Fischer z Erlachu, stavitel Clam-Gallasova paláce
Barokní architektura v českých zemích není jen Lurago, Santini nebo rod Dientzenhoferů. Stopy svého díla na našem území zanechal také slavný rakouský architekt Fischer z Erlachu.
Nedávno proběhla v pražském Clam-Gallasově paláci výstava věnovaná významnému staviteli Fischerovi z Erlachu, rodu Clam-Gallasů a také sídlu, které pro Gallasy (Clam-Gallasové se budou nazývat později) architekt vystavěl. Martin Krummholz, kurátor výstavy říká, že Fischer z Erlachu původně vůbec architektem být neměl.
"Johann Bernhard Fischer z Erlachu byl nejvýznamnějším architektem dunajské metropole Habsburků. Narodil se ve Štýrském Hradci jako syn sochaře, u svého otce se původně vyučil také sochařem. Poté se vydal na studijní cestu do Říma, kde pobyl řadu let. Během tohoto pobytu se mimo jiné školil ve významném dekoratérském ateliéru. Takže původní východisko Fischera z Erlachu bylo sochařina a dekoratérská praxe, během které si zdokonalil svou naprosto výjimečnou techniku kresby. Teprve po návratu do Střední Evropy se postupně vyprofiloval v architekta. I mezi těmi jeho prvními zakázkami ve Střední Evropě převažují zakázky sochařského nebo dekoratérského charakteru."
Na výstavě byly mimo jiné k vidění také nově objevené plány. Našly ve skříni v odlehlé části paláce a posléze byly vyhodnoceny jako originály Fischerových nákresů. Nejprve ale bylo třeba jejich pravost dokázat. Materiál se srovnával s dalšími Fischerovými kresbami, studovalo se stáří papíru i písmo. O tom, že nějaké takové návrhy existovaly, se vědělo už dříve.
"Z písemných pramenů vyplývalo, že jakési návrhy nebo kresby Fischera z Erlachu měly existovat přinejmenším do doby před 2. světovou válkou. Tyto kresby ale nikdo předtím nepublikoval, pak se po nich slehla zem."
"Jejich význam, zejména co se týče čtyř velkoformátových návrhů pro vnitřní výzdobu interiéru paláce, mimo jiné v tom, že nám přinášejí obrovskou sumu dosud neznámých informací o stylu Fischera z Erlachu. O tom, jak vypadaly jeho návrhy na výzdobu interiérů, o jeho invenčnosti, o škále a rejstříku forem, se kterými byl schopen v této své pozdní etapě pracovat. Zároveň ty kresby, které mimochodem jsou největšími dochovanými Fischerovými autografy vůbec, tak nám přinášejí řadu informací o vlastním průběhu stavby. Důležitou roli hrála komunikace mezi hrabětem, tedy stavebníkem a umělcem, tedy architektem. Hrabě Gallas tehdy dlel v Itálii, stavělo se v Praze, architekt Fischer z Erlachu byl ve Vídni a důležitá role prostředníka připadla hofmistrovi hraběte Gallase. Tento velmi svědomitý úředník právě řadu údajů, které souvisely s tou komunikací mezi stavebníkem, architektem a Prahou, poznamenal bezprostředně na kresby, na zadní strany kreseb nebo na zvláštní listy papíru."
Clam - Gallasův palác začal Fischer z Erlachu přestavovat v první polovině 18. století pro člena významného šlechtického rodu Gallasů hraběte Jana Václava Gallase. Jan Václav Gallas působil u vídeňského dvora, právě tam se obrátil na tehdejšího nejrenomovanějšího architekta se zakázkou na přestavbu paláce. Martin Krummholz vysvětluje, čím je Clam-Gallasův palác v českém prostředí výjimečný.
"Byl ideál postavit si co nejkrásnější a nejvýstavnější palác. Výstavba takto velkolepě koncipovaného paláce byla poměrně drahou záležitostí. Dá se říci, že takto velkolepou stavbu si mohli dovolit jen ti nejbohatší. Řada i těch velmi bohatých šlechticů v důsledku velké finanční náročnosti stavby bankrotovala. To byl nejen případ Černínů, kteří měli obrovský problém ten rozestavěný palác dokončit, ale také případ paláce Přehořovského, dnešního Lobkovického paláce na Malé Straně. Ten byl v důsledku finančního bankrotu stavitele nakonec prodán ještě ne zcela dokončený."
Problémem byl také nedostatek prostoru.
Clam-Gallasův palác není jediné dílo, které Fischer z Erlachu v Praze vytvořil. Podle jeho návrhů byl zhotoven třeba také náhrobek Jana Václava Vratislava z Mitrovic, nejvyššího kancléře království českého.
Příspěvek jsme poprvé vysílali 2. března 2008, dnes jste jej mohli slyšet v repríze.
