Zlatý nuget už v Novém Kníně nenajdete

Muzeum zlata v Novém Kníně, foto: Naděžda Murmaková

Nový Knín je malé město, přesto zanechal v dějinách svoji stopu. Byla zde uzavřena smlouva známá jako Knínský mír. V okolí se těžilo zlato a tento cenný kov si můžete v Muzeu zlata zkusit i rýžovat. V polovině srpna se tu bude konat i mistrovství v rýžování zlata. Mezi exponáty je také unikátní náramek ze Skandinávie z 10. století. Odhalíme důvody tříletého pobytu Italů. A pokud vám náměstí připadá povědomé, dozvíte se, že Nový Knín figuroval v nejednom filmu.

Muzeum zlata v Novém Kníně,  foto: Naděžda Murmaková
Opětovné připojení Moravy k Čechám na konci 12. století stvrdila smlouva známá jako Knínský mír. Stalo se tak na knížecím přemyslovském dvorci a byla to také první zmínka o tomto středočeském městečku. Ostatně k období raného středověku se vztahuje i jeden z nejcennějších exponátů zdejšího Muzea zlata a je to skandinávský náramek. Má tu svoje čestné místo, představil náramek Rastislav Korenný, archeolog hornického muzeu Příbram:

"Je to stále unikát na území ČR. Byl nalezený v polovině 60. let u Nového Knína při práci na poli. Pochází z 10. až 11. století. Dlouhou dobu se myslelo, že je stříbrný. Nedávno jsme ho nechali podrobit prvkové analýze v Ústavu jaderné fyziky v Řeži, kde zjistili, že je tvořen zhruba 40 procentním podílem stříbra a zbytek tvoří slitina mosazi. To znamená, že je tam převaha mědi. Čili přísně vzato z klenotnického hlediska, o stříbrný náramek vlastně nejde."

Foto: autorka
Zmínky o výskytu seveřanů v raně středověkých Čechách najdeme i ve starých českých legendách a kronikách. Náramek z Nového Knína není jediným dokladem o kontaktech se severní Evropou. Dalším je například jezdecký třmen nalezený v lesích poblíž Zbečna u Křivoklátu. Kontakty se severskými zeměmi probíhaly i na nejvyšší úrovni - Markéta Přemyslovna, dcera krále Přemysla Otakara I., se stala roku 1205 manželkou dánského krále Valdemara II. jako známá a oblíbená královna Dagmar. Náramek se mohl dostat do Čech možná jako předmět obchodní výměny, nebo jako součást kořisti při výbojích přemyslovských vojsk do Pobaltí.

Podstatná část muzea je však věnována rýžování zlata na řece Kocábě. Dnes je to už spíše sportovní záležitost, protože zlata je v řece jen minimální množství. Lidi spíše láká si rýžování zkusit a pokoušet své štěstí. Zlatý nuget tu opravdu nečekejte. Byli jsme rádi i za zlatinku, kterou se podařilo ze zlatonosného písku vyrýžovat Petře Lojínové ze zdejšího muzea, když vzala do ruky rýžovací pánev:

Petra Lojínová,  foto: autorka
"Když uvidíte, jak se tam něco zaleskne, tak je tam zlato. Princip v tom odmývání je stejný. Jak máte úklonnou pánev, tak vám to zlato klesá ke dnu. A teď, když se podíváte, tak já tam to zlato už vidím."

Zlato se na Knínsku těžilo už v raném středověku a z dnešního pohledu skutečně kuriózním způsobem. Zlato se dá totiž vytěžit i pomocí ovčích kůží.

"Kovkopové těžili přímo z říčky Kocáby, do které pokládali ovčí rouno. Kousíčky zlata se to toho rouna zachycovaly. Pak se nechalo rouno vyschnout a vyčesávalo se na lněnou látku."

Pak lidé zjistili, že je zlato zplavováno z hor vedlejšími přítoky. Také se za Jana Lucemburského začaly razit i první zlaté mince ve střední Evropě a zlato ze zlatonosných říček už přestávalo stačit. Lidé se vydali těžit do hor.

"Dřevo se natěžilo, nandalo na skály, zapálilo. Skála se musela nažhavit úplně do ruda, potom se polévala studenou vodou. Zchlazením skála popukala a potom se teprve mohly začít používat kladívka a majzlíky, které jsou tady vystavené. Pořád do hloubky se skála musela zapalovat, proto vždycky byly ty odvětrávací komíny. Byla to těžká práce."

