Karim Zahmat studoval v Československu, dnes pomáhá Člověku v tísni
Kolega z anglické redakce Christian Falvey, navštívil v minulých dnech Afghánistán -konkrétně projekty, na kterých se podílí humanitární organizace Člověk v tísni. Mezi její první zaměstnance patřil Mohammed Karim Zahmat, který pracuje jako projektový manager pro Food Facility projekty. A jak zjistil Chris Falvey, Karim studoval v bývalém Československu. Při rozhovoru mu položil také otázku, jak vnímá přítomnost zahraničních vojenských jednotek v Afghánistánu.
"Naše armáda ještě není na takové úrovni, aby mohla samostatně bojovat proti Talibanu."
Někteří Afghánci vidí vojsko jako okupační.
"Jsou různé názory. Někteří lidé jsou negramotní a pod vlivem Talibanu. Ale většina lidí, co jsou rozumní, to už chápou. Vidí, že vojáci, co přišli ze zahraničí, z Evropy, z České republiky, nepřišli, aby okupovali naši krajinu. Přišli proto, aby nám pomohli."
Je Taliban i tady na severu, i když to moc nevidíme?
"Na severu moc šanci nemají, lidé nechtějí s Talibanem spolupracovat."
Kde máš rodinu?
"Moje rodina tu bydlí se mnou v Mazar-e-Šarif."
Cítíš bezpečí?
"Ano."
"V některých vesnicích daleko od města jsou možná problémy a mají strach pracovat a nebo někam chodit."
Děláš s Člověkem v tísni od začátku mise?
"Pracuji tu už devět let. Jsem jeden z prvních, co přišel pracovat pro Člověka v tísni. Před deseti lety tu byla nejhorší situace v Afghánistánu, protože tu byl Taliban. Prakticky nedovolili nikomu pracovat pro vládu a podobně. Říkali, že jsem studoval v Československu a že jsem komunista. Já přitom žádný komunista nebyl. Takový život jsme si vůbec nepředstavovali, že přijde Taliban a zakáže všechno možné. Nemáš normální život, nemůžeš si s nikým vyjít, žádná zábava. Pořád nutili lidi, aby chodili do mešity a modlili se. Když Taliban odešel a přišel Karzáí, tak se život trošku zlepšil."
Musela tvoje žena nosit burku?
"Nosila burku, ale protože to bylo povinné. Na začátku chodila do školy, ona je učitelka. Ale když přišel Taliban tak práci ženám zakázali. Nepracovala asi 6 až 7 let."
Napadlo vás, že by jste se vrátili do ČR nebo na Slovensko?
"Já jsem se chtěl vrátit, ale neměl jsem možnost, neměl jsem peníze. Mohli jsme jít do Pákistánu nebo Íránu."
Jak jsi se vůbec ocitl v Československu?
"Studoval jsem zemědělskou fakultu v Kábulu. Potom jsem dělal zkoušku a podle toho si vybrali. Já jsem vystudoval v Nitře zemědělskou univerzitu. Často jsem chodil do Prahy, poznám historická města, dobré přátelské lidi. To mám v srdci."
Kdy to bylo?
"Přesně před dvaceti roky."
Tak to jsi stihl revoluci.
"Ano. Když jsem si díval na lidi, tak byli spokojení. A když jsem se ptal každého českého nebo slovenského člověka, tak byl rád, že přišla změna a že to bude k dobru."
Všiml jsem si, že málo Afghánců ví, co je Česká republika, ale skoro všichni vědí, co je to Československo.
"S Československem jsme měli dobrou spolupráci, před Talibanem. Známý je český křišťál, žiletky, boty Baťa nebo z Partizánského. Naši lidé to dobře znají. Ale když se Československo rozdělil na dvě části, na Slovensko a Českou republiku, tak to někteří lidé vědí a jiní ne. Když jim řekneš: já jsem Čech, tak se zeptají: kde to je? Ale když řekneš: já jsem z Československa, tak to už poznají."
