Šance rekonstruované vlády
Vláda Mirka Topolánka získala v pátek čtyři nové tváře. Prezident Václav Klaus vyhověl žádosti premiéra a jmenoval do funkcí politiky, o jejichž směřování do kabinetu se měsíce spekulovalo. Tato rekonstrukce kabinetu je největší od jmenování vlády před dvěma lety. Jaké jsou šance obměněné vlády dostát svým úkolům v situaci, kdy i na Česko doléhají následky světové hospodářské krize?
A co politolog Lukáš Jelínek z Masarykovy dělnické akademie? Postup premiéra Topolánka při obměně svého týmu chválí?
"Tak chválím, to je silné slovo. Řekl bych, skutečně vládu opustili ti nejslabší ministři. Já si nejsem jistý, o kolik budou kvalitnější ti noví, protože možná se dostaneme k tomu, že já to spíš považuji za určitou marketingovou změnu, nikoliv kvalifikační posun. Protože zpravidla se ministry stávají lidé, kteří si tu cestu vyšlapali v politických stranách jako experti na něco, anebo jsou to nezávislí odborníci mimo politické strany. Ovšem celá řada nově nastoupivších ministrů prostě žádnou zvláštní kvalifikaci nemá, kromě toho, že mohou být populární nebo zajímaví pro veřejnost. Ale hlavně si myslím, že Mirek Topolánek možná už ani k té vládní výměně přistupovat nemusel, protože nejenom že se chýlí čas vlády a tohoto volebního období, ale vláda se střídá v okamžiku, kdy buďto ministr nebo jeho resort udělá nějakou chybu, nebo když ta vláda ztratí důvěru nebo popularitu před voliči, což se stalo po podzimních krajských a senátních volbách. Ovšem tam se očekávalo, že bude premiér reagovat rychle. Mezitím šly měsíce, překryly to jiné události, já si dokonce myslím, že premiér mohl mnohem více těžit ze své úspěšné kyvadlové diplomacie mezi Kyjevem a Moskvou, což mu získávalo politické body. A nemusel se vůbec ani k té rekonstrukci vlády vracet. To, že ho nakonec koaliční partneři, jednak zelení a jednak vnitřním kvas u lidovců, k té rekonstrukci dohnali, to je druhá věc. Nemyslím si, že by ti ministři byli horší než nějací ministři, kteří se objevili v minulosti v České republice, ale žádná zvláštní očekávání bych asi k nim nepřikládal."
Podle šéfa opoziční ČSSD Jiřího Paroubka i po výměně čtyř ministrů "velmi nízký kredit vlády zůstává". Měla by obměněná vláda požádat Poslaneckou sněmovnu o vyjádření důvěry? Politolog Lukáš Jelínek si nemyslí, že by to bylo nezbytně nutné:"Pochopitelně z hlediska Ústavy to není nezbytně nutné, nicméně už od časů Vladimíra Špidly tedy máme precedenty, že když vláda prošla nějakou zásadnější změnou, tak si o tu důvěru řekla. Jednak proto, aby zvýšila trošku svoji cenu na trhu, a zároveň aby si ověřila, jestli skutečně má ty potřebné poslance. Já nepředpokládám, že by to Mirek Topolánek udělal, protože zatímco má relativně slušnou šanci doufat, že kdyby opozice vyvolala hlasování o nedůvěře, tak ty potřebné hlasy nezíská, tak kdyby on sám nechal hlasovat o důvěře, kde to kvórum je jiné a pro něj přísnější, tak by si zdaleka nemusel být jistý všemi hlasy dříve vládních poslanců. Ale není to nezbytně nutné."Ani komentátor týdeníku Reflex Bohumil Pečinka nevidí nutnost požádat poslance o vyjádření důvěry zrekonstruované vládě premiéra Topolánka:
"Kdybychom vyšli z nějakých ústavních zvyklostí, tak bych řekl, že je to tak 50:50, že to je taková hraniční situace. Důvěra vládě se dává při větších otřesech, při větších rekonstrukcích, nebo když si premiér chce posílit svou pozici a dát najevo, že tu sílu ještě má. Já myslím, že možná se ukáže, že některý přeběhlík, ať už z jedné nebo druhé strany, vyřeší toto dilema za Lidový dům sám, protože si musíme uvědomit, že skutečně ta většina v Poslanecké sněmovně je křehká a k tomu může dojít každý den. Nemusí to být vyhlášeno nějak výrazně dopředu."
Zatím nejtvrdší prohrou vládní koalice byl říjnový debakl v krajských a senátních volbách, kdy začaly strany mluvit o nutnosti personálně vládu obměnit. Polovina občanů přitom věří, že koalice vydrží přes své vnitřní problémy, spory a snahy opozice o její odvolání celé volební období, tedy do léta příštího roku.