Ploskovice - zámek s unikátním vodním systémem
Ploskovice mají nejenom krásný zámek, ale také unikátní vodní systém. Zámek si tu nechala postavit princezna Anna Marie Františka Toskánská a jak se dozvíte, nikomu neprozradila kolik stál. Vodní systém tu pak napájel podzemní štoly a byl i součástí umělé jeskyně grotty.
Jméno Ploskovice se objevuje počátkem 13. století v nejstarší souvislé české větě, jakou vůbec listiny našich archivů dochovaly. Jedná se o zmínku o jistém Pavlovi, který daroval půdu kapitulnímu kostelu v Litoměřicích. Kdo byl Pavel se neví, ale ví se, že jeho dar se netýkal celých Ploskovic. Ty totiž patřily zámožnému šlechtici Hroznatovi.
Zdejší zámek nechala postavit princezna Anna Marie Františka Toskánská. Byla to manželka toskánského vévody Gastona, posledního z rodu Medici. Unikátní stavba vznikla v letech 1720 - 1730. Jak uvedla kastelánka Jana Zimandlová, architektem byl zřejmě známý Kilián Ignác Dientzenhofer.
"Anna Marie Františka Toskánská si tento zámek postavila pro radost jako malé Versailles. Sama stavbu dozorovala, sama vyplácela své dělníky a sama ihned účty pálila, aby se svět nedozvěděl, kolik celá stavba stála. Říkalo se, že přes milion zlatých."
"Ten se v roce 1848 vzdal trůnu, usídlil se na Pražském hradě a za letní sídla mu byl vybrán zámek Zákupy a zámek Ploskovice. Proto bylo třeba zámek a jeho interiéry rozšířit. Pod vedením pražského stavitele Jana Bělského, kterému asistoval architekt Josef Pokorný, byl původní jednopatrový zámek zvýšen o jedno patro a přistavěny dvě správní budovy. Celá adaptace zámku skončila na jaře 1854."
Po smrti Ferdinanda V., se zámku ujal císař František Josef I. Jezdila sem však hlavně jeho vnučka kněžna Windischgrätzová, která tu i bydlela a porodila dvě ze svých čtyř dětí. Po vyhlášení čs. státu po roce 1918 bylo na ploskovickém zámku zřízeno letní sídlo ministra zahraničních věcí, uvedla kastelánka Jana Zimandlová.
"Jezdil sem hlavně Edvard Beneš. Za doby okupace zde byla ideologická škola pro mladé nacisty tzv. Napola. Od roku 1952 je zámek i park pod Správou památkové péče a od roku 1962 je zpřístupněn veřejnosti."
V roce 2002 byl zámek prohlášen národní kulturní památkou. Ročně sem přijde na 26 tisíc návštěvníků. Když přijdou do vstupní haly, jsou přímo pod jejich nohama umělé vodní jeskyně tzv. grotty. Navíc je tu unikátní vodní systém, uvedl Josef Řehák ze společnosti Speleo, která tu provedla rozsáhlý průzkum vodního systému i rekonstrukci štol.
"Když se podíváme na zdejší fresky, tak vidíme, že zámek je spojený hodně s vodou. S ní se už od prvopočátků dobře hospodařilo. Voda byla přiváděna ze svahu nad námi a dokonce tak důmyslně, že část vody je přiváděna i z vedlejšího údolí. Voda byla v minulosti využívána postupně celou kaskádou a napájela jednotlivé fontány, kašny i různé vodní hrádky, jak je známe z Kroměříže. Na vodě to bylo celé postavené."
Grotty pod zámkem navozují iluzi jeskyní. I tady je spousta kašen a fontán. Voda se tu však pouští jen v sezóně a jen do některých. Dřív tu byla vodou zásobovaná každá z kašen. Jak se však měnili majitelé, měnily se i vodní systémy. Josef Řehák se snažil zdokumentovat a obnovit původní systém. Celá štola byla vyčištěna a je funkční. Krátkodobě je možné vodu do systému pustit. To pak vydává v grottě neskutečné zvuky, například když vytéká z otvoru chrliče v podobě ryby.
"Ten otvor je otevřený do poměrně velké komory, která je za stěnou. Když protékala tou štolou voda, tak zurčela po kamenech a z té kamenné rybí tlamy se sem šířil zvuk. Když se voda pustí a stojíte tady, tak zurčení zaplní celý prostor. Kromě toho má voda i jeden významný efekt. Když jsme pracovali ve štole, tak celou dobu byl strop jedna kapka vody vedle druhé, od kondenzace. Ve chvíli, kdy jsme vodu tímto systémem pustili, tak tím, že je studená a urychlí proudění vzduchu, na sebe navazuje vzdušnou vlhkost a během dvou hodin všechny kapky zmizely. Klobouk dolů před tím, co předkové dokázali s tou relativně primitivní technikou. Jak dokázali s vodou pracovat a žít v souladu s přírodou."
Pověst vypráví, že za temných nocí se v jeskyni zjevují přízraky a strašidla. Prý se na zámku objevuje jedenkrát v roce i duch popraveného rytíře Dalibora, který dohlíží na blaho svého lidu.
