Manětínská hraběnka Marie Gabriela - dvacetiletá vdova, čtyři děti a panství zpustošené požárem
Panství Manětín podle legendy málem prohrála v kartách. Přesto byla hraběnka Marie Gabriela z rodu Černínů pozoruhodnou osobností. Podle mínění historiků nikdy předtím, ani potom Manětín nezažil takový rozkvět, jako v dobách, když se o něj starala tato dáma. Právě její osud se skrývá za mnoha zámeckými exponáty.
"Děti se narodily mezi lety 1710 až 1715. Ona porodila čtyři děti během pěti let. Poslední Josefa se narodila už po otcově smrti. Ten zemřel na zámku Chříč zřejmě na srdeční příhodu. Hraběnce bylo kolem dvaceti, byla čerstvou vdovou se čtyřmi malými dětmi, a měla na krku panství, které bylo zdevastované po požáru. Bylo to dva a půl roku poté, co požár vypuknul. Hraběnka byla výjimečná osobnost. Nikdy se už nevdala. Navíc investovala svoje síly do toho, aby z Manětína utvořila kulturní a společenské centrum. Podle historiků nikdy předtím, ani potom Manětín nezažil takový rozkvět, jako v dobách, když se o něj starala tato vynikající dáma."
Do hry prý vsadila i manětínské panství
Paní hraběnka měla údajně jednu nectnost, a to byla hráčská vášeň. Jednou prý do hry vsadila i manětínské panství.
"Při hře je obsluhoval jakýsi číšník, který se jmenoval Karásek. Dobře viděl, jaké karty mají v ruce. Věděl, že paní hraběnka přestřelila, a jelikož byl se službou spokojený, tak přemýšlel, co s tím. Udělal ze sebe nešiku. Naoko zakopl a vrazil do stolu. Víno se rozlilo, karty pomíchaly a partie byla u konce. Hraběnka se velice rozzlobila. On se před ní někde dva dny skrýval. Pak jí došlo, že to bylo přehnané, navíc jí zřejmě někdo donesl, jak to ve skutečnosti bylo, a že byl číšník veden těmi nejlepšími úmysly. Pak si ho povolala a věnovala mu mlýn na řece Střele, který se dodnes jmenuje Karáskův mlýn. Takže to je krásná legenda o tom, že paní hraběnka měla i své lidské stránky."
"Jsou to portréty v životní velikosti, a opravdový unikát. Zřejmě se v žádném jiném zámku nesetkáte s obdobou této práce. Jsou to obrazy, které nechala hraběnka Marie Gabriela namalovat dva roky po smrti svého manžela. Maloval to místní malíř Václav Dvořák. Portréty jsou trošku naivní, ale přidává jim to na půvabu. Co vedlo hraběnku k tomu, že nechala takto vyznamenat své zaměstnance, nikdy nebudeme vědět. Svědčí to však o tom, že to byla výjimečná dáma. Jsou tu například její osobní nosiči i s nosítky. Na dalším obrazu jsou výběrčí daní. Tehdy se vybíralo i v naturáliích, a na bílé tabuli jsou seznamy míst, odkud se vybíralo, takže různé mlýny, ovčíny a vesnice spadající do manětínského panství."
Hraběnka byla cnostná dáma. Na terase například umístila sochy osmi ctností, které měly lidem připomínat vzory, podle kterých se má žít. Na zámku byla krásná zahrada, park, byl tu i zámecký pivovar, a oranžérie, která se teď rekonstruuje. Podle účetních knih se tu pěstovaly i fíky.
Faru ochránilo manětínské palladium
"Ve své kronice barvitě popisuje, jak běžel nejdřív do kostela zachránit tělo Kristovo, pak písemnosti na faře. Chtěl vzít i obrázek, ale nešel mu sundat. Pomodlil se krátce k Panně Marii, aby toto místo ochránila. Všechno vyhořelo, i blízký kostel, ale fara zůstala nedotčena."
K obrázku se modlila i hraběnka, když ona a její dva malí synové dostali neštovice. Nenápadná stříbrná výšivka na vyrudlém plátně tak dodnes visí v manětínském kostele.
Svatební servis ochraňovali téměř sto let
Expozice manětínského zámku se rozrůstají i v 21. století. Jak uvedla průvodkyně Kamila Kozáková, nejdřív se musíme vrátit do roku 1916, když lesník Josef Kocanda dostal od tehdejší hraběnky ke svatbě jídelní servis pro šest osob.
"Ten servis měli doma až do roku 2008, lépe řečeno jeho rodina. Do zámecké expozice ho nabídla jejich vnučka, paní Kapounová. Díky tomu ho tu máme, včetně příborů, protože i ty byly součástí svatebního daru."
A protože byl pan Kocanda lesník, jsou na servisu různé dubové větvičky a parůžky, i příběhy z myslivecké latiny.
