Na děčínském zámku pili koně z mramorových žlabů

Děčínský zámek se tyčí na skalním ostrohu nad řekou. Dostat se k němu můžete po Dlouhé jízdě. Je to naprosto ojedinělá barokní cesta z podzámčí, dlouhá téměř 300 metrů. Deset metrů širokou cestu lemují zdi vysoké až 7,5 metru. Aby mohla být tahle unikátní cesta k zámku postavena, bylo třeba lámat a tesat skálu 15 let. Děčínský zámek prochází rozsáhlou rekonstrukcí a dnes je to jeden z nejnavštěvovanějších památek v Ústeckém kraji.

Kdysi dávno tu stálo přemyslovské hradiště. Jeho úkolem bylo střežit vodní cestu a hranici. Ve 13. století tu vznikl kamenný hrad. O jeho významu svědčí i to, že ho král Václav II. využil jako záruku výkupného ze zajetí. Vystřídalo se zde mnoho rodů, jako třeba Vartenberkové či pánové z Bünau. Jako poslední sem přišel rod Thun-Hohenstein, který vlastnil zámek více než 300 let. Vznikly tu stavební unikáty jako třeba majestátní přístup k zámku Dlouhá jízda, ale také růžová zahrada nebo barokní konírna, uvedla naše průvodkyně Iveta Krupičková.

"Byla postavena v roce 1674. Stavebníkem byl hrabě Maxmilian Thun a měl tady své nejoblíbenější koně. Dohromady měl kolem 50 koní. Tady na zámku jich bylo ubytováno 24. Byli to jeho nejmilovanější. Na vybavení konírny vůbec nešetřil. Jsou tady žlaby z růžového mramoru. A pak je tu kašna s nikou. Původně tam byla pískovcová plastika vzpínajícího se koně a z nozder prýštila do kašny voda. Kromě toho voda proudila stružkami a fungovalo to jako kanalizace. Všechny splašky od koní stékaly do stružky a byly neustále vymývány ven ze zámku."

Hrabě Maxmilian Thun

Hrabě Maxmilian Thun má na zámku i svůj portrét. Tento dlouhovlasý šlechtic měl na dvoře císaře Leopolda vysoké postavení. Byl komořím, a jako tajný rada plnil zejména různé diplomatické úkoly.

"Nejznámější úkol byl, že přivezl císaři Leopoldovi první nevěstu princeznu Marii Markétu Španělskou a za to byl později odměněn řádem zlatého rouna. Dokonce prý mu už tehdy císař nabídl povýšení do knížecího stavu, ale Maxmilián měl odpovědět: jsem raději bohatým říšským hrabětem, než chudým říšským knížetem. To možná trochu odráží tehdejší situaci, kdy nově povýšená knížata nebyla právě uznávána od těch starých."

Maxmilian Thun byl třikrát ženatý a měl devatenáct dětí. Pokračování rodu však zajistil pouze jeden syn Jan František, i on však zemřel před čtyřicítkou. Ostatní synové se buď nedožili dospělosti nebo zemřeli příliš mladí.

František Antonín Thun

Další přestavba čekala zámek poté, co mu byl na konci 18. století odňat status pevnosti. Nevyhovoval už požadavkům na obranu. Tehdy vznikl zámek, jak jej známe, s typickou hodinovou věží. Další známou postavou rodu byl i František Antonín Thun, který panství vlastnil téměř celé 19. století.

"Byl to velice pokrokový člověk. Převzal panství značně zadlužené a po jeho smrti to bylo jedno z nejlépe prosperujících panství v Čechách. Podporoval nejrůznější zemědělské reformy, vzdělání, založil zemědělskou školu, která dodnes funguje. Po jeho pravé ruce je na zámku na portrétu jeho žena hraběnka Terezie z Brühlu. Je tam ještě jako mladá dívka někdy v době svatby. Měli velice šťastné manželství. Její manžel ji přežil o 20 let, ale od její smrti už nikdy neodložil černý oděv na znamení smutku."

Při pozemkové reformě přišli Thunové o polovinu půdy a tak zámek v roce 1932 prodali čs. státu. Jeho další dějiny pak do písmene kopírují dějiny celého republiky - nejdřív sem přišli hraničáři, pak tu byla poddůstojnická škola wehrmachtu, sloužili tu pohraničníci, jednotky PTP, pak sovětská armáda, která odešla v roce 1991. Zámek převzalo město Děčín a začala náročná rekonstrukce. Dnes je tu obrazárna, muzeum, okresní archiv, zbrojnice, pořádají se tu výstavy. Opravuje se i z evropských peněz a vše by mělo být hotové do konce roku 2011. Vstupme tedy do zámku. Jedním z nejkrásnějších sálů je místnost s modrou výmalbou a zajímavou akustikou.

"Výmalba byla skryta, protože později tu bylo dřevěné obložení i tapety a nikdo nevěděl, že se tady skrývají takové poklady. Až teprve při rekonstrukci zámku v roce 2004, když bylo sejmuto dřevěné obložení, tak byly nalezeny fragmenty této krásné výmalby."

Z místnosti je i nejkrásnější výhled, mimo jiné na zříceninu za řekou. Ve skutečnosti je to však restaurace, postavená na začátku 20. století podle tehdejší módy jako romantická zřícenina. Na děčínském zámku najdete řadu zajímavostí, třeba klavír, který připomíná návštěvu Frederica Chopina a Děčínský valčík, který tu zkomponoval. Je tu i obří obraz, který se sem vrátil teprve nedávno a to Thunovský rodokmen.

"Jeho velikost je 3,5 krát 4,5 metru. Znázorňuje římský původ rodiny Thun Hohenstein. Pochází z 18. století, ale byl pak ještě mnohokrát přemalováván, potom při restaurování byl docela problém, co nechat a které přemalby odstranit. Jen tak pro zajímavost, je tam asi 500 členů rodu a 20 generací."

Jak dodala Iveta Krupičková, na zámku nezapomínají ani na děti - oblíbený úkol školních programů je najít a vyzkoušet oblečení, které by si pán s dámou vybrali na vycházku v 19. století. Příjemná je i plavba po Labi. Při cestě k řece minete nejstarší řetězový most v Česku, uvedl David Pastva, když zrovna připlouval parník.

"Pojedeme lodí z Děčína do Hřenska. Projíždíme nejhlubším pískovcovým kaňonem Evropy, stěny kolem nás se tyčí do výšky až 200 metrů a budeme si tajně říkat, že jednoho krásného dne se všichni pěšky vydáme na ostrohy řeky Labe, protože odsud jsou ty nejkrásnější pohledy. Nemám na mysli jen známou vyhlídku Belveder, která je údajně nejstarší turistická stavba v ČR z roku 1717, kdy se tam už vydávali pánové z Bínovce. My jsme moc rádi, že se v posledních letech podařilo zase obnovit plavbu po Labi v pravidelném jízdním řádu. Lodě mají optimální ponor, proto jezdí drtivou většinu sezóny. "

I zdejší kaňon je plný pověstí. Ze skály, která se dodnes nazývá Dívčí skok, se prý do vod Labe vrhly dvě dcery hradního pána, aby nepadly do rukou synům loupeživého rytíře. Šťastnou náhodou však vyvázly bez úhony, protože dopadly do hustého rákosí. Odsud se jim podařilo uprchnout dříve, než se rytíři dostali k Labi.