Náměstí Jiřího z Poděbrad,  foto: Naděžda Murmaková
Štoly ve středověku byly dlouhé kolem třiceti až čtyřiceti metrů. Poslední těžba probíhala ještě kolem roku 1950 a byl to důl v Libčicích, kousek za Knínem. Pak už tu probíhaly jen průzkumy.

Když vyjdete z muzea ocitnete se na náměstí, de najdete v kostkách bílý kříž. Je to místo, kde stávala veliká kaple sv. Jana Nepomuckého. Byla součástí hřbitova, který byl kdysi na náměstí. Když se hřbitov přemístil, došlo ke zbourání kaple. Přesto si místní sv. Jana Nepomuckého každoročně připomínají, uvedl starosta Tomáš Havlíček:

"Zajímavé je to proto, že máme kostel sv. Mikuláše a protože v prosinci by pouť asi nebyla moc úspěšná, tak my dodnes držíme pouť sv. Jana Nepomuckého, to znamená v květnu, ač tady kostel ani kaple sv. Jana Nepomuckého neexistuje."

Kostel sv. Mikuláše,  foto: Naděžda Murmaková
Ve zdejším kostele sv. Mikuláše je několik hrobů Mitrovických. Je zde pohřbený i Václav Vratislav z Mitrovic, který se zúčastnil jedné z křižáckých výprav, a napsal o tom, říká se první český cestopis.

V historii Nového Knína je zajímavé i období během první světové války. Itálie tehdy vstoupila do války s Rakousko-Uherskem. V něm tehdy žili také Italové a úřady je z pohraničí vysídlili, a to do Čech. Mimo jiné na Příbramsko a právě do Nového Knína.

"Údajně tady bylo až 200 italských vysídlenců, kteří byli ubytováni různě, v sálech hospod, na zámku v Sudovicích, všude, kde to bylo možné. Byli tady přes tři roky a české obyvatelstvo, které bylo taky sužováno válkou, se na ně nejdřív dívalo jako na vetřelce. Později pochopili, že jsou na tom ještě mnohem hůř než my a v podstatě jim podali pomocnou ruku. Krásné na tom je, že Italové, když se v roce 1918 vrátili domů, tak předávali svým dětem a vnukům myšlenku: Češi nám pomohli, když nám bylo nejhůř, vy musíte zachovat vděčnost po celý svůj život Čechům."

Jak dodal Tomáš Havlíček, o téhle historii dlouho nikdo nevěděl. Byly tu jen dvě rodiny, které se s potomky Italů přátelily. A pak následovala návštěva knínských v italském městě Ledro.

Kašna na náměstí v Novém Kníně,  foto: autorka
"Když jsem tam prvně přijel, tak tato atmosféra vděku tam čišela ze všeho. Zvlášť v dnešní době je to záležitost, která mě vzala za srdce. Máme podepsanou dohodu o přátelství. Jezdíme my tam, oni k nám. Je to město Ledro. Jsou poslední asi tři pamětníci, kteří tady byli jako malé děti. Je jim dnes skoro sto let a při začátku navazování přátelství vznikla v roce 2006 kniha a film - dokument, kde se ještě snažili tyto pamětníky vyzpovídat, co si pamatovali, tedy spíše co jim bylo řečeno, protože to v té době byly malé děti."

Nový Knín se zapsal i do české kinematografie. Náměstí je spoustě lidem jaksi povědomé. Natáčely se tu totiž filmy. Třeba u zdejší kašny se točil v roce 1977 snímek Ať žijí duchové. Hrdinové dětské hudební komedie vytáhnou do boje proti dospělým ze své obce, když chtějí proměnit starý hrad v zemědělský objekt. Za vydatné pomoci zdejších duchů, se jim podaří dosáhnout cíle - hrad je opraven. Svoji roli v tom sehrála i mincovna, kde je Muzeum zlata, dodal Tomáš Havlíček:

"V mincovně měl zasedat národní výbor. Z větve děti poslouchaly, co se děje na schůzi. Ještě jeden objekt ve filmu sehrál roli. Zatáčka, kde bourala auta. Ten barák v zatáčce opravdu takto funguje, jeho roh je pořád uražený. Točila se tu i část filmu Prstýnek. Tam, co se koupe nahá kněžna, byl prý na každém stromě minimálně jeden mladík z Knína, aby dobře viděl."

10
49.788149000000
14.292933000000
default
49.788149000000
14.292933000000