Novinky v evropském rodinném právu
V právní rubrice se opět vracíme k tématice rodinného práva. V dnešním díle se na ní zaměříme z hlediska evropského kontextu. Hostem bude odbornice na danou problematiku Lenka Pavlová.
"Zcela jistě, že jsou. Mezi nejžhavější novinky z hlediska blížící se závaznosti, tj. skutečného právního života těchto právních norem jejich závazností a aplikovatelností v praxi patří dva právní předpisy. Jedná se o nařízení ujednocující kolizní normy v oblasti soudní příslušnosti a příslušného práva a dále uznávání a výkon a spolupráci států při úpravě a vymáhání výživného, které pro potřeby EU specifikuje závazky přijaté na zasedání Haagské konference o mezinárodním právu soukromém v prosinci 2007.
Nařízení Rady (ES) č. 4/ 2009 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a spolupráci ve věcech vyživovacích povinností které vstoupí v účinnost v roce 2011 a nahradí v oblasti pohledávek na výživné stávající právní úpravu danou nařízením Brusel I. Tento předpis je provázen s jinou mezinárodní smlouvou celosvětového dopadu tzv. Protokolem o právu použitelném na vyživovací povinnosti z roku 2007, který spolu s Haagská úmluvou o vymáhání výživného k dětem a dalších druhů vyživovacích povinností z téhož roku tvoří základ nové právní úpravy v oblasti výživné.
Nejpozději od 18.6.2011 vstoupí pro členské země EU Protokol o právu použitelném na vyživovací povinnosti (2007). Pro ostatní členské země Haagské konference nebyl vstup v účinnost stejně jako u Haagské úmluvy z roku 2007 ještě stanoven.Dále se jedná o směrnici č. 2008/52/ES. Cílem směrnice je ve smyslu článku 1, bod 1 usnadnit přístup k alternativnímu řešení sporů a podporovat smírné řešení sporů podporou využívání mediace a zabezpečením vyváženého vztahu mezi mediací a soudním řízením, přičemž ve smyslu článku 1, bod 2 se směrnice vztahuje pouze na přeshraniční spory v občanských a obchodních věcech s výjimkou sporů týkajících se práv a povinností, o kterých nemohou strany podle rozhodného práva rozhodovat samy. Nevztahuje se zejména na daňové, celní či správní věci ani na odpovědnost státu za jednání a opominutí při výkonu státní moci (acta iure imperii).
V článku 12 s označením Provedení se stanoví členským státům povinnosti ohledně implementace směrnice. Členským státům se ukládá uvést v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 21. května 2011 a neprodleně o nich uvědomit Komisi. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice. Implementační předpisy přijaté členskými státy, s výjimkou Dánska, na které se směrnice dle článku 1, bod 3 nevztahuje, musí obsahovat odkaz na směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy. Implementační lhůta členským státům uplyne 21. května 2011. Ve většině, resp. ve všech členských státech s výjimkou České republiky existuje zákonná právní úprava mediace pro vnitrostátní spory a většina států již právní instituty vyplývající z této směrnice do národního práva začlenila, např. Slovenská republika přijala novelu zákona o mediaci v letošním roce, i když nelze tvrdit, že zrovna šťastně. V České republice prozatím chybí nejen vnitrostátní úprava v oblasti netrestní mediace, ale není zatím ani jasné, jakým směrem se bude ubírat začlenění této směrnice do národního práva, a nejlépe tak, aby se tak stalo do května příštího roku. Zdali to bude v podobě nového zákona platného pro vnitrostátní i přeshraniční spory nebo jen pro spory přeshraniční či zdali to budou nová ustanovení začleněná do stávajícího zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním se můžeme jen dohadovat. Skutečnost se dozvíme s určitostí až příští rok. V každém případě povinnost sdělit potřebné údaje a splnit prvořadou informační povinnost měly členské státy již v letošním roce.Legislativní aktivita komunitárních orgánů v oblasti justiční spolupráce ve věcech občanských, kam rodinné právo patří je stále velmi vysoká, o čemž svědčí rozsah otázek, kterými se Rada a jí jmenované odborné komise zabývají. Jedná se především o tyto významné návrhy, které očekávají na schválení. Jedná se o předpisy, které svými dopady, v případě, že budou schváleny ovlivní zásadním způsobem rodinné právo v prostoru Evropské unie. Těmito předpisy jsou dlouho připravovaná a široce diskutované návrhy níže uvedených nařízení.
Návrh nařízení Rady, kterým se mění nařízení ( ES ) č. 2201/2003 ohledně příslušnosti a určení rozhodného práva ve věcech manželských, tzv. Řím III.
Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a veřejných listin ve věcech dědictví a o vytvoření evropského dědického osvědčení, který byl předložen po letech přípravných prací dne 14.10.2009."
V případ jakéhokoliv dotazu, týkajícího se nejen českého právního řádu, ale i mezinárodní problematiky nás neváhejte kontaktovat na mailové adrese:[email protected].
Děkujeme.