Ústava na vedlejší koleji?
Dosavadní šéf Českého statistického úřadu Jan Fischer se stal novým premiérem. Jeho překlenovací či úřednický kabinet má Česko dovést k předčasným říjnovým volbám. Jan Fischer také chce se ctí dokončit předsednictví Evropské unie. Země má nyní premiéry dva. Republiku bude asi do 9. května spravovat vláda v demisi pod vedením Mirka Topolánka. Kolem vyřešení vládní krize u nás se ale objevuje řada otazníků.
"Pokládám to dané řešení v té rychlosti, s jakou jsme ho byli schopni dohodnout, za jediné možné. Pokud je řešení jediné možné, tak čím dříve je, tím je to lepší pro tu zemi jak směrem dovnitř, tak směrem ven. Takže já jsem s tím řešením k té situaci, která je tak složitá, spokojen, jsem více méně rád, že to dopadlo takto rychle, že jsme takto rychle našli řešení průřezově parlamentními frakcemi. Říkám úmyslně frakcemi, protože sekretariáty se vyjádřily všelijak. Nicméně pro samotné řešení, pro hlasování o zkrácení funkčního období sněmovny, pro dání důvěry vládě, tam žádné sekretariáty nerozhodují, tam rozhodují hlasy poslanců. A v tomto smyslu to řešení na bázi KDU-ČSL, Strany zelených, ČSSD a ODS je jediné možné a správné."
Ozývají se však hlasy, že způsob řešení krizové situace po vyjádření nedůvěry vládě Mirka Topolánka 24. března není úplně v souladu s Ústavou. Vlnu nevole vzbudil například požadavek prezidenta Václava Klause, že novým premiérem jmenuje jen toho, kdo mu na Hrad přinese nejméně 101 podpisů poslanců, kteří by nově sestavenou vládu podpořili. Své výhrady vyjádřila pro Českou televizi politoložka Vladimíra Dvořákova slovy:"To zadání je velký problém v tom, že prezident v tom požadavku na 101 podpisů jakými způsobem vlastně znevažuje parlament jako takový."
Bývalý soudce Ústavního soudu a jeden z tvůrců Ústavy Vojtěch Cepl starší tento problém vidí jednoznačně:
"Pan prezident si nemůže dávat podmínky, kolik hlasů mu mají přinést. Musí se vždycky postupovat podle Ústavy! To je princip právního státu!"
A co na to prezident Václav Klaus?
"Já bych prosil tyto ústavní právníky, aby zůstali u svého řemesla a nepletli se v tomto smyslu do politiky."
Už zmíněný soudce Vojtěch Cepl starší rovněž soudí, že zkrácení funkčního období Poslanecké sněmovny jednorázovým zákonem je nepřípustné. Další ústavní právník, Aleš Gerloch, je stejného názoru:
"Skutečně tato cesta není dobrá. Lze kritizovat poslance i senátory za to, že nedošlo v posledních letech k řešení, k úpravě Ústavy."
Premiér v demisi Mirek Topolánek byl v názoru na tento problém diplomatičtější:
"Já teda to nechci úplně komentovat, já si pana Cepla staršího velmi vážím. Já se domnívám, že ta cesta, kterou například prosazuje pan doktor Kalvoda a někteří další, to je klasická cesta trojího vyslovení nedůvěry, ta by nás nepřivedla k dřívějším volbám, ta by protáhla ten stav po 24. březnu, který já pokládám, se znalostí zahraniční politiky, se znalostí Evropské unie, za děsivý. To, že bychom si tady teď hráli na sestavování tří vlád a třikrát jim vyslovovali nedůvěru, je sice ústavně konformní, ale je to nesmírně hloupé. To, že my potřebujeme nějakou úpravu, pro kterou teď není politický mandát, pro kterou není síla, změny Ústavy v tom smyslu, jak to v Evropě normálně funguje, že buď je možnost vyvolat předčasné volby jednoduchým způsobem nebo vyslovení nedůvěry, tzv. konstruktivní nedůvěry, je možné pouze tehdy, máte-li alternativu, tak to u nás není. Touto cestou, kterou navrhuje například pan doktor Cepl nebo někteří další, bychom se nedostali ani o milimetr dřív k předčasným volbám, plácali bychom se tady do června příštího roku bez řádné vlády, bez mandátu, a v situaci, kdy vládne poměrně rozsáhlá finanční krize ve světě s výraznými ekonomickými dopady na obyvatelstvo, a kdy fakticky protahování toho stavu, který my jsme nezpůsobili, který způsobil někdo, kdo neměl ten plán 'B', to znamená sociální demokraté, komunisté, ti čtyři konkrétní 'rebelové' nebo jak je nazýváte, tak to bychom tím vůbec nevyřešili. Já se osobně domnívám, že tady existuje precedens. Já vím, že se pohybujeme na hraně Ústavy, že to řešení není úplně ústavně konformní, nicméně v tomto smyslu, tak, jak to řešení tehdy zafungovalo a přivedlo zemi k předčasným volbám, tak to musí být i dnes. Protahování toho stavu vidím pro Českou republiku jako naprosto negativní a nechť si ústavní právníci ponechají svoje názory. Pokud by to někdo chtěl napadnout u Ústavního soudu, tak si myslím, že ten precedens z roku 1997-1998 tady existuje a bude těžce zpochybnitelný."Co se týče změn volebního zákona, které by snížily pravděpodobnost patových výsledků voleb, jejich prosazení v Poslanecké sněmovně považuje Mirek Topolánek v této chvíli za nerealizovatelné:
"Fakticky vláda Jana Fischera z těch zákonů, které nejsou již teď ve sněmovně nebo nejsou připraveny a schváleny vládou, nemůže prosadit vlastně z časových důvodů už téměř nic. V Poslanecké sněmovně leží volební zákon, který schválila ještě moje vláda, který ale trpí jedním nedostatkem - nemá potřebnou podporu."