Kalendarium připomene slavného skladatele Bohuslava Martinů, který se narodil před 120 lety, ale také pád Krále smrků.
Foto: CzechTourism
Bohuslav Martinů patřil k nejplodnějším skladatelům a řada jeho děl slavila úspěchy po celém světě. Narodil se před 120 lety, 8. prosince 1890 v Poličce. Martinů složil 387 děl, například 6 symfonií, 15 oper, 14 baletů a řadu orchestrálních, komorních či vokálních skladeb. Zajímavé bylo jeho dětství. Byl synem ševce a pověžného a v dětství žil v bytě o jedné místnosti na věži kostela svatého Jakuba v Poličce, Jiří Flídr. Místnost má 17 metrů čtverečních a přilehlá kuchyňka asi čtyři a půl.
"V této místnosti trvale pobývalo šest osob. Byli to rodiče Bohuslava Martinů - Ferdinand a Karolína, potom jejich děti František, Marie a Bohuslav a ještě ševcovský pomocník, protože Ferdinand Martinů, kromě toho, že byl pověžným, tak také vykonával ševcovské řemeslo. Přes den tady ještě pobývala chůva a ševcovský učeň."
Bohuslav Martinů se učil hrát na housle ještě v době svého dětství ve věži.
"Bohuslav Martinů byl ve svém dětství méně tělesně zdatný a tak do jeho 12 let otec nosil na zádech až sem nahoru, je to 199 schodů. Když mu bylo 12 let, tak celá rodina se odstěhovala na náměstí."
První veřejné vystoupení absolvoval v roce 1905 ve svých 15-cti letech v nedaleké obci Borová. Bohuslav Martinů později studoval na pražské konzervatoři, ze které byl ale v červnu 1910 pro nenapravitelnou nedbalost vyloučen. Prvním světovým úspěchem se stala orchestrální Vřava, inspirovaná Lindberghovým přeletem Atlantiku, která byla poprvé provedena v Bostonu (1927). K dalším známým skladbám patří třeba baletní pásmo Špalíček, kantáty Epos o Gilgamešovi či Otvírání studánek. Svoji ženu našel ve Francii a Poličku naposledy navštívil v roce 1938, a během války odešel z Paříže za oceán. Poslední léta života prožil ve Švýcarsku jako host mecenáše a hudebníka Paula Sachera. Po 20 letech bylo v srpnu 1979 jeho balzamované tělo exhumováno a pohřbeno v Poličce.
Před 110 lety, 11. prosince 1900, se narodila spoluzakladatelka českého animovaného filmu Hermína Týrlová. Jako čtyřicátnice natočila první domácí loutkový snímek Ferda Mravenec a životní elán ji neopustil ani po osmdesátce, kdy se stále ještě věnovala svému umění. Uměla vdechnout život těm nejobyčejnějším věcem - klubku vlny, kuličce, uzlu na kapesníku. Její pohádky a příběhy okouzlily celé generace a získaly mnoho prestižních mezinárodních ocenění. Lásku k loutkám prý Hermína Týrlová zdědila po otci, který se živil jako horník, ale ve volném čase byl vášnivým řezbářem. Hermína Týrlová sama volila náměty, psala scénáře a částečně i vyráběla rekvizity. Mezi nejznámější filmy dodnes patří Vzpoura hraček, Ukolébavka, Hvězda betlémská nebo "pletené" pohádky o kocouru Modroočkovi.
Interhelpo
Pětaosmdesátileté výročí vzniku československého dělnického družstva Interhelpo si připomněli v kyrgyzském hlavním městě Biškeku. Počátkem 20. let minulého století přijela do tehdejší Kirgízie asi tisícovka Čechů a Slováků, aby v odlehlé oblasti Sovětského svazu pomáhali budovat socialismus. Přestože se část z nich později stala oběťmi stalinských čistek, družstvo se významně podílelo na vybudování průmyslu. Mezi osídlenci byl i slovenský truhlář Štefan Dubček se synem Alexandrem, pozdější ústřední postavou československého Pražského jara. V Kyrgyzstánu dnes žijí už asi jen dva či tři přímí potomci původních čs. kolonistů. Řada objektů vybudovaných československými družstevníky nedaleko městského centra dosud stojí.
Ruchadlo, vynález bratranců Veverkových, si většina pamatuje ještě ze školy. Starší z nich Václav Veverka se narodil 10. prosince 1790, tedy před 220 lety. Ruchadlo je vlastně vylepšený pluh, který půdu nejen obracel, ale také kypřil, mísil a drobil. Jejich vynález usnadnil práci tisícům zemědělců a časem se rozšířil i do zahraničí. Bratranci však neměli podnikatelského ducha a profit jim nepřinesl. Později se stal dokonce předmětem sporů o autorství. Ještě za jejich života se o úřední uznání jejich vynálezu neúspěšně pokusil novinář a básník Josef Jaroslav Langer. Až v roce 1883 se podařilo autorství bratranců Veverkových oficiálně prosadit. Zajímavé byly i osudy obou bratranců. Oběma zemřely manželky, oba se znovu oženili a přestěhovali a dokonce oba také v únoru 1849 pár dnů po sobě, zemřeli.
Zdroj: NS Boubínský prales
Král smrků nebo-li Král Šumavy byl obdivován četnými návštěvníky, kteří k němu přicházeli stezkou vedoucí do středu pralesa. Stál ve výšce 1000 metrů nad mořem. Konec tohoto velikána zavinila 4. prosince 1970 vichřice. Obvod jeho kmene měl 508 centimetrů a měřil více jak 57 metrů. Tedy skoro stejně jako Petřínská rozhledna. Pád 400 let starého Krále smrků přispěl k uzavření jádra pralesa před veřejností. Ještě dnes je možné pozůstatky velikána vidět na naučné stezkce, která prochází národní přírodní rezervací Boubínský prales, která byla vyhlášená už v roce 1858. Král smrků však zcela nezanikl. Ještě za života stromu byly odebrány rouby a roste tak několik desítek jeho potomků.
