Peter Duhan: zahraniční vysílání Českého rozhlasu je nezastupitelný zdroj informací o Česku

Vysílání do zahraničí je už 75 let součástí dříve Československého, dnes Českého rozhlasu. Na to, jaké je místo Radia Praha mezi ostatními stanicemi veřejnoprávního rozhlasu v Česku, jsme se zeptali nově jmenovaného generálního ředitele ČRo Petera Duhana:

Peter Duhan

Pane řediteli, je to právě měsíc, co vás rozhlasová rada potvrdila ve funkci generálního ředitele. Skončilo tím vlastně poměrně dlouhé, rok a půl trvající provizorium. A žádné provizorium není pro instituci příliš dobré, protože se odkládají určitá koncepční, programová, zásadní rozhodnutí. Teď je čas začít naplňovat koncepci Českého rozhlasu. Vaše funkční období je šestileté. Jak podle vás bude rozhlas vypadat za šest let?

"Jestli dovolíte, já se ještě vrátím k tomu prozatímnímu období. Bylo velice složité, to je pravda. I pokud jde o mezilidské vztahy. Nicméně rozhlas vysílal, fungoval, ty základní funkce jsme plnili. Během toho prozatímního období se ale přeci jenom povedlo nastartovat dvě velké akce. Jedna byla programová konference, kde jsme si vytýčili jakési základní teze, jak by se měl rozhlas proměňovat a v co by se měl proměnit. Pak byla marketingová konference, která s tím úzce souvisí, protože jestli chceme proměňovat rozhlas, musíme velmi citlivě a pozorně pracovat s našimi posluchači. Ze zkušeností víme, že každá změna přináší posluchačům jisté nepohodlí. Teď k vaší otázce. Rozhlas za šest let, to znamená v létě 2017, by podle mých představ měl být institucí, která odpovídá požadavkům 21. století. Rozhlas bude mít pouze tři základní sekce: první je program a jeho vysílání, druhá je sekce strategické podpory a strategického rozvoje a třetí je sekce podpory, technologie, technika, ekonomika a správa."

Tohle je otázka organizace uvnitř rozhlasu. Jak to ale pozná posluchač?

"Posluchač to pozná podle počtu stanic. První program by měl být tzv. Národní okruh. Ten by měl vzniknout na bázi Českého rozhlasu Praha a měl by do sebe koncentrovat také regionální stanice. Druhý okruh by byl v podstatě současný Radiožurnál, ale jinak formátovaný. Měl by se soustředit především na věkovou skupinu 20 až 40 let, to znamená mladší posluchače. A tento zpravodajsko - publicistický okruh by také měl pracovat s trošku jinou hudbou, nežli pracuje doposud. A třetí okruh je dnešní Vltava, kde by ovšem přibyl větší podíl hudebních pořadů a hudební publicistiky. Ubralo by se ze slova, protože v mých plánech je tzv. čtvrtý okruh, stanice mluveného slova. Tím ale nemyslím pouze zpravodajsko - publicistickou stanici. Já mám v hlavě stanici mluveného slova se vším všudy, samozřejmě zpravodajství, publicistika, dokumenty, čtení, hry, diskuse, analytika."

My tento rozhovor točíme ve chvíli, kdy Radio Praha, zahraniční vysílání Českého rozhlasu, slaví 75. výročí svého vzniku. Jaké místo může podle vás mít zahraniční vysílání v této vaší koncepci a v 21. století?

"Se zahraničním vysíláním je to trošku problematické. Když jsem byl ve funkci ústředního ředitele Československého rozhlasu, vysílání do zahraničí bylo integrální součástí Československého rozhlasu. Vysílání do zahraničí provozoval jednoznačně Československý rozhlas. Po roce 1993 došlo k podle mne chybnému rozhodnutí, že vysílání do zahraničí se stalo součástí politiky ministerstva zahraničních věcí. A tudíž bylo i financováno z ministerstva zahraničních věcí, to znamená ze státního rozpočtu. Ono by bylo všechno v pořádku, kdyby mandatorní výdaj na vysílání byl stabilní a nedocházelo by k výkyvům a redukcím. Vy velmi dobře víte a pocítili jste to i uvnitř vašeho kolektivu, že z objektivních důvodů došlo k velmi masivnímu krácení rozpočtu. To vás vlastně stálo to nejpodstatnější, totiž že jste přestali vysílat terestricky a stali jste se jakýmsi internetovým produktem. Já v tom zásadní chybu nevidím, pro mne ale rozhlas stále je vysílání terestrické nebo digitální. A internet je jenom jakýsi doplněk. Tady bylo vysílání do zahraničí značně ukráceno a v tomto ohledu jsem skeptik, protože se domnívám, že až do digitalizace už asi návrat na krátké vlny nebude možný. Což je chyba, protože smyslem vysílání do zahraničí je vysílat o České republice pro krajany, ale nejenom pro ně. Vždyť i ambasády, zahraniční novináři, spousta rodilých Němců, Francouzů, Rakušanů poslouchá vysílání Českého rozhlasu do zahraničí. A je to pro ně přínosné, je to velmi důležitý informační kanál o stavu, ve kterém se nachází Česká republika, její ekonomika, politika, kultura atd. Čili vysílání do zahraničí dle mého názoru má nezastupitelné místo, i když teď je tak otesáno, abych tak řekl. A já věřím technickému a technologickému vývoji, že přechodem na digitální vysílání se dostaneme z této nešťastné situace."

To se dá ovšem taky otočit. Díky novým technologiím nemusejí už zahraniční vysílání poslouchat na krátkých vlnách jen lidé na druhé straně zeměkoule, v Austrálii, ale mohou si ho stejně dobře naladit posluchači v pražské Michli. Jak by se v tom případě měla podle vás vyvíjet programová, obsahová složka zahraničního vysílání? Co vlastně musí pokrývat? A tím se dostáváme i k tomu trošku problematickému pojmu státní propagace nebo propagace České republiky...

"Ten fenomén státní propagace zavání trošku propagandou, jak jsme ji zažili a znali. Není tomu ale tak. Já si myslím, že jakýsi oficiální názor České republiky má ve vysílání zaznívat, protože posluchač dnes konfrontuje. Posluchač má několik informačních zdrojů a toto je také nezastupitelný zdroj, protože si může udělat v hlavě pořádek. Proto si myslím, že digitalizace umožní i českému posluchači i tady na Vinohradech, samozřejmě pokud bude chtít, vyslechnout i oficiální stanovisko. Bude mít tu možnost."

My už 75 let vysíláme pro české krajany, dnes bychom spíš řekli zahraniční Čechy. Podle odhadů ve světě žijí až dva miliony lidí s českými kořeny, kteří se nějakým způsobem hlásí k českému původu. Jak se vlastně na tuto skupinu posluchačů soustředí to "velké" rádio, Český rozhlas jako celek?

"To jste mne trošku zaskočila, ale budu zcela upřímný. Mizerně. Jsme strašně zahlcení domácí politikou a nějací krajané, kteří žijí v Banátu nebo ve Spojených státech, ve Francii nebo v Norsku, jsou tak okrajový zájem, že se na to naši žurnalisté nesoustředí, což je obrovská chyba a obrovský problém českých médií obecně. Obecně jsme krajanům dlužni alespoň jeden velký rozhlasový projekt. Alespoň toto bychom měli dělat, protože ve světě je spousta Čechů, na které můžeme být hrdí."