Bavory společného. Vy jste dokonce za to dostali speciální cenu...
"Je to cena Brückenbauer - Stavitel mostů, kterou udílí Centrum Bavaria Bohemia. Tato organizace se snaží upozornit na projekty nebo osobnosti, které se příkladným způsobem snaží o budování česko-německých vztahů."
A čím jste si tuto cenu jako spolek zasloužili?
"I když se náš spolek jmenuje Česká škola, tak má dvě linie. Jednou jsou předškolní a školní kurzy a druhou jsou pak aktivity, kterými se spolek snaží nabídnout Čechům a přátelům české kultury v Řezně různé akce. Pořádáme vítání jara, mikulášskou besídku, máme i českou knihovničku. Děti, které si jdou půjčit do městské knihovny knížku, tak si mohou půjčit i knížku českou. V této knihovně jsme měli i třeba divadelní představení, které bylo hráno nejprve v češtině pro české děti a pak ještě jedno kolo v němčině pro německé děti."
Pokud by se chtěl někdo přestěhovat z Česka do Bavorska, co byste mu poradila?
"Třeba to, že je možné se obrátit na české spolky v Bavorsku. Krajané tady rádi pomohou při řešení různých problémů, které tady nového člověka mohou potkat."
Jak se vaše děti vyrovnávají s tím, že musí chodit do dvou škol?
"Pro moje děti je to přirozené. Odešli jsme do Řezna ve chvíli, kdy synovi byly tři roky a dceři pět let. Pro ně je čeština mateřským jazykem. Vašík předškolní kurz, kam teď chodí, nevnímá jako zátěž, protože aktivity tam probíhají formou hry. Erika, která chodí do druhé třídy, si už uvědomuje, že zatímco mají jiné děti volno, tak ona jde ještě do další školy. Na druhou stranu: když pak může napsat přání někomu z rodiny v českém jazyce nebo zahrát na flétnu českou písničku babičce k narozeninám, tak z toho má radost a přijde jí, že to má smysl. Ona je navíc jedním z dětí, které má v Čechách kmenovou školu, kam jednou za čas přichází a vidí, že jsou děti, které se učí česky dopoledne tak, jako se ona učí německy."
Baví ji němčina?
"Baví. Německy naše děti mluví lépe, než my. Jak jsem říkala: já jsem hodně v kontaktu s českou komunitou a můj muž zase pracuje pro americkou firmu. A naše děti němčina baví a mají k ní takový až hravý přístup."
Plánujete se vrátit do Česka?
"To je velice těžká otázka. Znám mnoho rodin, které odešly do Německa s tím, že se plánují vrátit a návrat stále odsouvají, až nakonec zůstanou. Já bych si přála se vrátit do země, kde jsme se narodila, do světa, kam mám pocit, že patřím a kterému rozumím. K České republice mám silný vztah i proto, že jsem profesí učitelka. Na druhou stranu si uvědomujeme, že se nám v Německu žije velice příjemně. Máme tam oba práci, která nás naplňuje a do Prahy je to autem dvě a půl hodiny."Bylo něco, co vás v Bavorsku překvapilo?
"Občas nastávají situace, které nechápu. Moje dcera navštěvuje školu a během ní i speciální hodiny. Vypadá to tak, že v hodině němčiny přijde další učitelka, vezme si pět dětí, které mají němčinu jako druhý jazyk, a individuálně se jim věnuje. Jsme tam spokojení. Když by můj syn nastoupil v září také do školy, tak bych si přála, aby chodil do té samé. To, že jsou sourozenci, není pro německé úřady argumentem.
Pro mě bylo také nové, že existují běžně školy a školky, které nemají obědy. V Česku má školní jídelnu téměř každá škola, tady to ale tak není. Máme velké štěstí, že v naší škole a školce děti oběd mají, ale je tam dovážen ve formě cateringu. Trošku mám pocit, že se ještě žije v době, kdy ženy nechodily do práce, ale i tato situace se mění."