Štramberk - město známé věží Trúbou a perníkovou pochoutkou
Dnes nás čeká cesta ho horského městečka Štramberka. Založil ho syn českého krále Jan Jindřich Lucemburský a je to městečko opředené řadou pověstí. Stačí říct věž Trúba nebo Štramberské uši.
O původu Štramberka se vypráví stará lidová pověst. Před více než tisíci lety chtěli lidé vystavět na vrchu Kotouč nedobytný hrad. Ale co za dne vystavěli, bylo v noci pobořeno. Dlouho se nevědělo, kdo to může dělat. Časem ale přišli na to, že jim dílo kazí malí černí trpaslíci, jejichž brlohem byla čertova díra. Místní si proto vyhlédli pro stavbu jiný příkrý vrh a to je nynější hrad Štramberk s vysokou věží Trúbou. Pod ním pak vybudovali město. Jeho náměstí určitě překvapí každého, je totiž vybudované ve svahu. Bylo kolem něj 22 právovárečných a šenkovních domů. Vesničané museli podle nařízení brát pivo jen od zdejších měšťanů, jinak jim hrozil přísný trest. Jak řekl pro Český rozhlas etnograf Josef Hrček, pozoruhodné jsou i roubenky v uličkách okolo náměstí. I proto se někdy Štramberku říká dřevěné město.
Soukeníci měli ve Štramberku i malé stodůlky. Říkalo se jim "kozí" a každá z nich sloužila dokonce několika usedlostem. Stodůlky mají jen malá dvířka. Úroda se do nich totiž nosila v plachtě nebo v nůši na zádech.
"Až v roce 1903 byla díky Klubu českých turistů a našeho štramberského lékaře doktora Hrstky štramberská Trúba zastřešená a stala se z ní nynější vyhlídková věž, atrakce a dominanta celého kraje."
Kromě Trúby proslavily Štramberk i uši. Je to voňavý cukrářský výrobek z perníku. Peče se tu už dlouho a váže se k němu vzpomínka na legendární vítězství štramberských křesťanů nad mongolským vojskem.
"Roku 1241 vtrhli Tataři na Moravu a lidé z celého okolí utekli na Kotouč. Kotouč byla veliká skála, byli tam ještě zachované keltské valy a oni se tam proti Tatarům chtěli bránit. Tataři na ně udělali dva útoky a chystali se na třetí. Když se tatarské hordy z celého okolí srotily, tak nastala veliká průtrž mračen. Bylo to v pravé poledne, setmělo se jako v noci a ta obrovská průtrž mračen naplnila rybníky, které byly pod Kotoučem a tam měli právě Tataři ležení. Toho využili křesťané z té hory. Slezli dolů po skalnatém srázu a hráze rybníků prokopali a voda Tatary zaplavila. Na druhý den, jak se rozednilo, prohledávali to vyplavené tatarské ležení. Zbylí Tataři utekli a tak našli spoustu věcí, co tam zbyly - kožené měchy a v nich byly lidské nasolené uši. Ty usekávali křesťanům, aby dokázali, kolik těch porobených lidí zahubili. A od té doby se v den štramberské pouti, to je Nanebevstoupení Páně pečou perníkové štramberské uši."
Mimochodem pověst o vzniku štramberských uší, je i na obalech téhle místní pochoutky. Z trouby se musí tahat ještě za horka a rychle zkroutit do tvaru uší. Byl to také první český výrobek, který u Evropské unie uspěl se žádostí o ochranu zeměpisného označení. Pro místní pekaře se tak rozšiřuje trh - jsou totiž jediní, kteří mají právo 'uši' prodávat.
Štramberk je také světoznámý svými archeologickými objevy. Profesor z Nového Jičína Karel Jaroslav Maška zkoumal v 80. letech 19. století jeskyni zvanou Šipka.
"A ten objevil před menší jeskyní, které se říká Jezevčí díra, ohniště. Tam bylo přes metr popela. V tom popelu až na skalnatém dnu našel zlomek lidské čelisti desetiletého neandrtálského děcka. A to je ta světoznámá šipecká čelist."
"Za Jezuitů byl Kotouč nazvaný Hora olivetská, tak Štramberáci říkají, že jdou na horu. Z toho Kotouče už nám zbyla jen ta menší část - Národní sad, protože ta větší část, ta skalnatá veliká hora, kde bylo lužické hradiště a potom keltské, ta už skončila někde ve vítkovických haldách."
Nebyl by to Štramberk, aby se pověst nevztahovala i ke Kotouči. Údajně tu řádil mocný čaroděj Kotouč a chtěl za ženu Čekanku, dceru rytíře. Ta ho však odmítla. Čaroděje to rozzlobilo a zabil jejího milého. Čekanka čaroděje proklela a ten neměl chvíli pokoje. Nakonec se vrhl do propasti, kde ho duchové kamením zasypávali, až vznikl kopec nazvaný po něj - Kotouč.
