Dudácká tradice ve Strakonicích stále žije

Když se řekne dudácký festival, Švanda dudák a hrad rodu Bavorů, mnozí už možná tuší, kam se vydáme na cesty. Budou to jihočeské Strakonice. Dozvíte se, že tu ještě nedávno stály mlýny, proč Strakonice nemají typické náměstí a proč se tu vyráběly fezy.

Foto: autorka

O Švandovi dudákovi se vypráví mnoho pověstí. Snad ani nebyl pouhou smyšlenou postavou, ale skutečným dudákem, který se díky své muzikantské dovednosti a bohaté znalosti písní stal v povědomí lidí opravdovou legendou. Podle jedné z místních pověstí hrál Švanda na Šibeničním vrchu samotnému ďáblovi. To inspirovalo Josefa Kajetána Tyla, který napsal báchorku Strakonický dudák aneb Hody divých žen. Dočkala se i filmového zpracování. Švandova tradice přetrvala na Strakonicku dodnes. Vznikla tu naučná stezka, která turisty zavede na místa, kde měl slavný dudák hrát a první výstup bude samozřejmě na Šibeniční vrch.

Do Strakonic se také každé dva roky sjíždějí dudáci a muzikanti ze všech koutů světa. Dudy pak koncem srpna rozezní celé město i nádvoří hradu. Mimochodem, hře na dudy se tu vyučuje i v místní hudební škole a ve městě působí několik dudáckých souborů. Na dudy hraje i starosta Pavel Vondrys. Naučil se to od zakladatele festivalu Josefa Režného. Ten ho přemluvil na oslavě svých 86. narozenin.

"Na té oslavě mě přesvědčoval asi od šesti hodin do půlnoci: pane starosto, chtěl bych se dožít toho, aby starosta města hrál na dudy. A já jsem vždycky říkal: pane Režný, já na to nemám čas. Čtvrt hodiny na to pan Režný neúnavně pronesl: ale přece jenom, kdyby jste to alespoň zkusil. Dopadlo to tak, že asi pět minut před půlnocí jsem kapituloval a říkal jsem: pane Režný, kdy mám přijít na první lekci? To bylo někdy v polovině února, skutečně jsem potom každý pátek odpoledne docházel k panu Režnému na lekce. Nejdříve mě půjčil vlastní staré dudy, a když už jsem něco uměl, tak jsem si koupil vlastní. Asi na dvou dudáckých festivalech jsem s panem Režným hrál a zahajoval je. Že to není jednoduché a lehké, to mohu potvrdit."

Pavel Vondrys, foto: autorka

Na festivalu bývá zastoupeno asi 25 až 30 zemí. Jsou tu velmi atraktivní soubory - pokaždé přijíždějí Skotové, jezdí sem soubory až z Ameriky či Nového Zélandu. Pokud by však návštěvníci festivalu nebo turisté hledali ve Strakonicích typické městské náměstí, hledali by ho marně. Jak uvedl starosta Pavel Vondrys, je to dáno historickým vývojem, nejdřív byl totiž založen strážní hrad.

"Strážní hrad byl založen počátkem 13. století. Byl postaven na soutoku dvou řek - Otavy a Volyňky. O řece Otavě se traduje, že byla řekou zlatonosnou, proto ten strážní hrad, aby ochránil ty, kteří zlato z řeky dobývali. Bohužel dnes se to o řece už jen traduje a dají se najít jen minizlatinky. Hrad byl tedy jakýmsi zárodkem. V podhradí potom vznikly čtyři vesnice. Ty se postupně rozrůstaly, až se spojily do jednoho celku a tak vzniklo město Strakonice."

Ve Strakonicích je i poutní místo. Podnětem k jeho vzniku byl nález sochy Panny Marie, která stávala na strakonickém mostě a kterou při povodni v roce 1718 strhla voda. Rolník, který ji našel, postavil sochu u svého pole a zbudoval pro ni přístřešek. Začali sem přicházet lidé ze širokého okolí. Později byla místo přístřešku postavena kaple, kterou nahradil barokní kostel Navštívení Panny Marie Bolestné. Soška sem byla slavnostně umístěna 9. září 1774.

Foto: autorka

Strakonice byly známé také svými mlýny. To už je bohužel historie.

"Město Strakonice bylo takovými jihočeskými Benátkami. V 70. letech bohužel došlo k tomu, že plány dalšího rozvoje města nebyly příliš šťastné. Mlýnské náhony, které městem procházely a vytvářely tu zajímavá zákoutí, zanikly. Některé stavby byly velmi necitlivě zbourány. Byla zbourána celá řada mlýnů, které ve městě byly a mohly být dnes jeho velmi atraktivní součástí,"

uvedl starosta Pavel Vondrys. Město má i své slavné rodáky. Jeden z nich Pavel Pavel je dnes místostarostou Strakonic. Zaujaly ho sochy na Velikonočním ostrově a hledal způsob, jak mohli domorodci obrovskými sochami pohybovat. Postavil proto několik modelů a sochy se mu podařilo za pomocí lan ovládaných malou skupinou osob rozpohybovat. V roce 1986 ho Thor Heyerdal pozval na Velikonoční ostrov, kde experiment zopakoval s původní sochou. K pohybu sochy bylo třeba jen 16 lidí s jedním vedoucím a několik lan. Heyerdalovy předchozí experimenty přitom ukazovaly na potřebu stovek lidí. Dalším známým rodákem Strakonic se Josef Skupa - významný český loutkoherec a zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka.

I když Strakonice nebyly velkým městem, prošly mohutným průmyslovým rozvojem. Bylo to nejprůmyslovější město jižních Čech. Například ČZ Strakonice vyráběly kola, motocykly, zbraně. Známá byla i firma Fezko Strakonice, která přišla s unikátním s podnikatelským záměrem a to výrobou fezů.

"Byla to židovská komunita, která ve Strakonicích žila a založila tento typ výroby. Začali tu vyrábět fezy a dodávat na Dálný východ, kde se nosí. Tehdy to byla zřejmě velmi výnosná záležitost, protože se Fezko rozrůstalo a začaly se tam objevovat nové výroby. Dnes značka Fezko už nereprezentuje fezy, ale pouze a ve velkém výrobu autopotahů."

Dagmar Vlková, foto: autorka

Fezy se tu však vyrábějí dál, ale byly sloučeny s jinou značkou. Nejstarší potravinářskou výrobou pak byl místní pivovar, založeny v roce 1649 jako společný pivovar právovárečných měšťanů. Strakonice jsou jediným městem v Česku, které pivovar jako město stoprocentně vlastní. Navíc tu mají paní sládkovou. Tou je Dagmar Vlková a je to jediná žena, která v této funkci působí v průmyslovém pivovaru.

"Já jsem začínala od školy pivovarské, kam mě dali rodiče, protože moje maminka pracovala v pivovaru a mě se taky líbil. Pak jsem se hned po škole věnovala pivovarství."

A jak jinak se jedno z piv může jmenovat, než Dudák? Posilněni na cestu už můžeme zamířit k hradu mocných Bavorů. Před ním nám vítá malá zoo - děti jistě potěší kozy, oslík nebo poníci. Ale do jeho mohutných zdí se podíváme za týden.